Strážcovia Galaxie

Je to volovinka se vším všudy. V našem prostředí se před - ani po filmu - ti komiksoví Strážci moc nečtou, vlastně většina si sem tam zalistuje něco málo kvůli MCU (aby mohli machrovat), ale to je asi tak všechno. Nedávných 50 let tohohle týmu tady nikoho moc ze židle nezvedlo. Buď jak buď, tady jde čistě o roztomilost Groota, o zelenou holku Gamoru a o ty písničky a hlášky a mývala a Star-Lorda. Ale samozřejmě je to chytře propojené s celým tím MCU seriálem, takže třeba zpětně to do sebe zapadá s Infinity War jako dílky puzzle, což je ten hlavní fór. (21.01.2019)

Neomluvitelné mrhání potenciálem. Nejzábavnější (protože nejšvihlejší, nejabsurdnější i nejvíce na truc klasickým superhrdinským týmovkám) marvelovská skvadra, která má však z velké části přistřihnutá křidélka naroubováním na standardizované mantinely další z nekonečné řady marvelovek "sázíme jedině a pouze na jistotu pro všechny"; tentokrát ve space operovém hávu a s ostudně fádní akcí. Zrovna tady to volalo po poněkud podvratnějším přístupu k látce. Tak snad to přijde někdy v budoucnu; třeba již s tou kultovní postavou z potitulkové scény. (31.07.2014)

Marvel vyletěl do vesmíru, ale ve skutečnosti zůstal bolestně při zemi. Asi čtyři vtipné slovní vybíjené, I am Groot a dva tanečky na osmdesátkové vypalovačky prostě nezakryjí fakt, že tu nejsou důvody, proč se o tuhle partičku nějak více zajímat a nekoukat každou půlhodinu na hodinky. Lehkonohost Abramsových Star Treků tu nahradilo klopotné, mechanické přesouvání se z místa na místo, unylý záporák jak z Thora 2 těžko vyvolá pocit, že o něco opravdu jde a chatrná zápletka s macguffinem neukrývá jediný moment, který bych si pamatoval minutu po opuštění sálu. Tyjo, vlastně dost zklamání. 70% (31.07.2014)

V tomto případě je především nutno hluboce smeknout před Markem Taclíkem. V tak krátkém čase shodit třicet kilo, podstoupit brutální píling, nechat si nastřelit olysalé kouty a ještě se při tom všem martýriu týrat ve fitku, aby se nebál vystrčit pupík, to je prostě úctyhodný výkon. Role Péti Brka mu padla jako ulitá a od Kriminálky Invalidovna udělal skutečně obrovský skok. Bravo! A navíc v historicky první homixové adaptaci, která mě naprosto nadchla. Žádný kapitán Homokokot ani Supergay, žádný Spiderwoman natož Transisthor, a ani jiný bukvičák v dresu Spojených sráčů amerických, co smrtelně vážně sveřepě zachraňuje kde koho, ať už o to stojí nebo ne. Jen panoptikum veskrze sympatických až kůl antihrdinských postaviček v čele s dokonalým mluvícím kloboukem Dejvyho Kroketa a superúžasným Stomodízlem, co se nebojí po hlavě vletět do fantasticky natočené vesmírné taškařice a bez skrupulí si vytřít prdel všemi těmi Ásvendžry a Fegit ligami. Marvel kupodivu tentokráte absolutně nic nezm(a)rvil. Bez mrknutí oka archivuji a uděluji nejvyšší ocenění – Totál anál! (14.11.2014)

Na marvelovské blockbustery dokonale sedí příměr filmu a horské dráhy. Normované produkty ze společné továrny divizí Marvel Studios a Disney lákají na velkolepou jízdu, která je ale zkonstruovaná naprosto mechanicky. Stejně jako se jaunerácké stroje na emoce jeden od druhého liší pouze děsivými malůvkami, pompézními názvy a počtem blikajících žárovek, tak i "Strážci Galaxie" jsou naprosto totožní např. s "Velkou šestkou". Narativní výstavba a dramaturgie, tedy kolejnice směřující diváky k jednotlivým emocionálním hupům a loopingům, jsou naprosto totožné; liší se pouze konkrétní pajduláci. Nejvíce to bije do očí v závěrech, kde okamžitě po spektakulárním vyvrcholení přichází emoční zvrat do dojáku. Osobití režiséři jsou na marvelárny najímáni čistě z marketingových důvodů, aby pomohli utvořit dojem vzájemné odlišnosti jednotlivých titulů, ale prakticky jejich vklad má stejnou váhu jako autorství borců, co malují nelicencované podobizny popkulturních ikon na poutače pouťových atrakcí. (12.07.2016)