České století

1. Veliké bourání (1918) ** - Asi jsem čekal něco trochu jiného, než jen krátké ukázky konání Masaryka před rokem 1918 a plno filozofování, kdy jsem po celou dobu stále čekal, kdy se něco bude dít a najednou byl konec, ve kterém mi to podstatné (?) bylo jen odříkáno vypravěčem během několika vteřin. Věřím, že skvostné pro ty, kdo do puntíku věděli, která postava je která a jaký měla na konečný vznik státu vliv. Já se přiznám, že množství gesicghtů :) mi nic neříkalo, páčto u nich ani nebyla jména - a tedy výsledek zase vypadal, jako další "česko-televizňácké" gesto některým českým hercům, aby taky měli kšeft, ačkoliv jejich postavy byly zcela zbytečné. Vadila mi místy příliš televizní kamera, příliš kakofonická hudba a debilní zvuk, kdy šišlání a šeptání herců nebylo přes šustění, vzdychání a šoupání nohou pořádně slyšet, za to ten kravíl skutečně kravil. Omlouvám se, ale z té historie vzniku samostatného Československa tu bylo řečeno velmi málo, něco bylo nakousnuto, ale výsledek se rozplynul jak pára od lokomotivy. To jsem tedy zvědavý na další díly! ~~~ Den po Mnichovu (1938) **** - Nebe a dudy. Oproti prvnímu dílu obrat, něco se tu dělo a mnohé ukázalo, překvapil i ten tatar Landa. ~~~ Kulka pro Heydricha (1941) *** - Zajímavě zpracované, možná jen trochu moc domýšlení (?) nad rámec toho, co se dělo, a taky mi neseděla ta moderní mluva z úst Michala Dlouhého. + za Trojanův výkon. ~~~ 4. Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) ** - Dobře zahrané, bohužel to je asi všechno. Politické pletichy a brebtání. Vždycky mi přijde, že celý díl, ona epizoda, je jen rozjezdem a tam, kde končí, by se mělo začít něco dít - a ony titulky. Prostě volaké divné.~~~ 5. Zabíjení soudruha (1951) *** - Znovu skvěle zahrané, jen hrozně protahované a neúměrným množstvím scén, které měly vytvářet atmosféru, ale to chození po místnosti a dvě slova na minutu bylo prostě trochu moc. ~~~ 6. Musíme se dohodnout (1968) ** - Tohle mě moc nezasáhlo. Začátek byl ještě dobrý, ale ty debaty před plénem u stolu a děj mimo měj šlo... mimo mě. Asi nejsem na tuhle modernější historii tak naladěný, ale i na svoji stopáž mi to přišlo dlouhé a ke konci jsem usínal, takže si už jen pak pamatuji, jak řekli, že podepíšou a já byl rád, že to končí a jdu spát. Přišlo mi, že nikdo nic nedělá, tváří v tvář "osvoboditelům".Poněkud mimózní díl. ~~~ 7. Je to jen rock'n'roll (1976) * (skoro až odpad!) - Jednoznačně nejslabší a nejhorší díl, působící jak nějaká divná parodie, ale nikdo se nesmál. Nakonec Marek Daniel zahrál ještě Havla celkem dobře s tím jeho ráčkováním, slovními obraty a chováním, ten zbytek mi ale přišel, jak kdybych si stoupnul k silnici a koukal na auta a když už má přijet nějaké zajímavé, tak díl skončí - WTF tohleto? "Teď už nás musí poslouchat" - no to si teda piš :D Tenhle díl mě oproti minulému udržel vzhůru, ale jen díky tomu, že jsem furt čekal, jestli se začne něco dít nebo si dělají autoři dílu jen prdel. A oni to myslili vážně. Podobně jako u předchozího dílu, moderní hostie obecně mě moc zjevně nebere a docela se tak bojím dalších dílů a zvažuji, zda na ně vůbec koukat. ~~~ 8. Poslední hurá (1989) **** - Po tragickém posledním díle se tady alespoň něco dělo, kecání mělo smysl a to dění taky. Marek Daniel si tady toho Havla vystřihl skvěle, pozadu nezůstávají překvapivě ani Kaiser s Lábusem. Po dlouhé době v tomhle mini-seriálu moc dobrý díl. (08.11.2013) (menej) (viac)

