Už teraz mi chýbaš

Nejdojemnější film v kinech minimálně od časů Hvězdy nám nepřály. Spolu s filmem Room je to už druhý výborný film, který na sklonku roku do kin uvádí Bohemia MP - oba jsou strašně silné a oba skýtají velký divácký zážitek. Oba filmy spojuje rovněž to, že ukazují krásu zdánlivých samozřejmostí (domov, zdraví, rodina), kterých si lidi obvykle začnou vážit teprve v momentě, kdy je ztratí. Ať už si o přátelství mezi ženami můžete myslet cokoli, tento film mu vzdává hold velmi pěkně, a mužské postavy zde proto logicky hrají druhé housle (kupříkladu jejich společné stesky na to, že ten sex už není co býval, vyznívají v kontextu okolností jaksi nepatřičně, ale na druhou stranu - co má jako ten chlap dělat, když má jeho žena smrtelnou nemoc nebo je ve vysokém stupni těhotenství, a on přece jen kvůli tomu nezapomene na svoje sexuální potřeby) - proto si myslím, že je to primárně film pro ženské publikum. Bohužel ne vše mi ve filmu sedlo a s mým pohlavím to nijak nesouvisí - vadila mi například záměrná krotkost v některých scénách, aby si film udržel rating PG-13; ačkoli tedy například v erotických scénách fim neukáže zhola nic a stejně tak porod proběhne pozoruhodně rychle a čistě (přičemž novorozeně právě přivedené na svět je zcela čisťounké a bez jediné kapky tělního sekretu), nebrání tato pruderie filmu v tom, aby pro změnu kamera v jiné scéně detailně zabírala olbřímí jehlu zajíždějící do žíly při chemoterapii - jaké odporné pokrytctví a dvojí metr! Moc mě nebavil ani soundtrack a obsazení mužských rolí (6 letý věkový rozdíl mezi filmovými manželi Toni Collette a Dominicem Cooperem - ona je z nich ten starší - navíc podle mě docela bije do očí - těžko věřit, že by si ten hezounek v reálu nabrknul takhle starší ženušku), jejich ženské protějšky to ale dokonale vyvažují - Drew Barrymore je ve své roli neuvěřitelně přirozená a snad v žádném filmu se mi tolik nelíbila jako zde, a Toni Collette doslova kouká smrt z očí - pozorovat její pozoruhodnou proměnu na cestě na věčnost je naprosto fascinující a skličující současně. I přes mé výtky mě ten film v podstatě naprosto dostal tím, jak dovedně skloubil komické momenty s těmi tragickými (smích střídá slzy skoro stejným dílem), a určitě bych ho proto všem lidem, kteří mají podobnou produkci v oblibě, s klidem doporučil - ale pozor, do kina jen s kapesníky! (10.12.2015)

Toni Collette by mi chyběla, ale tenhle film rozhodně ne. Největší problém sice ohraného, ale vcelku příjemně pojatého námětu je obsazení hlavních hrdinů. Toni i Drew nás už všechny přesvědčili, že jim můžete do rukou svěřit všechno možné a nikdo jim herecké výkony vytýkat nebude, ovšem tyhle dvě osobnosti k sobe prostě nejdou, i když výše posazený plakát k filmu budí dojem, že tahle nerozlučná dvojka se doplňuje v dobrém i zlém. Bohužel onen poster působí z celého filmu nejpřirozeněji. Co je to teď za podivný Hollywoodský zlozvyk, párovat naprosto nesourodé dvojce k sobě? Herečka v hlavní roli - a to bez urážky, vypadá o 10 let starší a její filmový manžel zase o 10 let naopak. Výsledek je podivný a nevěrohodný už jen když se k sobě přiblíží. Drew Barrymore je zase v jináči s naprosto nesympatickým nimrodem o kterého by v normálním životě vůbec nezakopla. Ale chápu, že v jejím případě to napomáhalo navodit atmosféru té rozumnější a vyklidněnější kamarádky na telefonu. Což je vcelku paradox u někoho, kdo se proslavil rolemi bláznivých nespoutaných volnomyšlenkářek. Takže jsem jen čekal, kdy si tenhle andílek zapálí cigáro, vyskočí na náklaďák a sundá si vršek, těhotenství netěhotenství. (12.06.2016)

