Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) (E04)

Na jednu stranu je vcelku dobře vystižena podstata únorového převratu, který umožnila jednak zpackaná demise nekomunistických ministrů, jednak Benešova váhavost a podlehnutí tlaku ulice, umně zorganizovanému KSČ. Komunističtí aktéři jsou ale zobrazeni spíš jako karikatury vecpané do stereotypních škatulek, nikoli jako živí lidé. Osobní animozita autorů vůči komunistům tak bohužel prosákla do vyznění tohoto dílu a znehodnotila do značné míry jeho vypovídací hodnotu. (23.03.2023)

Kdybych byl ještě daleko větší cynik než jsem, tak bych napsal, že tahle vypadají důsledky oné bájné sjednocené společnosti, po níž teskní všichni dnešní novináři a spousta politických komentátorů. Princip "ať si zvolíte koho chcete, vládnout budou stejně všichni a opozice neexistuje", je zvěrstvo a vede přinejlepším ke zkostnatění režimu. Když se navíc spojil se zákazem populárních Agrárníků, dá se o demokracii mluvit jen se sebezapřením. Třetí republika byla nemocná a v liberální demokracii v ní nevěřil nejspíš ani sám Beneš. Nakonec snad můžeme být rádi, že se Gottwaldovi podařila změna režimu téměř bez krveprolití. Naděje že by se ji bezradným nekomunistickým politikům podařilo zastavit, byla opravdu jen teoretická. Skepticky bych dodal, že by k ní dost možná i tak došlo. Buď pozvolně přirozeným procesem, nebo jedním rázem díky pomoci Sovětů. (08.11.2018)

Podle mě jedna z lepších epizod, kdy zvolený formát politických jednání nejvíce odpovídá tomu, jak situace reálně probíhala. To, že nedošlo k rekonstrukci masových scén, je myslím pochopitelné. Navíc obrazy a symboly jsou v díle vysvětlovány, takže divák, který téma tak nezná, dokáže v ději zorientovat. (20.05.2018)

A v Čechách po válce ještě více přituhuje. Gottwald je na vrcholu sil a dává o sobě řádně vědět. KSČ je silná a ostatním stranám se to nelíbí. Řeší to radikálně... odstupují a rozhodnutí nechávají na Benešovi. Ten je již nemocný, starý a znechucený vším, co se po válce odehrává. Vcelku věrohodně vykreslená politická atmosféra té doby. Gottwald je zde opravdu politik excelentního umu. Dialogy jeho osoby a komunistických soukmenovců jsou děsivé i zamýšlení hodné (v rámci toho, co přijde později). Debata nad tím, jak panu prezidentu Benešovi pomoci a co udělat pro únor 1948 je vrcholem celého dějství (i s následnou sekvencí s Eduardem Benešem). 80% (18.04.2017)

Nutno říci, že komunisti v čele s Gottwaldem byli nebezpeční fanatici a manipulátoři, kteří ,,své věci" věřili (chuť moci přišla s upevněním si pozice po Únoru). Mnozí z nich byli křupani bez vychování a skrupulí, ale o to víc byli nepříjemní političtí protivníci. Bohužel herci chvílemi vypadali jako parta komiků co žere párky a legračně sprostě mluví (krom představitelů Slánského a Gottwalda, ti byli po celou dobu brilantní). Přesto bravo. (18.11.2016)