Pád

Seriál - lépe řečeno jeho český dabing (respektive distributor) - mne od začátku iritoval (neřku-li sral) dementní lidovou tvořivostí, s níž jeho autoři (patrně v domnění, že český divák by si s britskými policejními hodnostmi nedokázal bez jejich předžvýkání poradit) superintendantku Gibsonovou předělali na "komisařku", hodnost v britské policii neexistující. To jen pro upřesnění. Drobnou výtku si zaslouží trochu nevěrohodná (a značně přikrášlená) vizáž tváří a těl některých postav po agresivním fyzickém napadení - to platí zejména pro 3. sérii. Jinak ovšem bez výhrad. Vyšetřování z pohledu Stelly Gibsonové, stejně jako její postava je zajímavé, rozhodně zaujme neotřelé severoirské prostředí. Proč ovšem "The Fall" stojí za vidění především, je postava Paula Spectora a geneze jeho deviace, odstup a nadhled, s nímž pohlíží na své druhé já, marná a nepříliš důsledná a nakonec spíše předstíraná (i před sebou samým) snaha se svojí úchylkou bojovat a zároveň žít v druhém plánu normální život. Věrohodný psychologický portrét psychopata, včetně naprosto logického a uvěřitelného vyústění. Ponurý, skličující pád do temnoty. (14.11.2020)

Pomaličku rozehraný hon na sériový vraha, který je se svým charismatem, rodinným zázemím, snad i chvilkovými sympatiemi a sex-appealem (co si budeme..) zdatnou konkurencí Dexterovi. The Fall začíná pozvolna, proto chvíli trvá, než si omotá diváka kolem prstu. Čím více však atraktivní Gillian Anderson utahuje pomyslnou smyčku nad Jamiem Dornanem, tím oddanější seriálu jsem. Psychologické hrátky na kočku a na myš v miliontém podání s tak výraznými a zajímavými herci tedy nenudí. Hutnou atmosférou lehce připomíná Hannibala, přičemž The Fall má naštěstí vyvážený poměr dialogů a akce a ví, kdy psychologické řečičky utnout. Druhá série se vyvrbila skvěle, přestože zamrzí absence dalších Specterových útoků. Na druhou stranu je nahradilo pouto mezi šestnáctiletou Katie a Specterem, podobně zvláštní vztah a unikátní nápad jsem dosud nikde neviděla. A konfrontace a konečné setkání tváří v tvář s agentkou Gibsonovou bylo zkrátka třešničkou na dortu, za které si The Fall jednoznačně zaslouží plný počet. (22.01.2015)

Jste sami, procházíte se svým ztichlým bytem, vaříte si čaj a pomalu se poroučíte do svojí ložnice, když v tom ucítíte podivné mrazení v zátylku. Skoro jako byste i slyšeli vrzání podlahy. Je tam někdo? Pozoruje vás? Bylo to tu už mockrát. Detektivní hra na kočku a na myš, ve které nejsou role vždycky jasně dané, souboj myslí a nekončící vzájemná fascinace. Omamná policejní expertka Stella Gibson a charismatický sériový vrah Paul Spector jsou oním párem v The Fall, a i přes ohrané téma se jim bez problémů daří udržet pozornost diváka od první minuty. The Fall totiž funguje a zaujímá na mnoha úrovních. Gillian Anderson postavě chladně jednající Stelly propůjčuje neobyčejnou komplexnost a hloubku. Stella toho sice moc nenamluví, jedním pohledem či gestem ovšem dokáže zprostředkovat celou škálu emocí a reakcí, a dává tak divákovi tušit, že za chladným exteriérem se skrývá vysoce komplikovaná osobnost. Jamie Dornan v roli Paula ovšem nijak nezaostává, a jakýkoliv jeho čin, ať už z jeho rodinného či pracovního života, nebo z jeho zrůdných volnočasových aktivit, takřka hypnotizuje, a téměř mu propůjčuje sympatie. Precizní kinematografie jenom podtrhuje komplexní psychologický rozbor obou protivníků, ať už v motivu opakujících se prostřihů na podobnosti jejich konání, nebo v dlouhých záběrech vykreslujících jejich samotu a osamění. Dopad Paulova jednání na vedlejší postavy (Katie, Sally Ann, Rose, Jim Burns) nezpomaluje, naopak dodává potřebnou opravdovost. Seriál navíc svým nenuceným feministickým vyzněním jakoby mimochodem poskytuje důležitý a stále aktuální společenský komentář. Právě díky všem obrovským plusům pak o to víc zamrzí, že pečlivě budovanou psychologii a atmosféru reálného a realistického světa především ve druhé (a sem tam i ve třetí) sérii dolů sráží absurdní náhody a za vlasy přitažené situace, které jsou jako vystřižené z kterékoliv odpolední kriminálky. Nejenom, že ty situace frustrují a ruší, ony zanechávají hořkou, a především trvalou pachuť za jinak vynikajícím seriálem. 80% (28.07.2019)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Nemálo ambiciózní projekt, který se snaží jak o psychologický rozbor, tak i o hutnou atmosféru v komorním prostředí. První se mu většinou daří - skvěle zahraná ústřední dvojice (a snad ještě lepší mladá Katie) spolu se zajímavou premisou sériového vraha od vedle seriál s přehledem protáhne i těmi spornějšími pasážemi. A těch je bohužel až příliš. Nejen, že zbytek hereckého osazenstva je až na pár výjimek otřesný a vyloženě ruší, samotná výsledná podoba The Fall až příliš silně zavání televizní produkcí. Jednou za čas se tak podaří vytvořit vynikající scénu, perfektní záběr, a kvůli nim se seriál rozhodně vyplatí sledovat, jenže na každý takový úspěch připadá hned několik momentů, se které sálá bezradnost, jak vlastně odvyprávět tolik informací a pocitů. Celý seriál toho totiž chce říct mnohem víc, než dokázala omezená zásoba působivých nápadů obsáhnout, a tak se v každé epizodě najdou dva nebo tři pamětihodné momenty, jenže zbytek je kvůli tomu jen utahanou a atmosféru pozbývající vatou. To se pak podepisuje na obou zatím odvysílaných sériích, kdy je na každé znát jasný tvůrčí záměr, jenže na ty scény, které postavy opravdu někam posouvají, náleží hromada nicneříkajícího a oproti těm kvalitním částem nijak zajímavého balastu, jenž jen natahuje jinak prostý děj do zbytečně přemrštěné délky. Konec druhé řady nakonec ani nemá žádný lákavý příslib do budoucna, a autoři se budou muset setsakra vytáhnout, aby u něj ještě někoho udrželi. The Fall tak jednoznačně pokulhává za silnější konkurencí - v žánru atmosférických psychothrillerů se např. Hannibalovi nepřibližuje ani na dohled, a v malých kriminálkách zakládajících si na duchu místa zase těžce nestíhá všem možným Zločinům a jejich mladším bratříčkům. (20.12.2014)