Stará puška

Pomsta je sladká, francouzština elegantní, Romy Schneider okouzlující a nacisté jsou parta bezcitných bastardů - pokud se vším takto souhlasíte, Stará puška je filmem přesně pro vás. Neprávem zapadlá perla ve francouzské filmové pokladnici, která přitom disponuje snad nejvíce syrovým a autentickým typem akčních scén, jaké si lze v nekomerčně a psychologicky laděném díle vůbec představit. Zároveň přesně ten typ filmového umění, k jakému by se Hollywood nikdy nevzchopil - co do obsahu pacifistický a silně eticky podbarvený, avšak formálně dokonale nezávislý, osobitý, předem nerozluštitelný a vysoce umělecký. Vrcholné pasáže naprosto strhnou a pohltí až mrazivou, místy nepříjemně klaustrofobickou atmosférou (výtečná práce kamery), ale bohužel stojí v dosti nápadném kontrastu s řadou velmi pomalých, nezajímavých a ničím nepřekvapujících scén převážně z úvodní části. Být Robert Enrico trochu svižnější, mohlo se jednat o opravdu výstavně zvládnuté válečné drama - takhle to je "jen" 85%.. (14.04.2014)

Film, který jsem (tajně, škvírou pod peřinou) viděla mnohem dříve, než bych bývala měla. Scéna s plamenometem mne pak pronásledovala v dětských snech a někde v těch krajích za zrcadlem už i zůstala. Jako dospělá vidím příběh o niterné potřebě odplaty, ale i o tom, že humanita má hranice, jejichž nerespektování vám může vzít lidskou tvář stejně, jako zavírání očí před zlem. Phillippe Noiret je tu vynikající, přerod zdvořilého lékaře v nelítostného lovce podal naprosto přesvědčivě. (12.06.2018)

Vojnová dráma, ktorá je skôr akčným filmom vo westernovom štýle. Čo je prekvapivé vzhľadom na fakt, že hlavnú úlohu tu hrá Philippe Noiret. Pokiaľ ste ochotní ho prijať za akčného hrdinu, úspešne bojujúceho proti nemeckej presile v istom zámku, kde má výhodu v tom, že tu pozná každé steblo trávy a protivník nie, nebudete mať s filmom problém. Len je škoda, že keď sa po expozícii film skutočne rozbehne, tak ho zbytočne zdržujú retrospektívy, ktoré, aspoň podľa mňa, priebeh konfrontácie nijako neobohacujú. I keď ide o spomienky hlavného hrdinu, ale ono v tej expozícii bolo myslím povedané o vzťahu a živote týchto ľudí tak akurát. Skrátka predstavte si, že v Komande pri všetkom tom humbuku sledujete ešte spomienky Matrixa na život s dcérou v civile. (16.06.2020)

Bolestivý snímek o obrovské síle jedince, který se v extrémní životní situaci dokázal postavit přesile (tyranovi). Má proti němu ovšem jednu nezanedbatelnou výhodu, dokonalou znalost prostředí. Samozřejmě, Philippe Noiret (doktor Julien Dandieu) snímku dominuje na všech frontách, předvádí excelentní výkon oceněný zaslouženým Césarem. To ale dle mého názoru nebylo jediným předpokladem k úspěchu. Ten bych dále viděl v narativní struktuře. Film (jemná oscilace mezi jednotlivými žánry) je rozdělen na dvě části - na městskou (tragikomickou) a venkovskou (akční/válečnou). Je prokládán častými flashbacky (doktorovy vlastní vzpomínky na své nejbližší), ty dávají jak hlavnímu hrdinovi, tak i divákovi na chvíli vydechnout, odpočinout si alespoň na malý moment od válečného pekla a zkoncentrovat se na další boj. Dandieu vede pouze svou vlastní válku, osobní vendetu. (23.11.2007)

Jedinec se postaví tlupě. Němci prohráli válku, mstili se. Mnozí si ventilovali prohranou válku divokým způsobem, zvěrstvy. Využili příležitost. A tak se jako tlupa pustili do ženy a dítěte, a zacházeli s nimi jak se jim líbilo. Lékař, neduživý, netrénovný překonal sám sebe a svou ženu a dceru pomstí. kdo by mu nepřál, aby se mu povedlo? Už si pamatuji jen idylku mezi manželi, manželskou lásku, a pak ty hrůzy, které následovali... A hlavní linii příběhu. Ale rád bych to někdy shlédl znovu a zopakoval si emoce, které svého času ve mě film vyvolal, a prožil si to se svou nynější zkušeností, a porovnal si ten rozdíl. TAK TO DĚLÁM U MNOHÝCH FILMŮ a RÁD. (31.05.2010)