České století

MOCNOSTI TEMNOTY SLOUŽILY VÍTĚZSTVÍ SVĚTLA - VYTOUŽENÝ VĚK LIDSTVA VZCHÁZÍ. VĚŘÍME V DEMOKRACII - VĚŘÍME VE SVOBODU - A VE SVOBODU VŽDY VĚTŠÍ A VĚTŠÍ.… /// Dramaticky ztvárněnej cyklus televizních inscenací... Dějiny jednoduchou a srozumitelnou formou. Ti, kteří chtějí vědět víc, už to dávno udělali, a nebo ví, kde načerpaj vyčerpávající informace. Pro ně, to bude nuda. Ovšem MY ČEŠI, co nechceme číst ... prostě - mně to vyhovuje. Navíc to postupně získá parametry navazujících dílů a ne jen výkřiků do (z) historie. V závěrečných dílech série mírně obsahově zahapruje, ale tím posledním to opět vytáhne na ty (pro mě) zasloužený 4 hvězdy. A abych nezapomněl - ten casting je fakt dobrej! DÍL PRVNÍ: 1918 – Veliké bourání /// Dějepis pro starší a spíš ty, míň pokročilý. Dramatická televizní inscenace, plná monologů T.G.Masaryka, jeho myšlenek, hovorů s Benešem, Thunem, dcerou Olgou, atd., atd., zakončená triumfálním příjezdem do Prahy. **** /// DÍL DRUHÝ: 1938 - Den po Mnichovu PÁNOVÉ, ROZHODNUTÍ MNICHOVSKÉ KONFERENCE JE HROZNÉ. ALE NENÍ PRO NÁS NEČESTNÉ… Beneš a jeho ,,těžký dny. Nejlepší léta Emanuela Moravce. Srozumitelně vysvětlenej rok 1938, včetně výroků slavnejch a jejich pohnutek. **** /// DÍL TŘETÍ: 1941 – Kulka pro Heydricha KREV ZA KREV… Beneš v exilu a bojovníci odboje. Beneš jako chytrej, zkušenej a tvrdej politik. Ovšem, o všem se dá polemizovat. I o zodpovědnosti. *** /// DÍL ČTVRTÝ: 1948 – Všechnu moc lidu Stalinovi ,,PRÁVĚ SE VRACÍM Z HRADU…“ Díl o tom, že náš národ by neměl spoléhat na politiky. Zajímavě předvedená koordinace komunistickýho puče. **** /// DÍL PÁTÝ: 1951 – Zabíjení soudruha NEVĚŘIT NIKOMU! O těch, kteří se čtvrt století třásli na moc, aby ji pak nechali Stalinovi a o vaření vody na Slánskýho. Klémovy myšlenkový pochody a počátek výuky, jak nepřátelům zakroutit krkem. **** /// DÍL ŠESTÝ: 1968 – MUSÍME SE DOHODNOUT ,,NIKDY SE VÁS NEVZDÁME"… Několik srpnových dní jako důkaz, že s tyranem můžete bojovat, ale mnohem jednodušší je se dohodnout. Xорошо. ***** DÍL SEDMÝ: 1976 - Je to jen rock'n'roll ,,SLYŠÍŠ, TO JE ROCK!" /// Androšem proti establišmentu aneb když rock'n'roll přestal bejt jen zábava. Zrod petice všech petic, ve který se hájený zvířata zastanou těch nehájenejch… Událost, jejíž význam voceňuju, ale filmařsky (příběhově) mě nechytla. Stejně jako Plastici. *** /// DÍL OSMÝ: 1989 – Poslední hurá ,,AŤ ŽIJE HAVEL!" /// Dialogy moci s veřejností nebyla taková kovbojka, jako v šedesátým vosmým. Čím víc člověk události zná, tím míň seriál baví. Tohle byla SAMETOVÁ NUDA! /// DÍL DEVÁTÝ: 1992 – Ať si jdou ,,PROČ NÁM TO DĚLAJÍ?“ … ,,PROTOŽE CHTĚJÍ MÍT SVŮJ STÁT, JAKO MY“… /// Příprava československýho národního kapitalismu šokem. A taky rozpad nespravedlivého manželství. Názory na kupónovou privatizaci, názory na rozpad federace – baví mě to, zvlášť když vím, jak to dopadlo. Některý vize šli do hajzlu hned, některý až po letech. Neodhalují se žádná tajemství, ale v tom roce 1992…, prostě je o čem povídat. **** /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že Landa má ty vojenský role v malíku! 2.) Furt nechápu, proč jsem musel vypadnout z pohraničí. 3.) Taky nechápu, proč Havel nechtěl brát komunisty na hrad. 4.) Nikdy jsem nechtěl sejít z marx-leninské cesty. 5.) Plastic People of the Universe. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (31.10.2013) (menej) (viac)

