80 miliónov

Další povedený přírůstek do rodiny polských filmů zabývajících se nedávnou minulostí. Přirozeně a dynamicky vyprávěný příběh nesází na vnějškový dobový dojem, který umrtvuje řadu ambicioznějších dobových dramat. Moderní styl má značně uvolněný prostor v širokém rámci dobové každodennosti, k němuž stačí vhodné lokace, kterých je v Polsku stále více než dost, oblečení dávno vyšlé z módy, nanejvýš starý polský Fiat. S výjimkou davových scén stávek a demonstrací je snímek dramatem několika jednotlivců a namísto akčního ztvárnění tradičního motivu bankovní loupeže nabízí dostatečně zajímavý pohled do fungování malé skupinky lidí svázaných s hnutím Solidarita. Zápletka sice nakonec není příliš dramaticky vděčná ani objevná, ale jako obraz dobové společnosti a rozložení sil v politickém boji obstojí se ctí. I tak se tato "sonda" nevyhýbá zjednodušením, které spíše odpovídají zábavné kinematografii - vyprávění je postaveno na neustálých, mnohdy úsměvných střetech protikomunistických aktivistů s tak trochu vyšinutými figurkami tajné policie v čele s cholerickým a vulgárním vůdcem celé protiakce. Výběr značné sumy peněz je nakonec jen poslední kapkou v již započatém konfliktu mezi mocí a jejími odpůrci, jejíž důsledky mají negativní vliv na obě strany, i když vyznění filmu dává triumfy do rukou těch slabších. Jak je již v polském filmu zvykem, dějinná epizoda není i přes přítomnost humoru ironizována, nebo znevažována. Naopak jí je přiznána přiměřená dávka patosu a heroismu, která neruší a spíše vybízí k tomu, aby jsme skupince znevýhodněných idealistů drželi palce. Navíc znalost následovného politického vývoje v Polsku dodává jejich činnosti smysl a opodstatnění, čímž postavy jen nabývají na síle. (Cinema Mundi 2013) (02.03.2013)

Moderní dějiny Polska zaujaly v posledních dvou filmech polskou režisérskou stálici Waldemara Krzysteka. Po ambiciózním milostném dramatu Malá Moskva (2008), zasazeného do 60. let do prostředí sovětské vojenské základy v Polsku, přichází s neméně zajímavým pohledem na klíčové polské události 20. století. Tentokrát svůj příběh zasadil do divácky vděčného období vzniku Solidarity a následného vyhlášení vojenského stavu. Nejde však tentokrát o smutný příběh s tragickým koncem, Krzystek téma naopak ozvláštňuje velmi chytrým humorem, který neveselé události roku 1981 značnou mírou odlehčuje. Skupina pěti mladých lidí se v předvečer vyhlášení vojenského stavu rozhodne lstí vybrat z konta Solidarity ve wroclavské bance 80 miliónů zlotých. Stane se tak na poslední chvíli, neboť následující den má vláda účet zablokovat. Rozbíhá se pátrání po mladících i penězích, které jsou mezitím ukryty v biskupském paláci kardinála Henrika. I přes již zmíněné úsměvné situace, které přináší postupná gradace příběhu, se však z konečného vyznění celého díla nevytrácí to hlavní – protestovat proti komunistickému režimu bylo možné mnoha způsoby. (23.11.2012)

Když jsem o tomto filmu četl, podle popisu (značně nadšeného) se mělo jednat o něco jako napínavý film, do kterého vstupuje církev, veksláci a další. Prostě takový polský Podraz (nebo tak nějak). Když jsem pak ten film viděl (v letadle, s anglickými titulky), musím říct, že jsem byl zklamaný. Ani ne tak kvalitou filmu - výprava super, kamera super, herci fakt kvalitní (hlavně ten šéf tajné policie, ten byl vynikající), ale nějak jsem si musel v hlavě přeskládat, co mi "sliboval" ten popis v novinách, protože to určitě nebyla hlavní složka toho filmu. Takže za mě lehké zklamání, které to ale stále vytáhne nad průměr. (05.11.2015)

Epizodka z doby komunistické totality v Polsku, o tom jak aktivisti Solidarity "ukradli" 80 milionů z odborového konta v bance těsně před tím, než ho tajná policie zmrazila. Film dle skutečnosti, kterým se na rozdíl od našich filmů reflektujících dobu komunistů, podařilo vytvořit svižnou, akční, lehce špionskou zábavu, na kterou se dobře koukalo. PS: Možná bych měl dát čtyři hvězdy, když v titulkách napsali, že když padli komunisti v roce 89 tak se všechny výdaje z toho balíku vpořádku vyúčtovaly. (12.08.2024)

Vcelku vydarený popis poľského socializmu a boja vtedajšieho režimu s odporcami, členmi nezávislého odborového zväzu Solidarita. Tajní sú tu vykreslení ako cynicko pragmatické morálne kurvy, ktoré sa neštítia ničoho. Odborárski zástupcovia, ako odhodlaní mladí idealisti, schopní dobrodružných konšpiračných akcií. Moja jediná výhrada smeruje práve k tomu: zlo tu bolo až príliš zlé a dobro až príliš dobré. Jednoducho, čítanková charakternosť postáv, napriek existencii špiónov v oboch táboroch. Ale ako dynamické dobrodružstvo o boji za ľudskú dôstojnosť a slobodu to za pozretie stojí. (18.03.2013)