České století

Na současnou produkci ČT velmi vydařené. Tvůrci nejdou do extrémů a nesnaží se nic vnucovat, alespoň tak to na mě působí. Nastiňují pouze možný průběh určitých kapitol našich zapeklitých dějin, úsudek ať si udělá každý sám. Díl 4. a 5. bych obzvláště doporučil současným členům komunistické strany a hlavně jejich voličům toužícím po míru, spravedlnosti a blahobytu pro "všechny"... Dodatek (28/11/2013): Tak si představte, že komunisti na Vysočině si ZAKÁZALI, dívat se na 4. a 5. díl. Asi by duševně neunesli jak zde byla hanebně hanobena památka soudruha K. Gottwalda a jeho souputníků. Jejich verze pravdy be mě zajímala jako nic jinýho na světě. (24.11.2013)

Bohužel se zde jasně ukazuje, že hodina a pár minut tohle téma nemají šanci obsáhnout a diváci mladší a méně znalí mají velký problém s orientací v čase, postavách ale i vyzněním....Tohle rozhodně není na jeden rychlo díl.Možná v dokumentu. Herecky hodně slušné a ,,úsporné,, podání "tatíčka" Masaryka Martina Huby. Věrné ač minimalistické prostředí a výprava.Člověk si pořád říká kdy se to nějak rozjede a rozvine a něco tu chybí.... (28.10.2013)

Nejdůležitější je nebrat České století jako hraný dokument, i když forma k tomu svádí. Sedláček spolu s Kosatíkem velmi složité historické procesy obvykle redukují na tezovité dialogy dvou výrazných osobností příslušné éry. Jejich postoje a argumenty subjektivně upravují podle svých představ. Každá ze zobrazovaných událostí, pokud by měla být pojata komplexně, by vystačila sama o sobě na slušný seriál. Tímhle pojetím se z toho stávají pouhé střípy historie ve výrazně subjektivním podání. V některých případech působí herecké obsazení rušivě (typicky Emanuel Moravec, kterého Daniel Landa pojal v duchu prezentace vlastních názorů a stylu projevu). V prvních dílech se citelně projevuje nedostatek odvahy používat němčinu, což komicky vynikne především v dialogu hraběte Thuna s Masarykem, kde zazní památná věta "Vždyť ani nemluvíte česky." Úroveň jednotlivých dílů je kolísavá, ale jako celek si nakonec těsnou čtvrtou hvězdičku seriál uhájí. Celkový dojem: 70 %. (04.11.2018)

Zajímavá koncepce, jistá režie, ale výsledek nevyrovnaný v závislosti na tom, čí hlava mluví. Pojmout Beneše jako existenciálně zcizenou postavu, která mluví, jako by jí hlas nepatřil, je zajímavý, ale to mi nezabrání u jeho monologů dřímat. Nejvíc mě baví Sedláčkova práce s nedějovými detaily, které často shazují dějinný patos. Komunistický diptych zvedl úroveň o třídu výš. Zejména schopnost vypořádat se s traumatickými tématy civilně a převážně bez démonizace je chvályhodná. Sedláček s Kosatíkem dokázali najít v komunistických pohlavárech lidi, což je po dvou dekádách bezpohlavních karikatur epochální úspěch. Vyorálkův Gottwald je nejlepší porevoluční filmová postava - nejen mírou demytizace, ale především způsobem, jakým si herec poradil se zprofanovanou mocenskou maskou. Volám už roky po něčem, co nám pomůže "pochopit" dějiny jinak než jako gambit pravdy a lži, České století k tomu má zatím zdaleka nejblíže. (11.11.2013)

Velké bourání: Herecký koncert Martina Huby v možná až příliš odměřeném a ukecaném úvodu do našich dějin. Sedláček sice umí šikovně pracovat se scénářem, cit pro ikonické záběry mu také nechybí a herci ze sebe vydávají všechno. To samozřejmě není vůbec málo, chybí tomu ale zatím jakási přidaná hodnota, která by tuto mírně nadprůměrnou, avšak malinko odměřenou podívanou, povýšila z úrovně pouhé učebnice dějepisu.70% Den po Mnichovu: Tohle už je přece o malinko lepší. Výtečně prokreslené charaktery Beneše a Moravce, opět velký důraz na precizně napsané dialogy a hlavě skvěle budované napětí mezi postavami. Daniel Landa si sice někdy plete televizi s koncertním pódiem, ale i tak to svým hlasem v klidu uřve a výbornému Martinu Fingerovi skvěle sekunduje. Z některých scén už pak začíná jít příjemný mráz po zádech. 70% Kulka pro Heydricha:: Stoupající tendence pokračuje zatím nejlepším dílem plným plánování, politických debat a jako vždy bezchybným Ivanem Trojanem.Robert Sedláček sice možná používá stále stejné postupy a sází pořád na totožné koně. Komu by to ovšem vadilo, když svůj styl vypiplává každým dílem do čím dál větších detailů a kvalita rapidně roste každým dalším nedělním večerem. I z na prvního pohledu obyčejného plánování tak zvládá vykouzlit ke konci skoro až mrazivou podívanou. Minimálně dialogy mezi Edvardem Benešem a německým politickým zástupcem pak budou v mnoha divácích rezonovat asi hodně dlouho. Minimálně do další epizody.80% (13.11.2013)