Pátek není svátek

" A ty nechceš na vysokou školu? Nechci. A čím chceš bejt? Uklízečkou. Jako máti od Simony ze třídy. Dělá ve třech podnicích, po třech hodinách, přibrala barák a má prostě všechno. No jo, ale musíš přece dělat něco, co má nějakou budoucnost. Uklízečka má budoucnost, na světě bude přece binec pořád... " (03.05.2014)

Otakar Fuka sice upekl obyčejnou satiru, nicméně její zkonzumování je až překvapivě hutné a diváka může zcela nasytit. Tempo doby, všudypřítomná, drobná korupce, hromadění majetku a to vše v kontrastu s mladou a naivně idealistickou láskou. Výborně sehrané. Nataša Gollová skoro k nepoznání, velmi úsměvná milenecká dvojice Krampol-Hadrbolcová a velmi sympatické, sesterské duo Reifová - Bičíková, která si ráda čte o anglické, buržoazní revoluci. Společnost, jenž sama sebe žene do jasného cíle, jednoduše - ready for capitalism ! I když scénář občas ztrácí tempo na laciném humoru, v celku se jedná o skvělou záležitost s klasicky přesnou hudbou P. Hapky. (03.05.2014)

Málokterý film české kinematografie je natočen v takovém tempu jako tahle komedie, neustále někdo někam pospíchá a nezstaví se ani v noci. Občas se do děje někdo přimotá a jako z kolotočez něj zase vypadne. Chata je taková ratejna, že tedy nevím co 5 let scháněli. Kode jako vždy ladí se svým vozem a svou prací a postavením. Kostka se snad za celý film ani nenapije. Trochu slabší, ale pobavilo místy. (31.07.2023)

Považuji tuto filmovou komedii za velmi dobrou, třebas je socialistická. Docela dobře ukazuje zrcadlo té doby, tak to nějak opravdu bylo. I tu rodinku, na rozdíl od nesympatické Ecce homo Homolka (!), lze označit za průměrnou českou rodinu s určitými typickými znaky. Vždy se rád na tuto komedii podívám, mimo jiné i proto, že mám rád Petra Kostku a že jsou tu nádherně zkarikované scénky z manželského života. Je to oddechovka, při níž se jako muž, též ženatý, bavím...a s Petrem Kostkou cítím. (26.06.2007)

Slovenský katolícky disident, väzeň a po prevrate v roku 1989 politik a advokát Ján Čarnogurský raz vyhlásil, že podnikanie bežného človeka za socializmu sa prejavilo v stavaní si vlastných rodinných domov a chát. Piatok nie je sviatok je filmovým predchodcom tohto výroku. Uvádzaný je ako komédia, no smiešneho má v sebe minimum. Skôr ide o súhrn tém dobovo povolenej satiry. Ľudia unikajú už v piatok práci na chalupy, preč z veľkých miest (nezmenilo sa); všetci sa stále za niečím uštvane naháňajú, aby si zlepšili kvalitu života, ostáva len večné vybavovanie čohosi (rovnaké); systém funguje na zháňaní nezohnateľného, drobných úplatkoch a poskytovaní si vzájomných úsluh - peňažných alebo sexuálnych (toto sa zmenilo na systém otvorenej peňažnej korupcie vo všetkom - od zdravotníctva po podnikanie), väčšina kancelárskych zamestnancov v práci nerobí nič, prípadne len buzeruje kolegov - výkon ostáva na užitočných idiotoch, majúcich v sebe vnútornú povinnosť odviesť dobrú prácu (nemenné). Problémom je nevtipnosť a určitá tézovitosť, neživotnosť. Pramení v pospájaní všetkých neduhov do jednej "typickej rodiny" a jej okolia. Zachytenie ducha normalizačnej architektúry a interiérov vrátane typizovaných vecí užitého umenia sa podarilo, čo je asi jediné čo sa podarilo. Avšak aj k tomu mám výhradu - vykreslenie týchto vecí sa sústredilo na tú odpudzujúcejšiu časť socdizajnu. Film si zaslúži hviezdičku za tieto úžitkovo-architektonické prednosti a za scénu masáže Jorgy Kotrbovej MUDr. Cvachom. (09.08.2015)