Strážcovia Galaxie

Hodně ošklivá režie, opravdu velmi. Ale to by byl poslední problém. Čekal jsem jednu z nejlepších marvelovek, ale nedostal jsem ji především kvůli strašně epizodickému scénáři, který je nápaditý jako osmnáctý díl šesté série Xeny. Jenže Zoe Saldana není Lucy Lawless. Fakt mě nezajímá mávání mi před očima retrem a důmyslnou metašpatností, je to prostě napsáno a zrežírováno dost mizerně a především to je nuda. A nevím, kde je "nuda" pádnější argument než u komiksárny. (19.11.2014)

Na marvelovské blockbustery dokonale sedí příměr filmu a horské dráhy. Normované produkty ze společné továrny divizí Marvel Studios a Disney lákají na velkolepou jízdu, která je ale zkonstruovaná naprosto mechanicky. Stejně jako se jaunerácké stroje na emoce jeden od druhého liší pouze děsivými malůvkami, pompézními názvy a počtem blikajících žárovek, tak i "Strážci Galaxie" jsou naprosto totožní např. s "Velkou šestkou". Narativní výstavba a dramaturgie, tedy kolejnice směřující diváky k jednotlivým emocionálním hupům a loopingům, jsou naprosto totožné; liší se pouze konkrétní pajduláci. Nejvíce to bije do očí v závěrech, kde okamžitě po spektakulárním vyvrcholení přichází emoční zvrat do dojáku. Osobití režiséři jsou na marvelárny najímáni čistě z marketingových důvodů, aby pomohli utvořit dojem vzájemné odlišnosti jednotlivých titulů, ale prakticky jejich vklad má stejnou váhu jako autorství borců, co malují nelicencované podobizny popkulturních ikon na poutače pouťových atrakcí. (12.07.2016)

Problém většiny Marvelovek tkví v tom, že neumí udržet koncept, anebo jsou součástí rozbředlého seriálového vyprávění. Winter Soldier je se svým zlomem v podobě mluvících počítačů a úhybnému manévru k videohernímu finále příklad prvního. Strážci galaxie spolu třeba s Thorem 2 příkladem druhého. Byť je potřeba říct, že na rozdíl od asgardského kladiváře mají výrazně konzistentnější příběh, zajímavější postavy a i záporák má jakous takous motivaci (ne čistě "i am evil, because evil), která je navíc banalizována tím, že je veřejně přiznáno, že je Ronan pouze pohůnek v rukou Thanose. Jenže právě z toho důvodu nemohou Strážci adekvátně fungovat jako samostatný biják a Marvel tak pokračuje ve svém ne-úplně-dokonalém konceptu vyprávět svoje filmy jako seriály, kdy každá fáze představuje jednu seriálovou sezónu s tím, že Strážci, Thor, ale i Iron Man či Kapitán Amerika představují v samostatných částech pouze více či méně podařené a zásadní epizody směřující a předávající informace k "season finale" v podobě The Avengers. Avengeři budou moci vždy vytáhnout z rukávu nejlepší záporáky (Loki, Ultron, Thanos) a budou se moci regulérně odvázat pro potěchu geeků, ale i mainstreamového diváka, kteří i dnes berou samostatné filmy jen jako výplňovku mezi tím velkým ohňostrojem, v němž si dá do papule Hulk s Iron Manem, popřípadě mutantská dvojka s Avengery či Avengers a Šílený Titán se zálibou ve skládání darů pro samotnou Smrt. Přijetí tohohle konceptu Marvel od svého publika očividně vyžaduje a nehodlá na něm nic měnit, což logicky vede k tomu, že pro některé jde o zajímavou skládačku motivů, žánrů a scenáristických háčků, zatímco druzí se v oné seriálovosti pomalu ztrácí, anebo je koncepčně logické využívání stále stejných zápletek (protože se musí etablovat i ujeté látky typu Strážců a v budoucnu například Dr. Strange či Ant-Man) pomalu ale jistě nudí. Strážci přitom nejsou výjimkou, neboť se jedná vesměs o sled obratem se shazujících klišé, která překvapí leda osmiletého caparta s rukami žmoulajícími Čtyřlístek. Avšak v tomto případě funguje ústřední tým, jeho vývoj a vzájemná profilace do adoptivní rodiny a zasazení do již poznaného vesmíru. A to je to, o co Marvelu šlo. Navíc v zábavné podobě, kdy se i finální souboj povedlo pojmout z části originálně, byť pro někoho infantilně. Mise je tudíž splněna. (01.08.2014)

Svým způsobem, "hater" si tu najde spoustu munice pro podporu svého přesvědčení, jak je nejhollywoodštější styl comixu přepálený a nedá se brát ani trochu vážně. Nedává v reálném světě mnoho smyslu, jde o úšklebky a hlášky a ramena a tak. Nicméně za mě veliké ale -- ta nevídaně nesourodá partička mi byla natolik nechutně sympatická, že jsem se musel hodně bránit pustit si film třetí večer po sobě... P.S. i v tomto vesmíru ras žlutých, zelených, modrých, červených, hrajou prim běloši, to musí těm ostatním taky vadit... (31.03.2015)

Space opera v komiksovém stylu s pěknými barvičkami, zajímavými charaktery a hudbou z 80. let. Napoprvé rozhodně zábavné, ale po pár dnech jsou pocity zábavnosti pryč a hledám cokoliv, co by mě nutilo film vidět víckrát... je to někde? Možná ta obrovská mytologie, které se film dotýká jen jemně a jako by pracoval ve vesmíru, jenž jednou poznáme, jen ne v tomhle díle. Dobře, to zvládnu, ale přes všechen ten smích se Strážci galaxie posunuli přesně tam, kam jsem nechtěl a u jiných marvelovek jsem se toho obával. Určitě to má působit jako brak, ale přehnaně humorné scény mi tu prostě ve výsledku vadí. A to nemluvím o finále (spoiler), kde je hlavní padouch se schopností zničit dotekem všechno živé na planetě poražen díky trapnému dvouminutovému tanci hlavní postavy... Jako zábavnou jednohubku to beru, jako Marvelácký experiment taky, ale jako regulérní součást Marvel světa mi to přijde slabé... PS: Drax je naprosto zbytečný a Nebula hrozně nevyužitá a kvůli tomu Karen přišl o ty krásné vlasy... PPS: přesně takhle se bojím, aby nevypadaly nové SW... (26.08.2014)