Sedláčka mám moc rád. Za jeho suchý humor, za lehce ironický podtón, který nikdy v jeho snímcích nechybí, a za tendenci neustále relativizovat ono mýtické "typicky české". Obsah, skrytý za oponou formy, měl, při porovnání právě s formou, vždy navrch a je tomu tak i v případě Českého století. ___ Díl první: Škoda posouvání děje jen skrze dialogy, probíhající převážně v interiérech, a vypravěčova intermezza. Hlavně třetí čtvrtina filmu obsahuje zub v ději, který ani vypravěč nezachrání. Onen skok mi vadil, byť byl dobře obhájen: postavil totiž kontrast střetu nemilosrdného realismu britského ministerského předsedy s manipulativním morálním naivismem TGM na jedná straně s o dva roky později probíhající realitou v Česku, kde se začal naplno rozjíždět kult TGM, tatíčka národa, na straně druhé. ___ Ze začátku rozhovory silně šustily papírem, počkám si ale na další díly, skrze které bude snazší je hodnotit. Mám totiž trochu pocit, že ona strojená upjatost a nelidská mluva byla od tvůrců záměrná a v rozhovorech mezi "kavárenskou" intelektuální smetánkou často i dnes v reálu chtěná a žádoucí. Uvidíme. Za herecké obsazení, pečlivé vykreslení osobnosti T G. M. a za obě scény s Donutilem a s geniálně anti-rigidně-dějepiseckým laděním děkuju maximálně. Byly úžasné. Už aby je někdo vystřihl a nasdílel na youtuby. To bude hejtů! Díl druhý: Rozhovory šustí papírem i nadále, ale přijímám to. Přistupuji i na onen divadelní konstrukt průběhu scén, kdy jednotlivé postavy více slouží potřebě autorů sdělit dobové reálie a "vysvětlit" postavu samu, než aby tato pro danou situaci uvěřitelně jednala. Slouží to totiž nutnému. Není moc jiných cest, jak precizně nahustit dobovou atmosféru a vykreslit osobnost jednotlivých aktérů v několika málo scénách. Díl třetí: Díky za odvahu použít tři jazyky. Povinná selekce vybraného materiálu je pochopitelná, nutná, ale zákonitě se musí projevit na kritice díla. Já osobně doufal, že se při zmínkách o koncentrácích dloubne do těch českých předválečných pro cikány. Stačila by jedna věta. Stejně tak doufám, že alespoň v příštím díle bude náhled na odsun sudetských Němců podroben nějaké kritické sebereflexi. Čtvrtý a pátý díl: Zejména pátý díl potvrzuje vzestupnou tendenci narativní uvěřitelnosti a "flow" - což je paradoxně na škodu: ona vzestupná tendence a stabilně sebejistá režijní práce ještě zřetelněji odhalují poměrně nevyváženou kvalitu scénáře (opakuju, nikoliv obsahovou, ale vypravěčskou). Poslední výtku směřuji k absolutní absenci člověka. Svět hrdinů seriálu je formální. Zavřený za okny vládních budov, elitářských kaváren a politické události tak vytrhává z živoucího kotle společnosti. Pokud jde ale o záměr a zvuky davu za okny jsou jen podtržením oné nereality, ve které jednají a rozhodují (potenciální) reprezentanti země, jsem ochoten přijmout i tento sterilizační prvek. ___ První půle seriálu je za námi a je skvělá. Demagogie je Sedláčkovi i Kosatíkovi cizí. K materiálu přistupují pečlivě a s rozvahou. Taková díla řeknou i přes svou uměleckou licenci o dějinách mnohem víc, než klasický dějepis. (28.10.2013) (menej) (viac)