Už teraz mi chýbaš

Film od žen pro ženy a o nikom jiném než o ženách, které zápasí s nelehkými nástrahami života. Minimálně sentimentální a přesto hodně silný a výborně obsazený kousek, který se vedle zmiňovaných Hvězd a Holky na umření rozhodně neztratí. (05.01.2016)

Moc jsem od filmu „Už teď mi chybíš“ moc nečekala, ale nakonec se pro mě konalo velmi milé překvapení.. Nedávno se roztrhl pytel s „umírací“ tematikou a většinou se jedná o filmy buď příliš vážné nebo příliš zlehčující nebo naopak příliš „hluché“.. Tenhle snímek je ovšem velmi šťavnatý, ale zároveň dostatečně hořkokyselý.. Příběh o dvou kamarádkách, které se musí poprat nejenom s jednou zákeřnou chorobou, ale také se vztahy mezi sebou.. Velkým elixíremje vynikající výber hlavních hereček - Toni Collette, Drew Barrymore – v trošku odlišných rolích, než jsme u nich zvyklé.. Chemie mezi nimi funguje opravdu výtečně. Scénář je nejenom velice humorný, ale také umí zabrnkat na dojemnou strunu.. Krásně vyváženo = jin a jang.. Myslím, že mám další oblíbený film, který si pustím kdykoliv jindy ráda pro zpříjemnění večera.. Doporučuji všem! (20.07.2016)

Je to velmi emotivní film o ženském přátelství v těch nejtěžší chvílích jedné z hlavních postav. Postava Milly mi byla silně nesympatická, i když byla nemocná, tak byla strašně sobecká a neustále říkala, já, já, já. Její kamarádka Jess byla přesně pravý opak, hodná kamarádka, která jí pomáhá, jakkoliv jen může. Mrzelo mě, že manželé nedostali ve filmu více prostoru, například Dominic Cooper, myslím si, že by to filmu hodně prospělo. Ale i tak se jedná o dost citlivý film, na konci jsem brečela jako malá, ale něco tomu chybělo. Viděla jsem hodně filmů z tématikou o rakovině, ale tenhle mezi ty lepší nepatří, je to prostě průměr. (02.12.2017)

Nejdojemnější film v kinech minimálně od časů Hvězdy nám nepřály. Spolu s filmem Room je to už druhý výborný film, který na sklonku roku do kin uvádí Bohemia MP - oba jsou strašně silné a oba skýtají velký divácký zážitek. Oba filmy spojuje rovněž to, že ukazují krásu zdánlivých samozřejmostí (domov, zdraví, rodina), kterých si lidi obvykle začnou vážit teprve v momentě, kdy je ztratí. Ať už si o přátelství mezi ženami můžete myslet cokoli, tento film mu vzdává hold velmi pěkně, a mužské postavy zde proto logicky hrají druhé housle (kupříkladu jejich společné stesky na to, že ten sex už není co býval, vyznívají v kontextu okolností jaksi nepatřičně, ale na druhou stranu - co má jako ten chlap dělat, když má jeho žena smrtelnou nemoc nebo je ve vysokém stupni těhotenství, a on přece jen kvůli tomu nezapomene na svoje sexuální potřeby) - proto si myslím, že je to primárně film pro ženské publikum. Bohužel ne vše mi ve filmu sedlo a s mým pohlavím to nijak nesouvisí - vadila mi například záměrná krotkost v některých scénách, aby si film udržel rating PG-13; ačkoli tedy například v erotických scénách fim neukáže zhola nic a stejně tak porod proběhne pozoruhodně rychle a čistě (přičemž novorozeně právě přivedené na svět je zcela čisťounké a bez jediné kapky tělního sekretu), nebrání tato pruderie filmu v tom, aby pro změnu kamera v jiné scéně detailně zabírala olbřímí jehlu zajíždějící do žíly při chemoterapii - jaké odporné pokrytctví a dvojí metr! Moc mě nebavil ani soundtrack a obsazení mužských rolí (6 letý věkový rozdíl mezi filmovými manželi Toni Collette a Dominicem Cooperem - ona je z nich ten starší - navíc podle mě docela bije do očí - těžko věřit, že by si ten hezounek v reálu nabrknul takhle starší ženušku), jejich ženské protějšky to ale dokonale vyvažují - Drew Barrymore je ve své roli neuvěřitelně přirozená a snad v žádném filmu se mi tolik nelíbila jako zde, a Toni Collette doslova kouká smrt z očí - pozorovat její pozoruhodnou proměnu na cestě na věčnost je naprosto fascinující a skličující současně. I přes mé výtky mě ten film v podstatě naprosto dostal tím, jak dovedně skloubil komické momenty s těmi tragickými (smích střídá slzy skoro stejným dílem), a určitě bych ho proto všem lidem, kteří mají podobnou produkci v oblibě, s klidem doporučil - ale pozor, do kina jen s kapesníky! (10.12.2015)

Zaprvé, ten obsah psal nejspíš někdo kdo viděl jenom upoutávku. Zadruhé, ten film je slátanina prvoplánových dojákových scén a žánrových klišé, které v samotném závěru dotáhnou do naprosté absurdity aby z diváka vydojili poslední zbytek emocí. Zatřetí, lituju, že jsem si ho pustil a příště se raději kouknu třeba na Klepání na nebeskou bránu. (10.08.2016)