Strážcovia Galaxie

Od STRÁŽCů GALAXIE jsem nic nečekal, jednak proto, že jsem už nějakou dobu nic nečekal od Marvel Studios jako takových, druhak co čekat od adaptace neznámého komiksu, co by chtěl být zároveň dalšími AVENGERS i HVĚZDNÝMI VÁLKAMI (nebere mě ani jedno). A po CAPTAIN AMERICA 2 mi Marvel Studios letos už podruhé vytřeli zrak. STRÁŽCI jsou fajn. Hodně fajn. Scénář i přes přímočarost nenudí, postavy a humor neiritují (byť bránici nezboří), celé je to svižné, nápadité, krásně osmdesátkové a pohodové. A umře tu spousta lidí a vesmír tu vypadá tak čarokrásně, jak jsem to marně čekal od INTERSTELLARU. Marvel Studios pro mě definitivně přestávají být synonymem nudného filmovokomiksového průměru. (29.11.2014)

Klasický Marvel. Nikoho neurazí, slušně pobaví a technicky opět absolutní špička. Jelikož se ale jedná o studio, jenž Vám přineslo sračky ála Neuvěřitelný Hulk, Thor: Temný Svět, poslední dva Iron Mani či spoustu lehce nadprůměrných komiksáren (osobně za jediný opravdu vynikající film z jejich dílny považuji Captain America: Winter Soldier), tak i Strážci Galaxie mají typické neduhy s tím vším spojené. V první řadě záporák stojí za starou bačkoru, zlámanou grešli, starou beru... zkrátka je na dvě věci. Scénář také není zrovna kdovíjaké posvícení. Příběh působí spíše jak pilot nadějně vyhlížejícího seriálu, než silně si za svým stojící celek. V porovnání kupříkladu se Star Wars, kde člověk hltá každičký záběr a dialog, vyšumí Gunnova blockbusterová prvotina jaksi do prázdna. Ano, minimálně ústřední parta (čti: šílený mýval a empatický strom) je super, humor je povětšinou zvládnut také na jedničku a akce je více než dostačující... Přesto po odchodu ze sálu jsem neměl ani sebemenší pocit, že bych právě viděl něco jedinečného, co by mi vzalo vítr z plachet a já na to musel jít znovu a znovu, dokud mi peněženka nevyhlásí bankrot. Chybí tu nezapomenutelná scéna, kulervoucí moment, masakrální hláška, silný hudební motiv... A ať se snaží tvůrci sebevíc, tak prostě ten hřebík na hlavičku neuhodí a neuhodí. Strážci Galaxie jsou zkrátka „jen” další fajn filmek od Marvelu snažící se tvářit, že toho dává hodně, ale ve skutečnosti se jedná jen o dobře financovanou jistotu, která se opět bojí udělat ten jeden krok do neznáma a buď skončit v propadlišti dějiny nebo konečně stvořit něco opravdu pamětihodného, na co budou současná generace se slzou v oku vzpomínat a co ty nadcházející budou s nadšením objevovat. Tak snad (či zase) příště. (31.07.2014)

Děj filmu se veze na vlně tradičního komiksového klišé. Takže tu máme zavilého záporáka, který chce vyhladit galaxii a máme tu partu gerojů, kteří se mu v tom snaží zabránit. Jenže všudypřítomný sebeshazovačný humor posouvá tuhle báchorku o level zábavnosti výše, stejně jako parta sympatických hrdinů, kteří každý z nich nabrali kýbl charismatu navíc a jejich osudy vás zajímají. James Gunn dobře zužitkoval své tromácké začátky, takže ty nahláškované bizarní a ještě bizarnější postavičky ukočíroval s přehledem a humor nepůsobí trapně a křečovitě. A řekněte sami, lze nemilovat film, ve kterém hlavní hrdina pro záchranu svého milovaného prehistorického walkmana je ochoten nasadit holý život? Sám jsem kdysi, před dlouhými lety, coby chudý student koupil za poslední našetřené peníze svého prvního walkmana a byl šťastný jako blecha, takže pocitům Chrise Pratta dobře rozumím :o) A nemusel to být nutně dárek od mámy. (13.08.2014)

I am Groot – a to pořádně. Nářky nad tím, že se z Guardians vyklubala „obyčejná“ marvelovka přikládám hlavně vydatné mediální masáži všude kolem, která nás připravila o jakýkoli moment překvapení. Jen těžko si totiž lze představit zvláštnější situaci, než když ústřednímu modročernému záporákovi čelí parta 80s fanouška, nedůvtipného bijce a nevyzpytatelné zelinky s mývalem a stromem v popředí. A že jde zase o honbu za ďábelským kamenem, který může všechno zničit? Aby taky ne, když se všechny týmy, zloduši i artefakty za pár let úspěšně slijí na jednu hromadu v podívané jménem Infinity War. Zatím tu jsou ale Strážci horko těžko jako jednolitá skupinka s neuvěřitelně pozitivním písničkovým soundtrackem, šokujícím způsobem jistou Gunnovou režií a opulentním finále, které i na relativně malém prostoru oslňuje každým novým nápadem. Nad čistokrevně vesmírnými výlety se většinou blahem netetelím, tahle výjimka je proto o to sladší. (07.08.2014)

Neomluvitelné mrhání potenciálem. Nejzábavnější (protože nejšvihlejší, nejabsurdnější i nejvíce na truc klasickým superhrdinským týmovkám) marvelovská skvadra, která má však z velké části přistřihnutá křidélka naroubováním na standardizované mantinely další z nekonečné řady marvelovek "sázíme jedině a pouze na jistotu pro všechny"; tentokrát ve space operovém hávu a s ostudně fádní akcí. Zrovna tady to volalo po poněkud podvratnějším přístupu k látce. Tak snad to přijde někdy v budoucnu; třeba již s tou kultovní postavou z potitulkové scény. (31.07.2014)