Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zrušení monarchie a vznik demokratické republiky. Jaké drama tomu předcházelo? Co prožíval Masaryk a ti druzí? V roce 1914 odjel Tomáš Garrigue Masaryk z Prahy, opustil Rakousko-Uhersko a vydal se na cestu, která nevedla zpět. Na cestu za osvobozením Čechů a Slováků z područí rakouské říše. Na cestu za zničením rakousko-uherského mocnářství. Nebyl to jednoduchý sen a Masaryk nebyl jednoduchý člověk. Dnes už největší událost našich dějin, rok 1918, vnímáme spíše jako legendu, jako velký příběh o zrození Československa. Ale je tu i realita: Masarykova cesta za vítězstvím. Jak vypadala nejen z politického, ale i lidského pohledu. Jaké otázky i námitky ji sledovaly. S čím se musel Masaryk politicky i lidsky vyrovnávat, s čím se trápil, v co doufal? Čemu až do krajnosti věřil? První díl televizního cyklu České století dramaticky vypráví o zásadní otázce naší novodobé státní existence – jak, proč a proti čemu Československá republika vznikla. A o postavě nejdůležitější – o prvním československém prezidentovi. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (32)

Mlle 

všetky recenzie používateľa

Jako celek vnímám tento korpus rozporuplně, úroveň obsazení a řemeslného provedení je proměnlivá, úspěšnost vyrovnání se s psychologickými profily postav u jednotlivých perfomerů kolísá (ačkoli většina z nich předvádí svůj takřka životní výkon), stejně tak jako míra (byť jistě nutného) redukcionismu. Občas je konverzační a filozofický formát příliš přímý a rovinný pro vyjádření dynamičnosti tématu i historického kontextu. Tento díl ale považuji za nejpovedenější, zejména jsem doslova oslněna hloubkou dialogů – z úst Masarykovských oponentů (zejména doporučuji text pronášený M. Donutilem v roli D. L. Georgea) je obsažen pregnantní, nemilosrdný a nestranný politologický rozbor následků rozbití unie, která se jevila obsolentní překážkou tváří v tvář německému nacionalismu. Nejsou obviněním ani Masaryka ani těchto z dobového hlediska totiž naprosto logických snah, ale jsou jeho maximálně trefnou charakteristikou, včetně nevratných důsledků tohoto aktu. „Když vyžetene lidi z katolické církve, myslíte, že přidjou do té vaší? Nesmysl, stanou se z nich doživotní ateisté.“ „Musím bořit, aby bylo možné stavět.“ „Boříte určitě, boříte všechno. Ale jedno vám povím: vyvoláváte z té vaší minulosti duchy, kteří se jednou zmotní proti vám.“ „Co uděláte, když se dá Karel v Praze korunovat českým králem? Řeknu vám, co udělají vaši kamarádi doma. Všichni ti, kterým posíláte romantické dopisy zašité v knoflících, uspořádají hon na to, kdo mu jako první v katedrále políbí ruku. … Neprozraďte prosím nikomu ve vlastním zájmu, že jste tak strašně jiný než ostatní Češi. Kdybyste totiž zůstal doma, neudusil by vás Habsburk, ale vaši vlastní lidé. Proto jste odešel do zahraničí. Prchal jste před nimi. A potom jste si vymyslel ty vaše teorie. Nejčastěji o Slovanech – `Slováci jsou vlastně Češi`. Já myslím, že nejsou. A myslím, že ani nevědí, že to o nich tvrdíte.“ V neposlední řadě pak oceňuji velmi zdařilý výkon Martina Huby, v jehož pojetí je Masaryk velkým sympaťákem. ()

Amonasr 

všetky recenzie používateľa (k tomuto seriálu)

Kosatík si zde vybral jen určité střípky z daného období, ale ty rozvinul zajímavě a umožnil lépe nahlédnout pod pokličku Masarykova uvažování. Z rozhovorů s Lloydem Georgem je v podtextu naznačeno, že Československo byl do jisté míry umělý útvar, což Masaryk mlčky jakoby připouštěl. O to zajímavější je uvědomit si, jak heroický zápas o vznik první republiky musel svést a že bez něj by se to podařilo jen stěží. Masaryk byl osobnost evropského i světového formátu, jakou jsme od té doby už nikdy v politice neměli a nejspíš už ani mít nebudeme. Tím nemyslím světoznámost - tu si vysloužili shodou nejrůznějších okolností v osmašedesátém Dubček a v devětaosmdesátem i Havel. Ovšem skutečná státnická prozíravost a moudrost už jim oběma víc či míň chyběla. Zřejmě je nevedla ona ruka Prozřetelnosti, jak to naznačil v tomto díle ústy Masaryka několikrát i Kosatík. Možná je opravdu něco mezi nebem a zemí a Prozřetelnost s podobnými osobnostmi v historii  prozřetelně nijak neplýtvá. ()

Reklama

otík 

všetky recenzie používateľa (k tomuto seriálu)

Rozjezd Českého století nemohl samozřejmě začít jinde než u tatíčka našeho státu, Pana prezidenta. Sledujeme jej od roku 1914 po vznik ČSR. Zpočátku je to spíše pomalé a divák čeká, až se děj trochu rozjede, ale od poloviny filmu už to přeci jen je lepší. Trochu zrychlit a zkrátit by neškodilo, i přes výborně zahranou osobnost není občas co hrát. Ale to tvůrcům rád prominu, protože se jim podařilo krátký úsek Masarykova života krásně podat. PS: díl v některých chvílích zajímavě naznačuje otázku náboženství v českých zemích. Zatímco většina protestantů musela v 16. století násilně přijmout katolické vyznání nebo odejít, po vzniku ČSR Masaryk prosazoval návrat k protestantským kořenům. A jak mu jeho anglický oponent (hrál ho skvěle Donutil) předpověděl, mohlo by se také stát, že Češi úplně ztratí svou víru - a to se ve své podstatě také stalo. V tomto směru to tatíček Masaryk opravdu nedal. ()

Cheeter 

všetky recenzie používateľa (k tomuto seriálu)

Celkově jde asi o lepší díl, ale jak se věnuji této době, tak mi přijde, že díl je zaměřený příliš jedním směrem. Jako když máte tunelové vidění. Tato doba má rozhodně větší potenciál, než jenom Masaryk a někdo další v diskuzi. Dobové postoje jsou sice sdělovány tak, aby jim divák rozuměl, ale jsou pro mě poněkud zjednodušené. ()

Nach 

všetky recenzie používateľa (k tomuto seriálu)

Robert Sedláček je silný v komorních a dialogových scénách. Jakmile má dobrý scénář, dokáže udržet diváka u obrazovek. A zde byl i výborný casting. Martin Huba je jako Masaryk skvělý a vidět ho debatovat s Donutilem jako britským ministrem, to byl prostě zážitek. Jejich monology si můžu stále pouštět. Na první epizodu slušný začátek. 75% ()

Galéria (68)

Zaujímavosti (4)

  • Ve scéně, kdy přijíždí prezident Masaryk (Martin Huba) na pražské Hlavní nádraží, si můžeme na lokomotivě všimnout umístěných erbů českých zemích a Slovenska. Jde však o moderní úpravu těchto znaků, jak je můžeme na státních znacích vidět v současnosti. (tommahol)
  • Při příjezdu Masaryka (Martin Huba) na pražské nádraží mávají lidé vlajkou USA s 50 hvězdami. V roce 1918 však Spojené státy měly pouze 48 států, vlajka tedy má mít 48 hvězd v rozložení 6×8, jak je vidět např. na lokomotivě vepředu. (darkwalker)

Reklama

Reklama