Búrlivé výšiny

Bohužel právě v případě Větrné hůrky je jakýkoli odklon od předlohy minus, Emily moc dobře věděla, proč a jak co píše, aby to mělo krásně strašidelnou a pochmurnou atmosféru.. Oproti verzím z roku 1992 a 2009 je to velmi nevýrazné, nebýt démonického Heathcliffa v podání Timothyho Daltona, tak by to umřelo někde v půli zároveň se mnou. Takhle slabé tři s naordinováním aspoň jedné ze dvou výše zmíněných verzí jako odškodnění. (05.05.2014)

Robert Fuest si ukousnul většího sousta, než byl vůbec schopen pozřít. Film sám o sobě by TAK hroznej nebyl a kdyby Emily Bronte nebyla génius a nenapsala dílo, které v anglické literatuře znamená asi tolik co "Siman Tov U´Mazel Tov" či "Ani Ma´amin" v tradiční hebrejské hudbě, byl by to šedivej průměr. Jenže je to ten KULT, něco co zůstává hluboko pod kůží a člověk to má prostě v krvi, něco u čeho prostě očekáváte to mrazení vášně až za hrob... A místo toho dostanete sličného Timothy Daltona, který složitost své postavy řeší především házením Cathy do sena či trávy v závislosti na sezóně; Anna Calder-Marshall je roztomilý plyšáček - takže jde jakákoliv interpersonální "chemie" do kopru; a film je utnut v polovině Emilyna díla - říká vůbec něco těmto tvůrcům pojem "pointa"? (07.06.2013)

Dávám pouze 3 hvězdy a to díky snaze ztvárnit tento film podle knížky od Emily Brontëové. Nepřesné informace, velmi zkrácená verze, konec dopadne úplně jinak než kniha, kdo chce vidět přesný film, ať se podívá na Bouřlivé výšiny. Určitě má tento film něco do sebe, také to bylo možná tou dobou, kdy byl tento film natočen, nevím. Bohužel ale nemůžu dát víc. (12.11.2011)

Název filmu napovídá, že by se mělo jednat o adaptaci románu Emily Brönteové. Ovšem největší podobností mezi filmem a knihou jsou jména hlavních hrdinů, jejich povahy a převážnou většinu motivací si zřejmě scénárista vycucal z prstu. Opravdu velká škoda, Dalton mohl být výborným Heathcliffem a ne jen bláznivým špinavým hlupákem. (31.07.2011)

Bravurní román. Film tím pádem je jen jeho kostra...Už víckrát jsem se chystal prostudovat si román, který má sice i kladné hrdiny, ale ti jako by byli uměle nasáčkováni v drsné realitě, kterou popisuje Emily Broteová. Neumím si dost dobře představit, jak by se právě ony zápisky postojů a emocí, které postavy prožívají dali přenést do filmu. Někdy jsme o záměrně naturalisticky zachycené situace, přenášené do slov, které odrážejí realitu právě takvou, jakou je dříve či později pozná každý člověk, pokud se pohybuje mezi lidmi, protože většina lidí právě taková je. Obsah filmu, podobně jako i románu zní často velmi stroze, knihu je třeba důkladně pročíst , aby si člověk plně uvědomil o čem řada lidských životů právě je. Není to nic hezkého, je to naopak výpověď autorky o smutcích a děsech života. Co mě ještě zarazilo, tak je ta skutečnost, že román napsala žena. Zpravidla je ženské saní bzpečně oddělitelné od mužského, i když dopředu čtenář neví, kdo to napsal. Zde se ovšem žádná ženská vata, odbíháníí do nudné, lépe či hůře napsané lyriky prakticky nekoná, stále se jde "rovnou na věc", tedy zaznamenávání činů a projevů jednotlivých postav, bojujících o prosazení svéhojá na úkor druhého, a silnější a mocnější vyhrává, ale jen do chvíle, než ho poráží jiný, aktuálně silnější a mocnější. Román je nepochybně jedním z nejlepších skrz svoji pravdomluvnost, který byl ve Viktoriánské éře napsán, a bezpochyby i patří mezi skvosty světové literatury všech dob. zde se ale nevyhnu ani jisté ironii, která se mi sama vkládá do věty, protože právě tenhle pohled na člověka ho neukazuje v nikterak optimistickém a nadějném světle, tedy jako bytost kterou by jsem chtěl kdy být. Ať je mi omlouvou, že jsem si podobně jako jiní svou lidskou existenci nevybral, nezvolil, netoužil po ní, ale musím tenhle ´děl - jako jiní - i nést - úspěšně či spíše neúspěšně, neb to druhé je hlavní daň za bytí! (17.06.2010)