Grandhotel Budapešť

Poměrně dlouho jsem se odhodlával k zhlédnutí tohoto snímku, jenž sklízel úspěchy na mnoha svých taženích. Jakmile jsem si jej však pustil, nelitoval jsem. Grandhotel Budapešť je velmi příjemně nasnímaní film, kterému nechybí dávka vtipu, dramatičnosti a dobrodružství, avšak také akce dodávající filmu větší tempo a spád. K tomu všemu se tu objevuje celá plejáda známých herců ve větších i menších rolích, což opět dodává Andersonově počinu na poutavosti. Kromě příběhu mě zaujala také vizuální stránka filmu, která napomohla k pozornému sledování celých 100 minut. Když si sečtu klady a zápory (např. nerealističnost, resp. "ujetost" některých scén, což ale žánr komedie směle snese), vychází mi prostě 5*. (18.04.2015)

Zatímco v Životě pod vodou jsem se s Andersonem naprosto a totálně minul (a tady jsem za to od některých pěkně schytal), Grandhotel Budapešť je z úplně jiné ligy. Kýčovitost některých scenérií je do velké míry úlevná a celý příběh působí, jako by byl z paralelního vesmíru, kde planeta Země sice vypadá dost podobně té naší, lidé také, ale jisté nuance, někdy méně a jindy více viditelné zde existují. Početné skvělé herecké obsazení dávalo tušit, že některá esa tady budou jen tak pro oživení "šedého" komparzu a jejich role budou čítat spíše sekundy, než minuty, což se i potvrdilo, ovšem všechny pidiroličky do děje krásně zapadly. Hlavní postavy byly popsány jinými dostatečně, takže jen okrajově zmíním Willema Dafoea, který byl prostě skvostný. :-) A nejlepší scéna byla ta "vem to za mě" - to se prostě musí vidět. :-) Pěkných 85%. (02.02.2015)

Wes Anderson je režisér, který má svůj svět. Jeho svět jsem už párkrát shlédl a nikdy mi nesedl tolik, jako v tomto filmu. Zřejmě za to může atmosféra druhé světové války, ale spíš bych se přiklonil k absurditě jako takové, s jakou si režisér v rámci této války pohrává. Je to trošičku podobné jako Hanební parchanti od Tarantina, jen v daleko osobitějším a pozitivnějším stylu samotného režiséra, na což zřejmě asi nikdy nezapomenu. A musím se přiznat, že po shlédnutí tohoto filmu budu mít okamžitě důvod se podívat na všecky jeho ostatní filmy, co jsem viděl...ale i ty, co jsem zatím ještě neviděl. Až tak mě Grandhotel Budapešť ovlivnil. (10.06.2014)

Neláká mne souložit s dámami o tři generace staršími a patrně proto dosud nejsem majitelem žádného grandhotelu, penzionu ani pařezové chaloupky. Pokud to však M. Gustava uspokojuje, tak považuji jeho konání za počestné a chvályhodné. Přesto jsem k dalšímu snímku Wese Andersona přistupoval s nedůvěrou získanou jeho předchozími počiny, ale buď je to tentokrát jiné nebo jsem si na jeho styl humoru zvykl. Od této chvíle budu zkrátka právníkům vyhazovat psy z oken, budu za jízdy přestupovat mezi lanovkami, budu využívat církevních intrik k utajení svého pobytu a rozhodně se poperu s každým uniformovaným oficírem, který mne bude otravovat ve vlaku. Tento snímek má v sobě skutečně dostatek inspirace. (25.06.2014)

To, co Fiennes předvedl v Grandhotelu Budapešť Ralph Fiennes, je paráda s velkým P a jeho concierge boss, jehož by Bohumil Hrabal označil za největšího pábitele, prostě nemá chybu. Ať už uspokojuje bohaté paničky ubytované v „jeho“ hotelu, nadává šéfovi za najmutí pikolíka bez konzultace nebo dělá kázaní personálu při večeři, budete na něm viset pohledem od začátku do konce. Není to nejlepší Wes Anderson, ale ten film znám nazpaměť. (25.02.2024)