Velké vymazání etiky, osobní integrity a velkých ženských postav po boku velkých mužů z našich dějin šovinistickými pantáty Kosatíkem a Sedláčkem, kteří nic takového neznají a ani na to nevěří. ***** Vytržené výjevy z mezníků našich dějin rozhodně nejsou dobrým studijním pramenem, představují daleko spíše vyhraněné, z taktické pozice vedené boční a ostře polemické pohledy (často až výpady) na eklekticky vybrané a zjednodušené situace - rafinovaně opracované eseje historika samozvance, programově a ješitně oponující kánonu, tradici, postulováním jiné, výrazně dehonestující perspektivy, která těží z oblíbeného přístupu prostředních lidí a institucí k velkým osobnostem a hrdinům a vyznačuje se podezíravostí, zchytralým obrazoborectvím a snahami po demytizaci. Hlavní nebezpečí přitom tkví v tom, že projekt se jako série polemických esejí netváří a není tak veřejností chápán, nota bene jako oblíbený televizní pořad s velkou sledovaností vůbec nevytváří otevřený prostor pro seriózní diskusi, ale spíše zavání novodobým diktátem, jak jednoduše a snadno (a špatně) číst naše dějiny. Mohl ještě tak posloužit jako materiál k polemice, je-li však vysílán veřejnoprávními médii, aniž by po každém dílu neoddělitelně následovala například diskuse s kulturotvornými osobnostmi, které připomenou, že na věc existuje i odlišný pohled, či v posledních dílech i s pamětníky, a většinově je tedy brán jako pravdivější, přesnější a odvážnější restaurování veřejně sdílených představ o naší minulosti, za nově populární "pravdivější" korelát, pak se mi nevýslovně příčí a prohlašuji ho za demagogický a nebezpečný. Nejvíc ze všeho v něm totiž mému uchu zaznívá ješitnost a velikášství obou tvůrců a zvláště Kosatíka, který se postupem času zamiloval do svého postřehu a vlivu a stále intenzivněji se sebou opájí, jak jeho hlasu přibývá na síle, ambiciózního, zchytralého muže, který se po nenápadných stupíncích odchýlil od poctivé a svědomité práce k sebekultu populárního vykladače dějin a předkládá nebezpečně posunuté, vynechávkové a jen zdánlivě nápravné, přitom mnohdy především křiklavě deklasující interpretace velkých postav českého národa a komplikovaných osudů našeho státu, kteréžto útoky vede z na první pohled pozoru hodných pozic, ale v důsledku lacinými nástroji a s nejapnými výsledky. Dnes zase přišlo do módy tleskat hyenám, které sesazují "celebrity" na roveň obyčejným lidem. Vladimír Neff kdysi napsal román, v jehož názvu se připomíná, že podle dvorní etikety královny nemají nohy - aby takové přízemní myšlenky nemohly narušit jejich nadzemskou auru a deklasovat je na roveň prostým smrtelníkům. Pavel Kosatík "e v deklasování hrdinů vyžívá a svůj záběr historických vědomostí využívá eklekticky, neuctivě a manipulačně. Vůbec mu nechci upírat historický přehled a kvalitu přípravy - bez toho by v tom předivu souvislostí těžko svedl nalézat dostatečně konzistentní a na první pohled podložené