Zmiznutie Eleanor Rigby: ONA

JEJÍ pohled trpí tím JEHO, tedy, přišel mi zajímavější, ale to bylo zřejmě jen tím, že jsem znal už nástřel děje a příběhu z JEHO pohledu. JEJÍ pohled je jednoznačně druhým dílem a nelze jej vidět jako první, nedával by pak takřka vůbec smysl a navíc mu chybí značná část začátku děje z JEHO pohledu. Nicméně ani tak mi to nepřišlo nijak zajímavé ani sledovatelné s nějakým zájmem "jak tohle dopadne" nebo "jak tohle vyznělo z druhého pohledu", nechytlo mě to a bohužel celý tenhle dvojdílný projekt byl jenom experimentem, který byl zajímavý nápadem, ale unylý a rozředěný. Když už jsem viděl JEHO a JEJÍ pohled, zkusím pro zajímavost i ten JEJICH, třeba to bude dávat jako film a příběh dohromady větší smysl a nabídne koukatelnější a stravitelnější zpracování osudu obou postav. (10.02.2015)

Pročítám si komentáře a ženy kritizují pohled ženy, píší, že by takto nekonaly, neztotožňují se a více se jim líbí mužská verze příběhu. Muži naopak za egoistické chování označují mužskou verzi příběhu, lépe hodnotí pohled ženy. ...Provedl bych jediný závěr: režisér prostě nebyl schopen dostatečné empatie a zpopularizoval přístup male&female k tragédii ve vztahu. Za ty herecké výkony a experiment dávám tři hvězdy. (08.11.2014)

Komentuji oba filmy (pohledy) najednou, myslím si, že je důležité vidět oba dva pohledy. Nejdříve jsem viděl "jeho" pohled a přišel mi takový logický, vcelku jasný a ji jsem z tohoto pohledu moc nechápal, stejně jako on. Poté jsem viděl "její" pohled a nejen na to, že jsem došel k pochopení, dokonce se mi její jednání zamlouvalo víc... (Otevřeně přiznávala, že hledá sama sebe - základ. Ona nepodlehla chtíči atd.) Rozhodně zajímavý experiment, kdy vidíme stejný děj, i vzájemné rozhovory, z pohledu dvou různých osob, takže vlastně nevíme, jak to bylo doopravdy... Pokud tedy bude existovat verze "Oni," už teď se na ní těším... Důležité ale je, že se režisérovi podařilo natočit snímek o sympatickém manželském páru řešícím náročnou životní situaci po závažném rodinném problému, o němž se nedozvíme nic jiného, než že existuje. Povedlo se. Děkuji :-) (09.12.2014)

"Tragedies are like foreign countries, we never know how to behave towards the natives.." Silně emocionální snímek o neštěstí, samotě, tichu, útěku, zbabělosti...touze, vztahu... Postavy se ztrácejí uprostřed života, předstírají, žijí i nežijí, nacházejí se, ztrácejí, chtějí se pohnout dál, i když to nejde. Z počátečního ticha, zastření, odstupu jeden od druhého, se postavy pomalu, často zmateně a nerozvážně, přibližují, otevírají až k naprosté otevřenosti, ať jde o matku Eleanor, jejího otce, nebo naprosto dokonalou vedoucí semináře. Nedýcháte, stáváte se postavami, toužíte i nechcete být v příběhu s nimi, až vám, stejně jako jejich nejbližším, utečou daleko... Je to sladký, srdíčkový, zamilovaný, ale bez patosu, přehrávání a hollywoodských klíšé...spíš naopak...pohlcující, reálné a neskutečně silné. (12.07.2014)

Zaprvé měla tahle polovina nevýhodu, že jsem ji viděla jako druhou, takže už to tolik nebavilo sledovat znovu všechno dokola. Zadruhé měla tato verze nevýhodu, že jsem ji viděla jako druhou bezprostředně po první, takže mne hrozně vyrušovaly takové ty rozdíly ve scénách jako: "v On měl v týhle scéně světlou košili...", zatřetí jsem přesvědčená, že On by mohl být samostatný film se vším všudy, ale Ona by se sama použít nedala, bylo by to příliš nepochopitelné a zmatečné. A hlavně mne její přístup není vůbec blízký. (07.11.2014)