Piti, piti, pá

Pokud se nemýlím, jediným film s Louisem DeFunés v kulichu s bambulí a jediný, kde zpívá. :-) Rozhodně stojí za pozornost k popukání vtipný pantomimický přednes bajky o vlkovi a jehňátku (viz plakát vedle), ale jinak je to spíš slabší film. Ale ta hudba, přátelé, ta je přesně na hranici recese a geniality. Já jsem si dlouho myslel, že jsem jediný, komu se doopravdy líbí a úzkostlivě jsem to tajil. Časem se ale ukázalo, že je nás takových mnohem víc (viz také http://www.youtube.com/watch?v=a8QDcOkOhjo&feature=related) a nádherná tečka byla, když jsem soundtrack půjčil jednomu svému příteli, hudebnímu skladateli. Je nesírně kritický ke všemu, co sám nesložil, tak jsem se těšil na výbušně zamítavou reakci, ale světe zboř se - byl nadšen! Doslova řekl, že ústřední melodie už nesmí chybět na žádném večírku. :-) 50% (13.06.2006)

Ale jo, je tam ta pohádka o jehňátku, kterou zmíní každý s hodnocením čtyři hvězdičky a víc, a taky pár povedených hlášek "Ani se nesnaž, a běž šlapat." Jenže taky je tam spousta vaty, hudebních scén které po čas obtěžují, a navíc Funes zdaleka není tak všestranný aby utáhl i tuhle formu komedie. A když holky zdaleka nejsou tak hezké jak jsem si matně pamatoval, tak je to jenom za tři. (27.07.2013)

Tak nezaměnitelně blbé, jak může být snad jen klasická francouzská komedie. Tak blbé, že mě to až nutilo k pozornějšímu pohledu, jestli to ti Francouzi s humorem nemají prostě nějak jinak. V některých momentech se mi skutečně zdálo, že se mi to „jiné“ otvírá, třeba při obdivování sochy nebo v úvodu, když z auta vystoupivší de Funés posléze osloví všechny za ním stojící řidiče. Ale tam je to hmatatelně přes čáru, co počít se všemi těmi momenty prostě jen blbými, nevím. Celý film je z nich poskládán (a ještě blbě). V jednom momentu jsem však byl silně zaskočen, nevěděv náhle, na čem jako divák jsem. Byly to ty nekonečné vteřiny, po něž de Funés zkoumavě civí do právě zakoupeného nočníku. To jakoby hluchoněmé místo nesmyslně dlouhého zkoumavého civění mě oslnilo jako blyštící se diamant ve strusce. Pokud jde o standard, dost podařená je rodinka Siciliánů. Ale proč jsem se na to vůbec díval, když už dávno vím, že všechny tyhle „klasické pecky“ (obzvláště s de Funés), v dětství milované, jsou tak blbé, že se na ně dospělému dívat ani nejde? Proč dvě hvězdičky, když i tu jednu bych dal leda z milosti? Proč? Protože Piti piti pa. V dětství jsem to viděl asi dvakrát, naposled snad v deseti letech. Utkvěla mi vzpomínka jen na schéma „napružený směšně přísný taneční mistr Funés, nezbedné mladé tanečnice, konečný úspěch“. A samozřejmě na refrén Piti piti pa a taneční kreace v oné povrchně módní, avšak elegantní estetice barevných zápaďáckých časopisů (ač v černobílé televizi). Pro tento dojem mi tento film tehdy připadal zvláštní, ke komediální zábavě jaksi přidával „vyšší uměleckou úroveň“. Ano, je to Piti piti pa, z nějž mě poprvé oslovila jakási náročnější úroveň. A mimo to (mimo to?), Piti piti pa bylo též mystériem sexu , v dobách, kdy jsem ještě ani nevěděl, že existuje něco jako pohlavní styk. Esence Piti piti pa, totiž to spojení směšného de Funés a jeho tanečnic, zůstala zachována i nyní. Je to především ta první scéna (obohacena předimenzovaným retro úletem mužského osazenstva) a finále, ale prakticky všechny podobné scény, dokonce se ona esence přelévá i do některých netanečních scén (žel jen v první půli), ano dokonce i když je tam de Funés bez děvčat. Piti piti pa je prostě trip do jiné dimenze. (09.06.2012)

Skvělá francouzská komedie s geniálním Louis de Funès. Navíc se jedná o spojení s hudebním, no spíše s tanečním filmem, což je v repertoáru právě Funèse ojedinělé. Každopádně film je příjemná oddychovka, plná hlášek, gegů a skvělé francouzské muziky. Geniální! 90% (31.01.2023)

...tak do tance mládeži. Piti Piti Pa je velice povedená komedie, ale snaží se využít potenciál jak Funésův tak příběhu a přitom nedokáže spojit v jedno. Louis de Funés kraluje, jednoznačně kraluje, jeho gumová tvář tvoří tak parádní grimasy, že se člověk prostě musí smát. Ano, je to hlavně ta pohádka o vlku a kůzlátkách, ale na druhou stranu je Piti Piti Pa muzikál a to především. Hudebních scén je požehnaně a abych se přiznal příliš se mi nezamlouvají. Sice se pár povedených skladeb objeví, ale když se to opakuje stále dokola, spíše to omrzí. Jediné, co si k hudbě co tam zazní mohu připustit, tak fakt, že jedna z nejlepších českých skupin Tatabojs udělala velice povedený remix, právě k tomu muzikálu, ale víc nic. Škoda, Funésův potenciál to mělo obrovský. (03.08.2007)