Jeden blbec na večeru

Skupina přátel okolo nakladatele Pierra Brochanta se baví velmi drsnou zábavou. Každý týden pořádá tzv.večeře blbců, kde se baví na účet hostů, které vynikají nějakou zvláštní zálibou a nikdy se nedoví, proč byli pozvání. Když má Pierre v záloze opravdu delikántní kousek - úředníka Francoise Pignona, který staví ze sirek repliky stavných světových staveb zraní si bohužel záda a nemůže na večeři přijít. Jenomže pan Pignon se vydá k němu domu...A čeká je opravdu neuvěřitelný večer. Musím přiznat, že titulní postava pro mě není žádný blbec v pravém slova smyslu, ba naopak. Klidně bych si ho zařadil na seznam filmových postav, které bych rád potkal i v reálném životě. Trochu pateticky si dovolím říct, že kdyby opravdu žil, bylo by na světě možná více dobrosrdečnosti, touhy po smíru a zábavy. Je to člověk, kterému jakoby pořád zůstala duše dítěte. Vynalézavý, hravý, přátelský, komunikativní, s velým zápalem pro věc ale trochu pomalejším chápaním, malinko porouchanou pozorností a tak nějak silným odtržením od reality, což mu háže klacky pod nohy. Proto se dokáže se lehce nadchnout, ale většinou všechno pokazí. Každý omyl se ale ovšem vždy snaží napravit a tak neustále dokola. Všechny tyto jeho vlastností spojí se postupně spojí večeru s jeho hostitelem, kterému se zrovna kdecos hroutí. Pan Pignon ale potřebuje všechno komentovat a napravovat a tak následuje gejzír neuvěřitelných nápadů, vychytávek, telefonních hovorů. Pignonových komentářů a slovních přestrelek ve stylu nahrávka-smeč, náhravka-směc, kde bych se skoro nebál říct, že co slovo to perla. Pan Pignon svou neúnavnosti přivádí jeho škodolibého hostitele do čím dál většího zoufalství a jeho tak dohání neuvěřitelná karma. Divák si tak může položit otázku ,,kdo je tady vlastně blbec?´´ a má odpoveď je zcela jasná , každopádně Veber nechává na divákovi ať si udělá vlastní názor a nic mu nepodsouvá. