Hry o život: Drozdajka 2

Uspokojivé završení mírně nadprůměrné dystopické sci-fi série (rozdělení poslední knihy do dvou filmů kvalitě samozřejmě uškodilo). Ani tentokrát to sice není tak chytré a hluboké, jak se to snaží tvářit, ale jako mainstreamový velkofilm tematizující nadčasové téma boje s totalitou, jenž by měl být primárně zábavný, napínavý a velkolepý, to zkrátka jakž takž funguje (a najde se tu i pár vyloženě skvělých scén). Ze všech těch young adult filmových adaptací, které před několika lety odstartoval nenáviděný Twilight, jsou mi Hunger Games společně se sérií Labyrint jediné (aspoň trochu) sympatické... 60 - 70 % (22.11.2015)

Lepšie než prvá "radodajka". The Hunger Games takmer po štyroch rokoch skončili. Je tu ďalšie finále veľkej filmovej ságy, ktorá nielenže nečakane vyštartovala, ale výrazne oživila subžáner dystopických filmov podľa bestsellerov, dala šancu silným ženským hrdinkám. Teraz sa konečne dostávame do vytúženého bodu, kedy má všetko do seba zapadnúť a naplniť očakávania. Hoci viaceré časti očakávania sa naplnia, nie je tomu tak v celej dĺžke. Prvá polhodina sa opäť strašne vlečie. Na Mockingjay 2 je najzaujímavejších posledných 35 minút. Epilóg celej série dáva odpovede na viac otázok. V epilógu ide skutočne o veľa a vyniknú tu herecké výkony: Jennifer Lawrence má jednu silnú scénu, ktorá by sa nestratila ani pri voľbe nominácií, hoci celkovo je jej Katniss už opozeraná a je fajn vidieť, že séria končí. Mal to byť jasný trojhodinový film, ktorý by sme zhltli naraz. Takto máme dve časti v tieni lepšieho štartu i stredu série. (10.06.2019)

„Ahoj, jmenuji se Lenka Dutohlavová, jsem hormonálně nevyvážená, škaredá, hloupá a otylá patnáctiletá piča s rovnátky. Knížka byla úpa boží a filmík totálně super!“ „Ahoj, já jsem Tomáš Teplý, stošedesáticentimetrový poďobaný a šikanovaný lůzr, a prvním rokem studuji perspektivní obor kuchař– číšník-vypatlanec. HG bylo po HP jednoznačně to nejlepší, co jsem v životě četl a viděl. A taky to jediné. Prostě LU-KSUS-NÍ!!!“ „Ahoj, mé jméno je Filip Hoffman a hned po zhlédnutí prvních natočených záběrů finálního dílu jsem se předávkoval „Háčkem“, protože jsem zjistil, jakému kýčovitému svinstvu pro nezletilé mentály jsem se to vlastně upsal, a smlouva se studiem jiným způsobem vypovědět nešla.“ Tak nám druhá nejobludnější literární příjice dvacátého století vyvrcholila opravdu „důstojnou“ poslední vizualizací. …………….. Pardon, musel jsem si poškrábat atopický ekzém, který mi během sledování té plagiátorské dystopické pičoviny naskákal po celém verbalovi. Hangrgejs – Mokrýgej II. je totiž skutečným vrcholem grafomanského popkornového braku a kýče, které jsou v tomto případě navíc citlivě skombinovány s opravdu zkurvenou nudou. Slečna Lórencová dotáhla svou kreaturu k naprosté dokonalosti. S permanentně zpruzeným výrazem „svrbíměvýtok“ si sem tam sice otráveně zajede prsty do toulce, neboť Píta je neskutečný slizák a Homosvod mladší na kluky, ale jinak se tři čtvrtiny filmu potácí mezi všemi těmi předčasně dospělými, silně vzdorujícími náctiletými kokoty a vzájemně se zádumčivě častují nejdávivějšími pouťovými moudry, jako vystřiženými z deníčku vymatlané čtrnáctky. Závěrem si Ketnys krátce vystřelí jak z odporně zlého komunistického diktátora, tak z uzurpátorské kapitalistické pizdy, aby nastolila jedinou spravedlivou a demokratickou vládu slaboduchých dětí a ukrutně přebarvené sluníčko mohlo šťastně a spokojeně zapadat nad Mumulendem. Žel to tímhle ale nekončí, protože se trh retardovaných potratů dělnické třídy dosud nenasytil, a vymetastázovaly nám tu mezitím neméně kulturně hodnotné Diverdemence a Debilrynty, Hangrgejs bez dvou za dvacet. (12.03.2016)