Catherine Hardwicke se přes neveselé téma drží úsměvné polohy vyprávění a citově nevydírá. Milly není sentimentální typ a nedojímá se ani nad sebou, umí spořádaně zápasit se svojí nemocí, a neobtěžuje ostatní svými problémy. Jess ji vystačí, pokud má potřebu se s někým podělit o zprávu, že právě teď jí není úplně lehko. Film rozhodně nenudí, trpí však jistou vyumělkovaností povahových charakteristik. Všichni jsou šablonovití a jednají podle typizovaných vzorců chování v dané situaci, ať už pozitivních nebo negativních. Divák není rušen nenadálými dějovými zvraty a má svoji jistotu, že příběh nevybočí ze schématu filmů tohoto typu. Hardwicke nepustí diváka do nitra postav a k jejich skutečným obavám a úzkostem. (31.12.2015)

Tak kde začít? Už od začátku tak trochu nuda. Neuvěřitelně neuvěřitelné. Téma skvělé, ale zpracování velmi špatné. ■ Drew BARRYMORE jsem nikdy nemusel a ani tentokráte se nic nemění, ale zato od Toni COLLETTE, která mě uchvátila ve Vášni v srdci, jsem čekal herecký koncert, ke kterému bohužel nedošlo, protože organizátor selhal, mistr zvukař se ožral do němoty, bedňáci stávkovali, technici vůbec nepřijeli, pódium neměl kdo postavit a manažerka si vzala dovolenou... ■ Zajímavá je pouze poslední čtvrtina, ale ty tři předcházející jsou bída a holé neštěstí. Darmo mluvit. ■ To, že se obě hlavní představitelky většinu času chovaj jak šestnáctky, to by se dalo přežít, dokonce bych jim mohl odpustit i to, že si hrajou na Angličanky, ba co víc, Toni COLLETTE, jakožto rodilá australanka by k tomu byla víc než dobrá, ale Drew BARRYMORE v žádném případě, bohužel obě mluví tak strašně moc nepřirozeně, že nad tímto jsem prostě nemohl přimhouřit ani jedno oko. Vím, možná je to jen můj problém, ale tak to prostě cítím, a proto to zde píšu. Co je ale vůbec nejhorší, že v celém osazenstvu není ani jedna jediná postava, ke které bych mohl přilnout; hlavní dvě postavy si rozhodně většinu času nezasloužily mé sympatie, právě naopak, a to se pak těžkou prožívá děj, když jedna vám přijde nesnesitelná a druhá blbá. Milly se zkrátka chová jako πča a to je pak prostě k ničemu, když se s postavou nelze nijak sblížit nebo ji dokonce alespoň trochu pochopit. ■ Další věc, kterou jsem zde postrádal, byla ta správná chemie mezi postavami, mezi herci, prostě nula nula nic. ■ Původně jsem chtěl tomuto filmu frknout dvě hvězdičky, ale díky dvěma věcem jsem nakonec šel s hodnocením nahoru. 1) Již výše zmíněna poslední čtvrtina. Ta je výborná a jsou tam dokonce cítit emoce. 2) Před lety mi zemřela přítelkyně právě na rakovinu, a tak mě ona již zmiňovaná poslední čtvrtina vzala za srdce a dokonce i ukápla slza. ■ Na závěr musím ještě, pro někoho možná cynicky, dodat, že za svůj dosavadní život jsem opravdové přátelství mezi dvěma ženami ještě neviděl, proto jsem se možná tak vcítil do 50/50, kde jde o přátelství mezi dvěma muži, které znám na vlastní kůži. Nevím... ◢ ■ ◣ (R) [51/100] ■ (K) [66/100] ■ (V) [60/100] ■ (H) Toni COLLETTE [60/100] ● Drew BARRYMORE [44/100] ● Jacqueline BISSET [57/100] ■ (♫) [68/100] ■ (E) 50/50 (2011) ● You're Not You (2014) ● Still Alice (2014) ■ (Č) 1 ■ (P) [Úterý, 20-III-2018; 20:59] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [66/100] ■ (CSFD) Giggs ■ (C) [66/100] (28.03.2018)

Celkově neskutečně milé překvapení. Spousta filmů se snaží spojit drama s komedií, ale většinou je to stejně buď jedno nebo druhé (a nebo jednoduše špatné... :)). Tento snímek však oba žánry sladil naprosto báječně a ukázkově, jako dramedie o rakovině možná i jeden z nejlepších filmů, jaký jsem kdy viděl. Jako komedie to není trapné, ba naopak velmi zábavné (zasmějete se v podstatě od začátku do konce) a jako drama opravdu povedené a dojemné. V kině se doslova střídal smích s pláčem - a ještě se mi nestalo, aby na konci smrkal celý sál, to bylo fakt šílené... :) Mimochodem výborný výběr herců. Nečekal jsem takto pěkný a vkusný film. 4,5* (24.02.2016)