Pád

Jste sami, procházíte se svým ztichlým bytem, vaříte si čaj a pomalu se poroučíte do svojí ložnice, když v tom ucítíte podivné mrazení v zátylku. Skoro jako byste i slyšeli vrzání podlahy. Je tam někdo? Pozoruje vás? Bylo to tu už mockrát. Detektivní hra na kočku a na myš, ve které nejsou role vždycky jasně dané, souboj myslí a nekončící vzájemná fascinace. Omamná policejní expertka Stella Gibson a charismatický sériový vrah Paul Spector jsou oním párem v The Fall, a i přes ohrané téma se jim bez problémů daří udržet pozornost diváka od první minuty. The Fall totiž funguje a zaujímá na mnoha úrovních. Gillian Anderson postavě chladně jednající Stelly propůjčuje neobyčejnou komplexnost a hloubku. Stella toho sice moc nenamluví, jedním pohledem či gestem ovšem dokáže zprostředkovat celou škálu emocí a reakcí, a dává tak divákovi tušit, že za chladným exteriérem se skrývá vysoce komplikovaná osobnost. Jamie Dornan v roli Paula ovšem nijak nezaostává, a jakýkoliv jeho čin, ať už z jeho rodinného či pracovního života, nebo z jeho zrůdných volnočasových aktivit, takřka hypnotizuje, a téměř mu propůjčuje sympatie. Precizní kinematografie jenom podtrhuje komplexní psychologický rozbor obou protivníků, ať už v motivu opakujících se prostřihů na podobnosti jejich konání, nebo v dlouhých záběrech vykreslujících jejich samotu a osamění. Dopad Paulova jednání na vedlejší postavy (Katie, Sally Ann, Rose, Jim Burns) nezpomaluje, naopak dodává potřebnou opravdovost. Seriál navíc svým nenuceným feministickým vyzněním jakoby mimochodem poskytuje důležitý a stále aktuální společenský komentář. Právě díky všem obrovským plusům pak o to víc zamrzí, že pečlivě budovanou psychologii a atmosféru reálného a realistického světa především ve druhé (a sem tam i ve třetí) sérii dolů sráží absurdní náhody a za vlasy přitažené situace, které jsou jako vystřižené z kterékoliv odpolední kriminálky. Nejenom, že ty situace frustrují a ruší, ony zanechávají hořkou, a především trvalou pachuť za jinak vynikajícím seriálem. 80% (28.07.2019)

// "This is Belfast. Make time." A já si ten čas udělal, pět hodin jsem vyhradil na to, abych sledoval Scullyovou, kterak si dává pauzu od čajových dýchánků s Hannibalem Lecterem a vydává se do drsného Irska pátrat po sériovém vrahovi, který se štítí triček a zjevně sledoval příliš málo dílů Dextera. A proč? Abych si po pěti hodinách přišel jako zmlácená šlapka, která ani nedostala zaplaceno! Jsem nejspíš i hloupá šlapka, když jsem rozhodnutý další řadě dát i přesto šanci ;x jen doufám, že tou druhou řadou tohle drama skončí, na další natahování tu imho fakt není prostor. 3-4* PS. I přes to všechno, G. Anderson = wierdly hot! (08.08.2013)

Od dětství jsem chtěla být jak Dana Scully a v kostýmku a na podpatcích stopovat s Mulderem ufouny. Teď chci být Stella Gibson a v kostýmku a na podpatcích stopovat atraktivní sociopaty a bít se za svou feminitu. Herecká ikona zůstává, postava jde do druhého levelu. True story, true love. Gillian 2.0 PS: A jak ve filmové verzi 50 odstínů exploatovali Dornanova Paula Spectora je jen dalším důkazem toho, jak bezradný a fádní ten film je. (10.04.2015)

Nemálo ambiciózní projekt, který se snaží jak o psychologický rozbor, tak i o hutnou atmosféru v komorním prostředí. První se mu většinou daří - skvěle zahraná ústřední dvojice (a snad ještě lepší mladá Katie) spolu se zajímavou premisou sériového vraha od vedle seriál s přehledem protáhne i těmi spornějšími pasážemi. A těch je bohužel až příliš. Nejen, že zbytek hereckého osazenstva je až na pár výjimek otřesný a vyloženě ruší, samotná výsledná podoba The Fall až příliš silně zavání televizní produkcí. Jednou za čas se tak podaří vytvořit vynikající scénu, perfektní záběr, a kvůli nim se seriál rozhodně vyplatí sledovat, jenže na každý takový úspěch připadá hned několik momentů, se které sálá bezradnost, jak vlastně odvyprávět tolik informací a pocitů. Celý seriál toho totiž chce říct mnohem víc, než dokázala omezená zásoba působivých nápadů obsáhnout, a tak se v každé epizodě najdou dva nebo tři pamětihodné momenty, jenže zbytek je kvůli tomu jen utahanou a atmosféru pozbývající vatou. To se pak podepisuje na obou zatím odvysílaných sériích, kdy je na každé znát jasný tvůrčí záměr, jenže na ty scény, které postavy opravdu někam posouvají, náleží hromada nicneříkajícího a oproti těm kvalitním částem nijak zajímavého balastu, jenž jen natahuje jinak prostý děj do zbytečně přemrštěné délky. Konec druhé řady nakonec ani nemá žádný lákavý příslib do budoucna, a autoři se budou muset setsakra vytáhnout, aby u něj ještě někoho udrželi. The Fall tak jednoznačně pokulhává za silnější konkurencí - v žánru atmosférických psychothrillerů se např. Hannibalovi nepřibližuje ani na dohled, a v malých kriminálkách zakládajících si na duchu místa zase těžce nestíhá všem možným Zločinům a jejich mladším bratříčkům. (20.12.2014)

Je zajímavé, kolik kriminálních seriálů neustále vzniká a jak mohou být stále stejně (více či méně) zajímavé. Po letošním "hannibalovském jaru" by jeden řekl, že z tohoto mračna už nemůže zapršet kvalitně, a ejhle, stačí přeletět z Baltimoru do Belfastu a máme tu sice jen pětidílné puzzle, ale naprosto strhující a děsivé. Asi bude hodně záležet, kdo se na The Fall dívá, já jsem se tedy na to dívala dost osobně a běhal mi z toho mráz po zádech. Ačkoli je to celé o sériovém vrahovi, který ve své touze sklouzává níž a níž (a blíž k policii), celou sérií prostupuje myšlenka, jak to vlastně v dnešní době je, kdo je/má být ten/ta dominantní... Hlavní vyšetřovatelka je ostřílená Gillian Anderson, která nejednoho diváka potěší, její role Stelly někomu může přijít hodně chladná a věcná, ale člověk si klade otázku, jak to všechno cítí tam uvnitř? Děje se tam něco jiného krom logických úvah a kalkulací? A takové přemýšlení mám ráda, ono i pozorování rodinného života toho maniaka je dost zajímavé a když se člověk zrovna nezakusuje do ruky, aby nekřičel společně s obětí, tak si to i užívá... (jedna rétorická- je už totok na vyšetření?) (02.08.2013)