Sword Art Online - Season 2

Oproti jedničce je to horší, co si budeme nalhávat. Zápletka není tolik originální a hlavně prostředí akční střílečky nikterak zábavné. To, že z Kirita udělali vzhledově spíš holku mi taky zrovna na nadšení nepřidalo. I když jeho pozdější vývoj vztahu se Shine byl zajímavý. Konečně tam neotravovala Yui nebo Asuna a mohla jsem si ho užít. Jenže uprostřed série se zas změnila dějová linka a šlo to do háje. Přiznám se, že lov Excaliburu jsem ještě ustála. Jakmile však přešla pozornost na Asunu, sledování jsem ukončila. (26.05.2016)

Pro mě, jakožto fanouška první série, je tohle ohromným zklamaním. Začalo to výměnou sečných zbraní za střelné, pak se vyskytly trapnosti typu Kirito hrající za ženský avatar a aby toho nebylo málo, honí se celou dobu za nějakým idiotem v masce. Připadá mi to jako trapný pokus vézt se na slávě první série. Po 12. epizodě ukončuji sledování tohoto anime. Co jsem viděl, mi stačilo. (04.10.2014)

Se Sword Art Online II mám podobný problém jako s předchozí sérií - první polovina výrazně předčila tu druhou. Bohužel střelné zbraně už nemají takové kouzlo, ne každý, kdo je zastřelen umře i v reálném světě, k dokonalosti tomu chybí dost... Ano, Shinon to tam docela zachraňuje, Kirito zase vypadá jako holka, Asuna se chová úplně jinak než v předchozí sérii... Nejsem si jistá jak se mám cítit ohledně celé té věci se Sleeping Knights... Hodnotila bych na 70% (25.01.2015)

KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY: Druhá série Sword Art Online je něco jako odměna za oddřenou práci. Takhle nějak to cítím. První série byla pro mě hrůza a děs nejvyššího kalibru a pak najednou jako kdyby si autor řekl, že je nejvyšší čas ukázat, že má nějaký talent napsat zábavný příběh a tím jest valná většina druhé série. Už se tu jisté koniny, jenž dovedly diváka otrávit dějí míň, no jen ta Yui se tu ještě furt vyskytuje. Sice jsme se dočkali dalšího úchylnýho hajzla, ale co se dá dělat no. Asi bych mohl popsat, co si myslím o jednotlivých "příběhových obloucích" z této série. Nuže, oblouk v light novelách oficiálně pojmenovaný jako Phantom Bullet se mi líbil z celé série nejvíc. Náš nejmilejší Kirito byl najat Kikuokem z Ministerstva vnitřních záležitostí, aby vyřešil záhadu hráče Death Guna, který ve hře GGO (Gun Gale Online) za pomocí své pistole reálně zabil dva hráče, u nichž byla při pitvě potvrzena příčina smrti na selhání srdce. Kirito si tedy z ALO (Alfheim Online) převádí svůj účet do GGO, aby mohl Death Guna vypátrat a se svým vskutku rozkošným femboy avatarem se vydává naučit, jak se GGO hraje a po cestě potkává odstřelovačku Sinon, která mu pomůže vybrat nějaký to vybavení, naučí ho základy hry a taky se společně přihlásí do turnaje "Bullet of Bullets", jenž se dá vtipně přeložit jako "Kulka Kulek" a kde shodou okolností taky může Kirito narazit na veleslavného Death Guna. Užil jsem si tempo, příběh samotný, prostředí a audiovizuál včetně akce, takže asi vše. Pak následoval troj-epizodní filler o tom, jak se Kirito a jeho harém s novou známou členkou vydává na honbu za Excaliburem, který řekněme nenudil a byl docela zábavný, i když hodně dětinský. Pak následoval příběhový oblouk Mother's Rosario, jehož hlavní roli nyní převzala Asuna a který ve mne i vyvolal nějaké ty emoce, což je velký palec hore a navíc jsem si ho opět příjemně užil. Podtrženo sečteno je druhá série SAO nadprůměrným překvapením po špatné první sérii (20.07.2022)

Po první řadě, k jejímuž dokoukání jsem se postupem dílů musel čím dál více přemáhat, jsem se zařekl, že na tu druhou se už nepodívám, opravdu ne. Leč co naplat, když se přiblížilo léto a začaly vycházet první díly, já pod vlivem některých čtenářů light novel, kteří mi tvrdili, že zápletka ve Phantom Bullet bude fakt dobrá, vydal se přeci vstříc druhé řadě jak kůň s klapkami na očích, očekávaje tedy dobrou zápletku. A věru, první díly skutečně – byť malinko – naznačovaly, že by se příběh druhé řady přeci jen mohl rozvinout jako poupě, jež budu jako divák možná i velebit, že s nějakým potenciálem bych určitě počítat měl. Mohl se rozvinout, a taky že se rozvinul – v nechutný sopel, který je utahán jak jelení říje. Děj postupuje vpřed vskutku tak pomalým tempem, že se o mě při sledování prakticky v jakoukoli denní dobu pokoušela únava a spánek. Přestože se má první část příběhu profilovat jako nějaký thriller, napětí aby v ní člověk lupou pohledal, stejně jako cokoli, co by mělo diváka posadit pevněji do židle. Sinon nám odhalí svou jakože temnou minulost, která má vysvětlit její motivy a konání, leč zdravý rozum a logika opět zařve, koncentrace nesmyslů na jeden díl se prudce zvýší, dávka prapodivných plot twistů se zas dostaví – a hle, najednou závěr a „rozřešení” celého „tajemství”, jež bylo tak šokující, že… už si ani nepamatuji, kdo že ten hlavní záporák měl nakonec vůbec být. Fakt. Tak povedený závěr to byl. A samozřejmě by to nebyli tvůrci SAO, aby nám po této traumatizující jízdě ještě nenaservírovali další dávku nesmyslů, jimiž by dovršili „příběhovou” torturu diváka. Takovou, která mě po 17. díle donutila vzdát se kompletně všech nadějí a snů na lepší zítřky v ALO. Rezignovaně jsem pak už jen zhlédl poslední díl, abych zvěděl, že jsem skutečně naprosto o nic nepřišel. Nebo počkat, vlastně přišel; těmi – suma sumárum – 18 díly jsem přišel nenávratně o kus svého brožovaného života. Slabá 1*, kterou dávám jen a pouze za slušnou vizuální stránku. A do třetice mě už opravdu, ale opravdu na tyto potrhlé scenáristické hrátky živého nedostanete. (04.01.2015)