Grandhotel Budapešť

Všechno stojí a padá s režií Wese Andersona. Dokáže prodat jak zvláštní stylizaci, tak absurdní příběh, ale bez něj jde "pouze" o prověřenou splácanici vtipných (někdy více, někdy méně) scének. Ten film nenudí, je hravý, svižný s výbornými herci. Problém je, že inovace najdeme pouze v tom pozlátku a ne uvnitř. Filmová magie skrývající další prázdnou ódu neuvěřitelného života, který už prostě nedokáže ničím strhnout. (23.07.2015)

Přiznám se, že mne omámila ta červeň hodnocení i záplavy hvězd... Mé očekávání bylo tedy nastaveno na úžasný zážitek, který se bohužel nekonal. Co bylo úžasné bylo celé to zpracování Zubrowki s karlovarským jelenem (jo, vím že tam mají kamzíka) na kopci i celého toho hotelu GB. Úžasná byla i kamera a cit pro detail v jednotlivých záběrech. Potěšilo i vskutku masivní nasazení hereckých hvězd. Samo vyprávění mi však zcela nesedlo. Jedná se totiž vlastně o vyprávění o čteném příběhu. Navíc ačkoliv jsou životní eskapády Gustave a Zera celkem podrobně rozebrány, konce jejich příběhů končí tak nějak divně šmahem. S ohledem na smrt jako tečku skoro Shakespearovsky. Podtrženo sečteno, vizuál převyšoval nad ostatním a to u komedie nacpané hereckou elitou není dobře. Lepší průměr. Tři dortíky. * * * (03.12.2015)

Ale jo. Nejsem nadšen, ale pořád to se mnou Wes umí. Jeho Život pod vodou je jeden z mých nejoblíbenějších filmů, Budapešť co do podvratnosti a kašlání na "normálnost" stojí hned za ním, ale vlastně už je to moc trademarkové, aby si to zachovalo tu pravou sílu, čímž to trochu ztrácí význam. A především mi chyběly stejně silné emoce, které si s Wesem prostě spojuju. Jeho minulé filmy jsou hravé, aby zakryly kruté jádro - mám pocit, že tady už jde jenom o hraní pro hraní. (27.02.2014)

Jeden z nejspecifičtějších tvůrců současnosti dotahuje vlastní trademarky k dokonalosti. Bezchybný koktejl absurdity, teatrálnosti, hravosti, epického obsazení a pečlivě přepálené choreografie, díky níž nevěříte ani uklízečce koště a přesto celý obraz milujete. Ve světě Wese Andersona je všechno rekvizitami, z nichž žádná nesmí ležet ladem a nedejbože, aby některá byla normální. Náhlé záběry detailů a absurdních dekorací jsou tradičně doplňovány horizontálním/vertikálním posuvem záběru - kamera všeobecně odvádí fantastickou/fantaskní práci, byť její úspěch závisí na práci ostatních (a jejich zase na kameře), protože tu je jednoduše provázáno všechno se vším. Co scéna, to skvost. Formálně jedinečné dílo, vtipné a poutavé v každé své složce. Pátá hvězda na spadnutí... snad časem. (11.02.2015)

Další přehlídka andersonovské podivnosti? Z části určitě. Grandhotel Budapešť je ale především nahláškovaná komedie s geniálním Ralphem Fiennesem, která chytne a už nepustí. Wes v ní opět srší brilantními nápady a nezapomenutelnými postavičkami, nejvíc ale potěší, že to všechno slévá do nostalgického koktejlu plného bláznivých ingrediencí, ze kterého budete usrkávat s velikým úsměvem na tváři. Paráda! (9/10) (11.03.2014)