vlastní výklady a vychytrale objevovat a vlastními návodnými představami vyplňovat mezery a bílá místa v dokumentaci. A kdyby bylo České století poctivě prezentováno jako seriál záměrně jednostranně vyhrocených esejů, zjednodušujících polemických příspěvků a provokujících domněnek, které chtějí nebo alespoň skutečně mohou podnítit celkově obezřelejší přístup k výkladům dějin a také sugestivně předvést, jak snadno lze chytře naprasknout a rozrušit, případně úplně předělat jakýkoli vybraný obraz z nich, pak bych tleskala ve stoje - zvlášť byl-li by po nich prostor pro diskusi a vyjádření dalších odborníků, pamětníků a osobností - jako se o to alespoň zpětně z vlastní iniciativy systematicky pokouší DVTV nebo časopis Respekt (odkazy připojuji níže). Ale Kosatík se nesnaží ukázat, jak vznikají manipulace s výkladem komplexních struktur, autorsky dotvářené, poplatné, ikonoklastické propagandy, ani jak náchylné jsou v čase jejich plody k tomu, aby zašly na to, s čím samy zachází. Kosatík se naopak sám čím dál extrémněji projevuje jako sebeopájivý historik-autoritář, alergický na každý projev respektu vůči skutečným osobnostem, a také překvapivě i silný šovinista a misogyn, o to nebezpečnější a dogmatičtější, čím víc sám sobě věří vlastní pronikavost, nápravnou ozdravnost a všeponímavost. Role "režiséra" pana Sedláčka je pak podle mě odlišná a nešťastnější - vnitřně nejistý, zmatený člověk, který si rád nechá všechno zjednodušeně převykládat a vydechne si, že už je tomu rozumět - a pak to rád natočí v řemeslné kvalitě televizního pořadu. Kosatíkovi tak nevědomky výborně posloužil. ***** Sice se ve mně vaří krev po shlédnutí předposledního dílu o Václavu Havlovi, z něhož pomocí nechutně a neadekvátně ztloustého Marka Daniela, který si výtečně osvojil jeho hm-kání, potahávání za ucho i z cigarety a ráčkování, udělali zparodovaný stín, výsměšnou karikaturu, zmateného, naivního, vnitřně přestrašeného trotla, který jenom zaraženě a vykuleně koktá, neumí se vyjadřovat, chodí všude jenom ve vytahaných svetrech, kouká po holkách, nechápe, která bije, ale s prvním douškem začíná žíznit po moci, obelhávat se a zaprodávat, z toho Havla, jehož genialitě, suverenitě, osobní odvaze, schopnosti zaujmout, pochopit a podnítit nejrozličnější inteligentní osobnosti v každém kolektivu i po světě a důsledně svědomitému sebezpytu, s nímž ručil za každé svoje slovo vlastní hlavou a životem, Kosatík už dlouho nesahá ani po kosatníky, ale přesto si uvědomuji, že to není největší zlo tohoto seriálu, byť škoda, kterou takhle zrovna v tyhle dny páchá, je aktuálně nejcitelnější a nejvíc na očích. Stejně nebezpečně jako těm, kdo Václava Havla osobně neznali, nezažili a nepocítili sílu a ryzost jeho osobnosti, a budou první představu o něm čerpat z podobných pseudoděl, zavírá takováto závažně dehonestující, zcestná fraška, která se tváří jako spravedlivý výklad, cestu ke zdroji obrovské inspirace, k jeho knihám, postojům, smýšlení, k jeho dramatickému, poučnému a energizujícímu životnímu příběhu - ale právě tak se nám všem přivírají dveře k inspirativnímu čerpání ze zdrojů starších, neboť Masaryka, Moravce nebo Beneše už osobně