Svoj záverečný komentár zhrniem v kladoch a záporoch tejto záverečnej časti a čiastočne aj série. Začneme zápormi. Popkultúrnemu svetu Panemu som od začiatku neveril. Pôsobí nasilu, vykonštruovane, postráda pevnými základmi podloženú logiku a smerom ku koncu sa to nezlepšilo. To by museli byť HG o politike, čo nie sú. Katniss a spol častokrát polopaticky vŕšia reči, ktoré sú klišovité aj v iných fikčných svetoch, v tých najvydarenejších dystopických však nie. Pokiaľ sa zamyslíme nad zámerom vynechať najextrémnejšiu a vrcholnú akčnú scénu série, tak ten nepokladám za umelecký, ale tu sa proste hrá iba o rating, deti brutálne vraždenie sledovať nemôžu. Film pôsobí subjektívne dlhším dojmom, čiže, rovnako ako v prípade predchádzajúcich častí ho znova vidieť nemienim. Bohužial občas absentuje elementárna logika, rozpisovať sa čo, kedy, prečo a ako, zbytočne nebudem. A teraz ku kladom. Lawrences, jeden aj druhá sú šikulky. J hrá seriózne ako sa len dá a F točí remeselne na úrovni a vie pracovať s hercami. HG prilákali aj herecké kapacity a nepôsobí to vôbec trápne, hanbu si najmä poslednými, dospelejšími časťami neurobili. Ale čo je najpodstatnejšie v mojom prípade je fakt, že som sa vo svojom veku necítil v kine nepatrične, že tvorcovia občas prišli so silnejšou scénou, ktorá by sa nestratila aj v serióznom vojnovom filme. Napríklad pri pohľade na malé dieťa v náručí z Katnissinej perspektívy a následným udalostiam, ktoré jej dajú nový zmysel. Prípadne záverečná Katnissina dilema s lukom v ruke. Takých scén chcelo byť v celej sérii proste viac. Konečné resumé je asi také, že filmy sprevádzal hype, ktorý táto látka nemohla nijako uniesť a jej priemernosť sa celý čas snažia prekabátiť tí kvalitnejší herci a zručnejší režiséri. Niekedy to dokonca aj fungovalo. (20.11.2015)

A máme zde historicky první finále soutěže ,,Co bude větší píčovina"! Z filmů, vilně se povalujících po ploše a chytajících lelky, prach a filcky od složky s krycím názvem P-rn- jsem si dovolil nominovat následující hity, které delší čas prokrastinuji: Hladový gejs - Mocinkygej, díl druhý (síla vzorů) a Vlak do Buzanu Pusanu. Pročpak že jsem po nich nesáhl ihned po zakoupení, ptáte se? Mám své důvody, mám. Zhůvěřilostí o blbečce či blbečkovi, co ve svém pubescentním zápalu a ukrutné neschopnosti zachraňují svět mám již tak trošku plné klektáky, a vlaky nesnáším, jsou pro pitomce. Ovšem vše krásné musí jednou skončit a dnes skončilo i období blažené nevědomosti. Už jsem to viděl. Ajvaj ajvaj. Tak tedy: V prvním kole se proti sobě staví Kaknis, vyzbrojená lukem, šípem, kozama, stále odulejší tlamou a tou svou silou vzdoru, oproti ní se s výrazem čerstvě penetrovaného štěněte do ringu šteluje devítiletá So-ja Kim, vlastnící jen plachý pohled ve svých očkách mongoloidní laně. Gong, obecenstvo ztichlo, samou nervozitou si hryže prsty až u samé prdele. Zbytečně, protože hrdinka z filmů o Hrách vo život se sama poutá do morálních dilemat a malé děcko, taková ta tabula rasa, v klidu vítězí kontumačně. Nevadí, snad se situace vystříbří v mači následujícím. Pýta kontra EE-septik Kim. Očekává se hladký průběh, hebkomodrý klaďas (byť tedy těžce retardovaný) zajisté smete pouhým pohledem záporníka z nejzápornějších, takového, co kolem krku nosí provaz z pupečních šňůr, osázený sušenými bulvičkami albínských novorozenců. A ejhle. Pýta nám zmatečně bloudí po bojišti, našlapuje do provazů, pláče a z levé trencle vypouští nažloutlou tekutinu. EE-Kim, který díky tomu již ví, kde soupeř ponáší nádobíčko, jej v poklidu a férově zezadu poltí požárnickou sekerou. No nebudeme to natahovat - takto končí prakticky každý souboj, a to i tehdy, když proti sobě vystrčím (jindy vcelku schopnou) Můrovou a toho posledního, nejpomalejšího zombíčka s vylámaným chrupem a ujetými chodidly. Je to tristní. Buď stárnu a mé povadající libido již nedokáže reagovat na rozpuklé cecky Lawrencový, jak by mělo, nebo se to celé zvrátilo v naprosto slaboduchou zábavu pro lobotomizované.... jistě to první, nebudu si fandit. Zato korejská reklama na prostředek veřejné popravy vysloveně nadchla. A to jsem se toho bál setsakra více, než oproti hodnocenému výměšku. Tak tedy - tímto jsem spláchl dva komenty najednou a mějte mě rádi! (05.11.2016)