Únos

Srovnání s Greengrassovým Kapitánem Phillipsem se přímo nabízí a ukazuje zásadní rozdíl mezi americkým a evropským pojetím žánru dramatu. V americkém zpracování látky jde o sázku na silnou individualitu, na špičkového profesionála, který svádí heroický souboj se zlem a může se přitom v nouzi spolehnout na vojenskou sílu a výjimečné postavení své vlasti - v době natáčení bylo obojí ještě nezpochybnitelné. Dánská verze je skromnější a představuje po všech stránkách protipól. Je to civilní, neokázalá záležitost, kde rozhodující roli nehrají zbraně, ale pevné nervy při nekonečném vyjednávání a faktor (vlekoucího se) času. V Únosu nehledejte žádné oblíbené thrillerové nebo dokonce akční prvky, tady jde o navození autenticity a zobrazení psychického rozpoložení zajatých námořníků. Herecké výkony jsou přesvědčivé, ale podřízené představě pomale plynoucího procedurálního dramatu. Nejde o nudný film, ale pokud divák upřednostňuje zábavu, Kapitán Phillips pro něj bude uspokojivější volbou. Celkový dojem: 80 %. (15.03.2021)

,,…ALE MĚLI BYSTE VĚDĚT, ŽE UDĚLÁME VŠE, ABYCHOM DOSTALI NAŠÍ POSÁDKU DOMŮ, JAK RYCHLE TO JEN BUDE MOŽNÉ.“… /// Zdokumentovaná historie jednoho únosu. Není třeba ukazovat, kterak loď byla přepadena. Cílem tohohle filmu není ohromit akcí nebo snad hrdinstvím. Jde mu o to, tak nějak rozumně ukázat všem, co a jak se kde (zřejmě?) vodehrává. Větší pozornost nakonec získává strategie vyjednávání, protože – nebudem si chlapci nic nalhávat – voni ti kluci vopálení nejsou žádní Ajnštajni. I proto celkem stačí, aby správnou atmosféru na lodi dokázal udělat vychrtlík s nábojem v nábojový komoře. Je to spíš takový drama dvou chlápků, kterým jde o životy. Jen každýmu trochu jinak. Fajn příběh, ale 4* nedám. A ne proto, že bych chtěl někomu radit, jak se má chovat, když se potká s cigošema z NVCG. Těch chytrejch je tady už dost. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se se starou vyrazit do Indickýho oceánu. (Lodí vole! Starou lodí…) 2.) Zajímá mě, kde se Somálci učej anglicky. 3.) Thx za titule ,,Bac“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.09.2013)

Dramatický príbeh, výborne zahraný film s množstvom momentov, na ktoré bude ťažké zabudnúť. Vyjednávacie praktiky boli miestami nepochopiteľné, firma išla tvrdou cestou, no zarazila ma najmä disciplinovanosť rodinných príslušníkov, ktorí mali minimálne správy o svojich najbližších a všetky informácie prijímali s relatívnou pokorou a pokojom. Divácky nie veľmi ľahký a optimistický film, ale u dánov to už tak chodí... (06.11.2013)

Mladý Tobias Lindholm se za posledních pár let stal velkým zvířetem dánského filmu, píše scénáře k posledním Vinterbergovým filmům, které oceňují diváci i kritici a do toho si točí vlastní menší autorské "cinema verité" projekty na hranici dokumentarismu, které z jasných důvodů (viz zdeší jednohvězdičkový komentář) už divácky tolik vděčné nejsou, ale na festivalech se jim vede taky dobře. Vlastně více než dobře. Kapringen je nejlepší dánský film roku 2012 podle výročních cen dánské filmové akademie. -- Ta vyjednávací psychologie velké korporace s piráty je okouzlující. (21.04.2013)

[SCANDI 2014] Kapringen ako prvý samostatný celovečerný film Tobiasa Lindholma je ideálnym prostriedkom na pozorovanie formovania autonómneho rukopisu i estetiky prostrednej generácie súčasných dánskych filmárov vo vzťahu k svetovej produkcii. Neokázalý realistický prístup látke, založený na pomalom stupňovaní psychologického napätia a dávkovaní informácií zo striedavej perspektívy dvoch hlavných postáv je strojcom autentickejších emócií, než je tomu u zaoceánskej konkurencie (narážam samozrejme na Greengrassove Captain Phillips). Výber ústredných mužských hrdinov dáva pocítiť fatálnu absenciu kontroly nad situáciou a znepokojujúci prerušovaný informačný tok (zmena postavy vždy znamená časový skok smerom vpred a ignoruje blockbusterovú koncepciu paralelných dejov pomocou krížového strihu) spôsobujú, že sa i samotný divák teší z každej možnosti námorníkov vyjsť na čerstvý vzduch alebo pokroku v rokovaniach. Vďaka tomu má Lindholm priestor stále kam organicky vyhrocovať situáciu, pričom po väčšinu diania sledujeme civilné postavy vykonávajúce rutinné činnosti - Peter jednoducho rokuje a Mikkel varí, presne tak ako v expozícii. Ešte väčší tlak na diváka vyvíja nemožnosť určiť kto z pirátov velí prepadu, keďže angličtinu ovláda iba Omar, ktorý je údajne len tlmočník. Psychologické peklo završuje úplné odrezanie od zásadných momentov, ktoré sú pre americkú produkciu charakteristické - nevidíme samotnú scénu prepadu a keď sa piráti vyhrážajú zabitím Mikkela a zaznie výstrel, trvá veľmi dlhú dobu, než sa dozvieme, či je skutočne mŕtvy. Tento postup je príznačný pre celý námet i naratívnu stratégiu filmu. Zároveň sa tým neumelo diferencuje od bežných žánrových filmov a inteligentne, nie však predpisovo poukazuje na prednosti dánskej kinematografie. 90% (18.01.2015)