Fantomas

Můj věčný favorit na poli zábavy, slovní přestřelky Marais-Funés mi budou poškozovat brániční svaly ještě hodně dlouho. Pouze u toho Maraisova avantgardního řízení z kopce a zpátečkou si občas říkám "slabota, chlapče, slabota," protože mě kdysi otec povozil v plném provozu po ledě, mezi ostatními beznadějně kličkujícími auty a v otáčkách tempem tři sta šedesát stupňů za dvě vteřiny, takže to, že jsme posledních zhruba šedesát metrů letěli už jen pozadu a já jsem pohledem do zpětného zrcátka navigovala výkřiky typu "doleva, doleva, to je moc doleva, doprava, teď to mastíme na tirák, doleva," než jsme se konečně zarazili o svodidla, byla docela úlevná změna. Když jsme kupodivu bez úhony dorazili na místo určení, byli jsme uvítáni slovy: "To je dneska hrůza, co? Představte si, že jsme udělali ráno na dálnici hodiny!" Podívali jsme se po sobě a beze slov se shodli, že nemá cenu něco říkat. Z toho všeho vyplývá, že já a můj rodič jsme akčnější dvojka než Marais a Demongeotová - kdo by to byl řekl... (18.11.2007)

Kdysi jedna z nejoblíbenějších filmových sérií s tajuplným Fantomasem a kašparovským komisařem Juvem (De Funes) dnes působí místy už mírně trapně. Francouzský humor starý 40 let hold doba značně poznamenala a dnešní generace se smějí spíše obhroublým a nevkusným vtipům, které naopak za dalších 40 let budou vzbuzovat negativní emoce u další generace. (05.08.2002)

Na Fantomase jsme houfně a rádi chodili do kina jako děti. Z dnešního pohledu to byla vlastně taková naše přípravka na Bondovky a dobrodružnější kousky. Bylo to fajn, krásně namíchaná mužnost (Marais), krása (Demongeot) i humor (Funes), samozřejmě s neskutečně sympatickým záporákem a skvělým hudebním motivem. Až vloni jsem se dostal k literární předloze a musím říct, že mě strašně zklamala. A to vůbec ne v souvislosti k těmto filmovým adaptacím. Věděl jsem, že původní literární příběhy Fantomase jsou trochu o něčem jiném, že to není komedie, spíše temnější dobrodružství. Ale přišlo mi to hrozně nudné a nezáživné, psané stylem, který pro mě byl nezkousnutelný a kniha tří Fantomasových příběhů se stala jednou z těch, které jsem četl nejdéle. Takže Fantomas pro mě už asi navždy zůstane pouze v této filmové trilogii (a ve vzpomínkách v Arabele). Protože tohle baví. A celá trilogie má mnohem větší a temnější atmosféru, než jakýkoliv z těch tří příběhů, co jsem četl. 3.5/5 (08.03.2016)

Česká klasika, nějak mě to nechytlo tím způsobem, abych jásal a říkal tomuto snímku bomba. Ale chápu ostatní. Film má netradiční, trošku překombinovaný příběh. Těch sci-fui prvků a tak dále je tu hrozně moc. Funés bez pochyby výtečný. Vtipných scén je zde dost. Prostě příběh mi nesednul a tak no. Váhání mezi 3 a 4 hvězdou nevyhnutelné. Ale jo, šlo to. Takže to vidím na nadprůměr té doby, nic víc. Hodnotím na 70% = **** (09.01.2013)

Těžká nostalgie:-). Dnes bych tyhle francouzské krimi sci-fi komedie pravděpodobně nevydýchala, ale v dětství to byl absolutní kult - napínavé, vtipné, k tomu ty různé technické vychytávky (létající auta, střílející cigarety atd.)... Jean Marais byl můj idol (což s odstupem času nechápu, děti jsou holt divné:-)) a z Funése smíchy plesala má infantilní dušička. Vážně bych měla někdy zkusit, nakolik čas a dospělost ubraly této kdysi fantastické podívané, ale bojím se, že bych šla nejméně o 3* dolů, zůstanu tedy raději u vzpomínek z dětství a ty jsou ohledně všech dílů "Fantomase" jen ty nejlepší. (15.05.2009)