Hry o život: Drozdajka 2

Aktuálně bych jednotlivé díly seřadila 4-3-1-2, v případě "Hunger Games" ale měním pořadí s každým dalším zhlédnutím, takže to příliš neznamená. A co že se to v posledním díle "tak vydařilo", že ho hodnotím jako nejlepší? Určitě pochmurný nádech, který ve mně konečně něco vyvolává, akční scény, kterých je sice opět poskrovnu, ale o to lépe vypadají, a konečně pořádné vymírání. Co bych naopak vytkla, je neustálé a ultimátně otravné zachraňování neschopného Peety (nechte ho tam, proboha!) a předvídatelný zvrat. Zakončení je to nicméně stále důstojné, minimálně ve srovnání s epic failem na konci "Pottera", který se mi vůbec nelíbil (**). (29.12.2015)

Ách, Dagmar je hella smutná, jak se to finále rozpadlo. (A tím mám na mysli celý film, ne jeho konec.) A to zvlášť proto, že předchozí Mockingjay mi přirostl k srdci, abych tak řekla. Dobře vystavěné jsou tady dvě scény, ticho před bouří v kanále a závěrečný plot twist. Celková struktura je zoufale nefilmová, nebo mi možná jenom vadí, že scénářově silné momenty se mě svým zpracováním nedotkly a zůstaly papírově nedomrlé? Když tak nad tím přemýšlím, tak je velká nevýhoda, že Katniss nemá skoro žádné (rozuměj pořádné) společné scény se svými oponenty a vůbec tak nějak všechny vedlejší postavy odpadávají jako hrušky a všechny emocionální vazby budované i skrz několik filmů se řeší jedním obejmutím a nebo vůbec, jmenovitě mě štve přirozeně nevyužití PSH, ale s tím asi nemohli nic víc udělat, Jeny Malone, Natalie Dormer, ale i Willow Shields a Julianne Moore. Místo toho se věnuje nesmyslně velký prostor rozhodování mezi týmy Peeta a Gale, což film o dost přibližuje kategorii "fotoromán z Bravíčka", místo k sebe-reflektivní guilty pleasure, kterou měl potenciál být. Ani hudba, kterou mám na prvních třech filmech ze všeho nejraději, na mě neudělala žádný dojem, a závěrečná sentimentální a nabubřelá ukolébavka jen dál pokračovala v rozmělňování jakýchkoli emocí. (26.05.2016)

No a je to. Zazvonil zvonec a pohádky je šlus. Nejlíp si to zhodnotila Everdeenová sama, když na konci prohlásila, že "po tolika letech už není moc co říct." Souhlas, akorát že ona to teda nebyla žádná hitparáda už od samýho začátku. Teď už jenom doufám, že milejdy Collinsová nemá v šuplíku složku se štítkem "Síla vzdoru 3. část, epilog číslo 1." (07.12.2015)

A máme zde historicky první finále soutěže ,,Co bude větší píčovina"! Z filmů, vilně se povalujících po ploše a chytajících lelky, prach a filcky od složky s krycím názvem P-rn- jsem si dovolil nominovat následující hity, které delší čas prokrastinuji: Hladový gejs - Mocinkygej, díl druhý (síla vzorů) a Vlak do Buzanu Pusanu. Pročpak že jsem po nich nesáhl ihned po zakoupení, ptáte se? Mám své důvody, mám. Zhůvěřilostí o blbečce či blbečkovi, co ve svém pubescentním zápalu a ukrutné neschopnosti zachraňují svět mám již tak trošku plné klektáky, a vlaky nesnáším, jsou pro pitomce. Ovšem vše krásné musí jednou skončit a dnes skončilo i období blažené nevědomosti. Už jsem to viděl. Ajvaj ajvaj. Tak tedy: V prvním kole se proti sobě staví Kaknis, vyzbrojená lukem, šípem, kozama, stále odulejší tlamou a tou svou silou vzdoru, oproti ní se s výrazem čerstvě penetrovaného štěněte do ringu šteluje devítiletá So-ja Kim, vlastnící jen plachý pohled ve svých očkách mongoloidní laně. Gong, obecenstvo ztichlo, samou nervozitou si hryže prsty až u samé prdele. Zbytečně, protože hrdinka z filmů o Hrách vo život se sama poutá do morálních dilemat a malé děcko, taková ta tabula rasa, v klidu vítězí kontumačně. Nevadí, snad se situace vystříbří v mači následujícím. Pýta kontra EE-septik Kim. Očekává se hladký průběh, hebkomodrý klaďas (byť tedy těžce retardovaný) zajisté smete pouhým pohledem záporníka z nejzápornějších, takového, co kolem krku nosí provaz z pupečních šňůr, osázený sušenými bulvičkami albínských novorozenců. A ejhle. Pýta nám zmatečně bloudí po bojišti, našlapuje do provazů, pláče a z levé trencle vypouští nažloutlou tekutinu. EE-Kim, který díky tomu již ví, kde soupeř ponáší nádobíčko, jej v poklidu a férově zezadu poltí požárnickou sekerou. No nebudeme to natahovat - takto končí prakticky každý souboj, a to i tehdy, když proti sobě vystrčím (jindy vcelku schopnou) Můrovou a toho posledního, nejpomalejšího zombíčka s vylámaným chrupem a ujetými chodidly. Je to tristní. Buď stárnu a mé povadající libido již nedokáže reagovat na rozpuklé cecky Lawrencový, jak by mělo, nebo se to celé zvrátilo v naprosto slaboduchou zábavu pro lobotomizované.... jistě to první, nebudu si fandit. Zato korejská reklama na prostředek veřejné popravy vysloveně nadchla. A to jsem se toho bál setsakra více, než oproti hodnocenému výměšku. Tak tedy - tímto jsem spláchl dva komenty najednou a mějte mě rádi! (05.11.2016)

Z té teen vlny, kterou spustilo Twilight, my vlastně Hunger Games byly nejsympatičtější, i s ohledem na slabší první díl. Poté se režie chopil Francis Lawrence a rozdíl příštupu k látce byl obrovský, najednou fungovalo napětí, postavy už nebyly na facku, akce v rámci možností měla drive, atd... Ovšem vyvrcholení trilogie knížek mě na plátně zklamalo. Překvapivě unylé tempo na každém druhém kroku střídá nezájem o postavy, nemluvě o absenci větší porce akce. Řemeslo je to sice slušné, peníze jsou vidět, brutalita pořád trvá, ale na zasloužený závěr téhle série to nestačí. (19.11.2015)