Štědrý večer paní Hůlové (E04)

Při představě, že děj tohoto mikrosnímku je velmi reálný a blíží se; při představě, že až budu starý a sám už na mě nebude "mile" hovořit nějaká reálná tvář, je slovo "mrazivé" velice hřejivé... doporučuji se nechat obejmout Kybernetickou babičkou a vyjít vůkol lidem../škoda, že se tenhle film skoro nevidí... (21.05.2009)

Toho pitomečka Gorečka právě nemusím (z osobních důvodů), ale jedna z mála věcí, které se mu kdy povedly, je právě tohle. Vždycky si vzpomenu na recept na řízky z gothaje, který dala k lepšímu jedna z kreatur Přemka Podlahy. Obalíte gothaj nebo Junior, na co právě máte prachy, a dovnitř napícháte pár párátek, místo kostiček, a máte parádního kapříka pro socky:-)) (04.08.2010)

Zestárnout není umění. Umění je to snést. Chaunova fascinace ošklivostí a hrůzou dosahuje právě ve Štědrém večeru paní Hůlové svého vrcholu. A není to je závěrečná sekvence, kdy se – snad záměrně – po recitaci básně Jen leťte, holubi v podání Jiřiny Švorcové stará paní oběsí, ale především obrázek z tehdejšího televizního vysílání, plného falešných úsměvů a prázdných frází. Příšerná doba. (29.12.2018)

V televizi uvedeno v cyklu Velmi uvěřitelné příběhy. Depresivní snímek, při kterém musí mít každý nejen starý, nemocný a osamělý člověk velice tísnivé a skličující pocity osamělosti a jisté beznaděje . V tomto případě mi je té staré paní skutečně líto zvlášťe když si uvědomím že jejím jediným pravým společníkem až do té kratoučké návštěvy příbuzných byla jen televizní obrazovka a to také jen do chvíle než na obrazovku vstoupila Jiřina Švorcová s deprimující básní od Josefa Rybáka "Jen leťte holubi" .......! (09.03.2007)

Asi nejdepresivnější a nejzávažnější povídka z televizního cyklu Velmi uvěřitelné příběhy. Miniatura o příliš tiché samotě a jediném skutečném příteli starého opuštěného člověka...televizi. Vlezlost a familiárnost televizních hlasatelů je strašná a recitativ Jiřiny Švorcové vskutku návodový... (10.07.2007)