nepamatuje téměř nikdo z nás a tyhle tzv. populárně-naučné výklady, zvlášť jsou-li tak pěkně připravené a naservírované pod nos lidu, kvapem nabývají na hlase a na účinnosti. ***** Tolik stručně k povaze předkládaných Kosatíkových podvratných názorů na obrazy z našich dějin 20. století. Jiná, ale nezbytně související věc je dramaturgické a režijní uchopení těchto vyextrahovaných námětů a jejich jedovatých výkladů (nikoli ve smyslu zlého sarkasmu, ale skutečně ve smyslu akutní otravy veřejného vnímání) - a tady je to s husí kůží téměř za plný počet. Výtečně zrežírované, obsazené, na naše poměry neuvěřitelně dobře zahrané, velice přesvědčivé. Řada rafinovaných principů - herecké obsazení, fyziognomické interpretace a posuny, hra s výškou postav například, tlustý a neohrabaný Havel, který neumí mluvit a pořád se tahá za ucho, atd., nebo okolnost, jak Kosatík absolutně pomíjí úlohu žen-manželek, všechny jsou podle jednoho mustru, trpné, tiše hledící, podávající šálky čaje a večeře, s očima jako laně, ustarané, pokorné, tiché, a když na to přijde, tak ryze nevědomé a nic nechápající... Ovšem chválit autory, jak promyšleně pracují na převádění Kosatíkových vizí do obrazu by bylo trochu jako chválit Hitlera za jeho bravurní a funkční rétoriku. ***** Nemyslím nicméně, že by Kosatík byl strategický manipulátor, který těmito podkopávajícími obrazy něco sleduje, spíš podléhá krizi svého věku, ztrácí soudnost a úměrně s rostoucí vnitřní panikou sobě i všem okolo potřebuje možná i podvědomě dokazovat, že všemu rozumí a dobře ví, že velikáni nikdy doopravdy velicí nebyli, že se to jenom falešně nafukuje, a tomuto smíření s vlastní prostředností, pro niž nikdy naplno nedostál svému potenciálu a svému svědomí, neváhá obětovat ty nejzávažnější momenty z naší historie ani ty nejsložitější, nejdůležitější a nejryzejší osobnosti výkladu, kterým si u plebsu i akademicky vázané prostřední a systému poplatné inteligence zajistí popularitu, králům a královnám srazí korunku a sebe pozvedne na jejich poníženou úroveň. Výsledkem je ale velká loupež etiky a příkladů osobní integrity v našich dějinách páně Kosatíkem, který ji nezná a na ni nevěří. O to nebezpečnější jed nám svým seriálem injikuje, že se zdánlivě tak dobře zažívá, vychází-li poplatně vstříc slabošským chutím veřejnosti a je-li tak dobře zrežírovaný a zahraný - o to snáze a lépe ale všude proniká a o to hůře ho také budeme schopni ze sebe dostávat. ***** Poslední poznámku dopisuji zpětně, chválím snahu Respektu nenechat pokřivenost Českého století bez odezvy a jistého pokusu o korekci, zejména články Spurného, Šimečky (http://respekt.ihned.cz/c1-63221820-jiny-vaclav-havel?utm_content=bufferae01d&utm_medium=social&utm_source=facebook.com&utm_campaign=buffer) a Švehly. Přiléhavá je také glosa Jiřího Peheho: http://www.novinky.cz/komentare/355682-glosa-ceske-stoleti-trapnych-politiku-jiri-pehe.html či poznámky Havlovy poslední tajemnice Sabiny Tančevové v rozvohoru pro DVTV: http://video.aktualne.cz/dvtv/havluv-hlas-tady-chybi-rika-jeho-byvala-spolupracovnice/r~a1a4828886ba11e486b9002590604f2e/ (cca od sedmé minuty třicáté vteřiny dál). (05.12.2014) (menej) (viac)