Zmiznutie Eleanor Rigby: ONA

"Tragedies are like foreign countries, we never know how to behave towards the natives.." Silně emocionální snímek o neštěstí, samotě, tichu, útěku, zbabělosti...touze, vztahu... Postavy se ztrácejí uprostřed života, předstírají, žijí i nežijí, nacházejí se, ztrácejí, chtějí se pohnout dál, i když to nejde. Z počátečního ticha, zastření, odstupu jeden od druhého, se postavy pomalu, často zmateně a nerozvážně, přibližují, otevírají až k naprosté otevřenosti, ať jde o matku Eleanor, jejího otce, nebo naprosto dokonalou vedoucí semináře. Nedýcháte, stáváte se postavami, toužíte i nechcete být v příběhu s nimi, až vám, stejně jako jejich nejbližším, utečou daleko... Je to sladký, srdíčkový, zamilovaný, ale bez patosu, přehrávání a hollywoodských klíšé...spíš naopak...pohlcující, reálné a neskutečně silné. (12.07.2014)

Ač by to mělo být (vzhledem k mému pohlaví) přesně naopak, JEJÍ verze (viděna jako druhá) se mi zamlouvala daleko méně než JEHO (viděna jako první). Jistě, pořád je tu jistá pravděpodobnost, že zapracovalo ono ošemetné "to je lepší, to jsem viděla první", ale nemyslím si, že by změna pořadí, v jakém jsem filmy zhlédla, v tomto konkrétním případě něco změnila. Zatímco "HIM" působí citlivěji, srozumitelněji a tak nějak celistvěji (tj. klidně by mohl existovat i jako samostatný film), "HER" je nekonzistentní, sobecká a chladná záležitost (a jako samostatný film si ji neumím představit). I když si uvědomuji, že vynášení soudů nad chováním hlavních protagonistů nemusí být úplně fér (byl nám ostatně zatajen celý půlrok od oné tragédie), míra empatie z mé stany se u Conora blížila stu procent, kdežto u Eleanor se po většinu času pohybovala spíše v záporných číslech... Velkou neznámou jsou pro mě "THEM" - přinášejí něco nového nebo se jedná o pouhý výcuc z obou filmů? Asi to budu muset časem zjistit.;-) (08.11.2014)

JEJÍ pohled trpí tím JEHO, tedy, přišel mi zajímavější, ale to bylo zřejmě jen tím, že jsem znal už nástřel děje a příběhu z JEHO pohledu. JEJÍ pohled je jednoznačně druhým dílem a nelze jej vidět jako první, nedával by pak takřka vůbec smysl a navíc mu chybí značná část začátku děje z JEHO pohledu. Nicméně ani tak mi to nepřišlo nijak zajímavé ani sledovatelné s nějakým zájmem "jak tohle dopadne" nebo "jak tohle vyznělo z druhého pohledu", nechytlo mě to a bohužel celý tenhle dvojdílný projekt byl jenom experimentem, který byl zajímavý nápadem, ale unylý a rozředěný. Když už jsem viděl JEHO a JEJÍ pohled, zkusím pro zajímavost i ten JEJICH, třeba to bude dávat jako film a příběh dohromady větší smysl a nabídne koukatelnější a stravitelnější zpracování osudu obou postav. (10.02.2015)

Z chaoticky rozházených střípků postupně skládáme tragický příběh mladého manželství. Oporou filmu jsou dobré herecké výkony, slabinou, že na dva filmy je příliš málo děje. Mužovo podání je logičtější, ona se chová zmateně. Zatímco muž tedy zastupuje rozum, manželka emoce. Nemám příliš v lásce filmy, které takto rigidně rozdělují svět na mužský a ženský. (25.12.2015)

Když se v jednom filmu v hlavních rolích sejdou dva z mých nejoblíbenějších herců (Jessica Chastain a James McAvoy) a ve vedlejších rolích je doplní další vynikající herci (Ciarán Hinds, William Hurt, Viola Davis, Isabelle Huppert) je zaděláno na perfektní zážitek. Tím spíše, když se jedná o tak zajímavý projekt, jako je pohled na jednu nelehkou životní etapu očima obou zúčastněných aktérů, očima dvou rozdílných pohlaví. Vzhledem k tomu, že jsem ve Světozoru viděl oba díly ihned po sobě, mám sklon komentovat to jako celek. Tak to totiž jedině dává smysl. Samostatně sice filmy také mohou stát, ale klesá tím jejich působivost. Ona o ztrátě hodně přemýšlí, jako žena to celé hůř snáší, v přehodnocení vztahu hledá východisko, kterým má být změna. Nesdílí pohled partnera a nedokáže už pokračovat v zaběhnutých kolejích. Podporu nachází pochopitelně v rodině (fantasticky napsané role i výkony Williama Hurta a Isabelle Huppert) a v realizaci svých dávných cílů. Ona je parádním představením Jessicy Chastain, film je mnohem depresivnější než On, je rovněž dramatičtější a má nespornou výhodu i v tom, že nabízí srovnání s již jednou proběhnuvšími událostmi. Ty se liší v přesně vystihnutých detailech a dokonale odráží dva podobné, ale nikoliv identické pohledy na stejnou situaci. Celé to působí nesmírně realisticky a přirozeně. Scénáristický skvost s kvalitní režií a výbornými herci, který se mi trefil do nálady ještě víc než první díl. (30.12.2014)