Legenda 17

Športové filmy zbožňujem a hokej je môj najobľúbenejší šport. Je pochopiteľné, že filmy so športovou tématikou "podľa skutočnej udalosti" bývajú často prikrášlené, aby hlavná hviezda alebo team zobrazený vo filme vyzeral, čo najlepšie - len nie je moc dobré, keď sa to moc preháňa, a je úplne trestuhodné, keď sa to preháňa až za hranicu. Súhlasím, Charlamov bol, je a aj navždy bude legenda ruského hokeja, patrí mu všetok obdiv a úcta. No popravde, nemyslím si, že by bol z tohto zrovna nadšený, keďže tu bol vykreslený ako nezničiteľný terminátor, ktorému pri lezení po lane medzi kolosálnymi chladiacimi vežami stačí jedna ruka a po hromozvode vyšplhá aj na 4.poschodie. Je mi jasné, že Rusi sa snažili vykresliť svojho hrdinu v čo najžiarivejšom svetle (aj keď najmä v úvode boli skvelo vykreslené aj jeho slabiny - najmä v jeho egoistickej osobnosti), lenže aj glorifikácia má svoje hranice, a toto bolo až za ne - a poriadne! :(( Navyše kopa scén bola vykrádačka skvelého amerického Miracle (najmä scéna národného teamu, ktorý sa nevedel zjednotiť a stále medzi hráčmi panovala rivalita kvôli domovským klubom). Škoda toho, tešil som sa, že sa mi do rúk dostane ďalší skvelý hokejový film, a som dosť sklamaný. Napriek tomu som za každý film s hokejovou tématikou vďačný. Navyše, ukončiť film po 1.zápase Série storočia, keď Charlamovova kariéra vrcholí, to mi tiež príde poriadne pokrytecké. No a to, že ostatní hráči akoby boli v teame len na okrasu a do počtu ani nehovorím - neviem čo by im spravilo, keby aspoň tých najznámejších ako Treťjak, Jakušev, Petrov a Michajlov aj trochu zakomponovali do deja. A to vykreslenie Phila Esposita a kanadského teamu ako bandy idiotov so žuvačkami? Maximálne prehnané! Na druhú stranu oceňujem, že do filmu bola vložená aj inšia zápletka ako hokej, a hlavne to ako bolo ukázané, že komunistická strana rozhodovala úplne úplne o všetkom (to považujem za veľké plus, že Rusi sú ochotní kriticky poukázať na vtedajší vplyv komunizmu). Btw. aj vám Oleg Menšikov viac pripomínal Vjačeslava Bykova ako slávneho Tarasova? (30.11.2013)

Budiž dopředu řečeno, že bych dokázal vyjmenovat jen málo větších zmrdů, než jsou Kanaďani na ledě. Je to zvláštní, země demokratická, politicky korektní, ale jak jde o hokej, stávají se z těchhle polovičních poddaných královské koruny totální hovada. Ano, světovou sérii nakonec vyhrála o zápas Kanada, ale taky díky tomu, že v šestým zápase Charlamovovi zcela cíleně zlomil nohu Bobby Clarke. Kanaďani se tím ani nijak netajili. Ostatně tohle jim zůstalo dodneška, mnoho lidí si jistě bude pamatovat co např. v letech 1997, 2004 nebo 2010 prováděli nám. Pročež pro mě toto není pohled "z druhé strany barikády", protože si nedovedu představit, že by kdy moje strana byla kanadská. Takže při závěrečném zápase, tedy prvním zápase série století, jsem byl spolu s hlavními postavami napjatý jak struna i přesto, že samozřejmě vím, jak dopadl. Čímž bych se konečně mohl dostat k filmu. Abych si půjčil Churchillova slova, tohle je krev, pot, dřina a vůle, bez které to nejde. Sice upřímně pochybuju, že se z Tarasova stal nakonec takový tatík, ale minimálně ve filmu působí jako skutečný trenér. Nepochybnou zásluhu na tom má pochopitelně Menšikov, který je naprosto skvělý. Scéna, kdy se postaví s celou sbornou Brežněvovi během fraškoidního zápasu se Spartakem, to bylo něco. No a představitel Charlamova Kozlovskij, můžu říct, že jsem asi neviděl ve sportovním filmu přesvědčivěji zahranýho sportovce. Charlamov tu působí jako normální kluk co má rád hokej a je v něm sakra dobrý. Technicky je to výborné a nepřijde mi to nijak nemístně propagandistické. Jo, je to oslava vítězství a vůbec, ale to samý by se mohlo vyčítat Hokejovému zázraku. Třeba kanadský obecenstvo narozdíl od hráčů bylo ukázaný, že se chová docela sportovně, dokonce Charlamovovi po gólu na 4:2 zatleskalo. To myslím k slovnímu hodnocení úplně stačí. (01.03.2014)

Ruský hokej se vším, co na něm nemám rád a po tomhle jsem jim nakonec i trochu fandil. Je fajn, že se rusáci pokusili podpořit své legendy a zpracovali jim film. Sice nedosahuje na kvality některých kanadských nebo amerických snímků, ale i přesto velmi zajímavé zpracování a přiblížení několika ruských legend, které respektuje i spousta dnešních hráčů. (29.11.2014)

Jakožto hokejový fanda mám filmy o hokeji (tak) určitě rád a každý nový kousek o tomto úžasném sportu vítám. Pár scén se povedlo, především ukázka rivality hráčů Moskevských týmů po tom, co se sešli ve sborné a pohled na trenéra Tarasova byl v pořádku. Trochu mě ale zaskočil střih a někdy velké přeskakování zajímavých momentů kariéry Charlamova. Vrcholem filmu pak byl první zápas SSSR vs. Kanada, kde bylo vykreslení hráčů hodně černobílé (rusové hrdinové a kanaďani dobytci na bruslích), ale točit to druhá strana taky si to udělají k obrazu svému. Má to své mouchy ale přesto doporučuji 70%. (23.02.2014)

Nemám ráda kolektivní sporty a hokej a fotbal z celého srdce nenávidím, jen si nejsem úplně jistá, co z toho víc. Podívat se na film o hokejistovi, potažmo o hokeji, můžu přičíst na vrub svojí patologické zvědavosti, z části i sympatiím k některým z herců, nakonec, nemohlo mě čekat nic horšího, než dvě hodiny nudy, stanou se i horší věci. Už úvodní scéna mě zarazila hluboko do židle a výkřik: "ty vole!" se nevztahoval čistě k tomu, co běželo přes obrazovku. Tréninky, bruslení, máchání s hokejkou, nic z toho není nudné. Love story hlavního hrdiny není sladkobolný trapas. Když se Charlamov vzteká, vztekáte se s ním, když Charlamov zpívá, shovívavě mu to odpustíte. (Ne, při tom se opravdu s ním zpívat nedá, ale je to roztomilé.) Závěrečný zápas jsem ve výsledku přes své hokejové ignorantství, které hodlám pečlivě hýčkat i nadále, odhadla. Že mi ale ty opice zvedly mandle, když přežvykovaly při ruské hymně, primitivnější urážku už opravu nedokáže vymyslet ani kanadský hokejista (ano, tušíte správně, nefandila jsem Kanaďanům nikdy jindy, tím spíš ne tady). Na konci jsem, stejně jako v roce 1972 celý Sovětský svaz a vůbec nepochybuji o tom, že i všichni diváci, konstatovala: "Moloděc, Charlamov!" (13.09.2013)