Už teraz mi chýbaš

Úvodní desetiminutovka mě příliš nenadchla, ale posléze už to byla jízda v tom nejlepším slova smyslu. Tolik různorodých pocitů, které se v mém nitru během sledování filmu vystřídaly, mi pěkně dlouho žádný biják neposkytl. Není úplně zvykem, aby snímek o rakovině působil po většinu času jako taková malá oslava života, a přesto místy dojímal k slzám. Potlesk na otevřené scéně si nepochybně zaslouží naprosto fantastická Toni Collette, ovšem ani Drew Barrymore se svým výkonem nedala zahanbit. Nutno podotknout, že emocemi nabitý příběh doprovází velmi vkusně vybraná hudba. (80%) (02.08.2021)

Fňuk filmů o smrtelných a smrtících diagnózách jsou mraky, tenhle je ale jiný. Nemocná je nejen akutně nesympatická, ale navíc ukazuje, že příznakem každé vážnější nemoci je zvýšená hladina sobectví. Ať jde o ženu s rakovinou nebo muže s rýmou, každý nemocný myslí na sebe, na sebe a pak až na sebe. A čím je mu hůř, tím víc omezuje už tak omezený prostor, kam zahnal všechny své blízké, až nakonec vše zaplaví Mé nemocné já. Výjimky existují, samozřejmě, stejně jako existují víly a vlkodlaci (tzv. pravděpodobnost „prý“). Milly je navíc taková ta přátelská mihule, kolem které jen tak proplujete a ona se na vás přisaje a odsaje, až když z vás zbude jen ohlodaná kostra. No a Jess je ke své smůle rybka k nakousnutí. Oběma přihrávají dva mořští slimáci, horší exemplář je klučina Kit, který patří k Milly a Jessin Jago Bago Mago (nebo jak). Ani blízcí nemocných to nemají lehké, když nemoc ignorují, pacient je lítostivý a nevrlý, když ji dramatizují, je lítostivý a nevrlý. Tady je střední cesta opravdu zlatá. Pro obě strany. (13.03.2017)

Na takový typ filmu musíte být správně naladěni. Bohužel já tohle tak úplně nevychytala a film mě nezasáhl tak, jak bych si představovala. Pár momentů, kdy jsem u filmu byla jak přikovaná, se tam našlo, ale moc jich nebylo. Herecké duo Toni Collette a Drew Barrymore mě mile překvapilo. Docela jim to spolu ladilo a film to pěkně oživilo. Jinak byl děj celkem smutný, ale to se od takového tématu dalo čekat. 65%. (26.07.2016)

Budu tvoje úpa nej kámoška - ve zdraví i v nemoci, až do tvého skonu. Další z nekonečné řady velice dramatických a smutných filmů o lidech stižených smrtelnou chorobou. A pacientka, která je v (pokro)čilém stádiu rakoviny a je vdaná, je tentokrát extra třída - např. uloví chlapáka a souloží kdesi na Větrné hůrce. Divák má své jisté, neb hrdin(k)a se jen málokdy dožije závěrečných titulek. Ne, nemá smysl řešit tuhle píčovinu, která kupodivu nefunguje ani ve svém primárním cíli - rozplakat diváka. Ne že by se dvě kámošky nesnažily. Toni Collette pro roli obětovala vlasy, amputace prsou už byla záležitostí maskérů, je fajn, že neztratila sexappeal a sexuální apetit, jinak by nebylo ani na co koukat. Drew Barrymore zpočátku má trochu druhořadý úděl, ovšem scénář jí nadělil těhotenství. Hodně laciný tah scenáře nechat jeden život zemřít a druhý zrodit vůbec nevycházel. Film je na drama plytký, komediální vsuvky jsou slaboučké, vše korunuje závěr s protivně rodící Drew. A rozbrečet se u toho? Tak to nedoporučuji. Budete si připadat divně, neb film si to nezaslouží. Catherine Hardwicke je režisérka, která neví, s čím ve filmu uspět. Tak nutí Toni Collette přehrávat, i tak jednoznačně převyšovala zbytek filmu, dělat z ní sexbombu, pak ji i její kámošku nesmyslně roudtripově poslat na vřesoviště a pak rovnou do hospicu. Filmy o umírajících lidech v důsledku vážné nemoci se musí umět. Je to téma omleté. A konkrétně tenhle film svůj příběh nemá dobře postavený, i když erektivní stav z Toni Collette není vyloučen, tedy před jejím oholením hlavy. Pokud je mně ale osud hlavní hrdinky "šumák" a z jejího příběhu nečiší žádné emoce, je vše (pocitově) ztraceno. 5/10 (11.04.2018)

Catherine Hardwicke se přes neveselé téma drží úsměvné polohy vyprávění a citově nevydírá. Milly není sentimentální typ a nedojímá se ani nad sebou, umí spořádaně zápasit se svojí nemocí, a neobtěžuje ostatní svými problémy. Jess ji vystačí, pokud má potřebu se s někým podělit o zprávu, že právě teď jí není úplně lehko. Film rozhodně nenudí, trpí však jistou vyumělkovaností povahových charakteristik. Všichni jsou šablonovití a jednají podle typizovaných vzorců chování v dané situaci, ať už pozitivních nebo negativních. Divák není rušen nenadálými dějovými zvraty a má svoji jistotu, že příběh nevybočí ze schématu filmů tohoto typu. Hardwicke nepustí diváka do nitra postav a k jejich skutečným obavám a úzkostem. (31.12.2015)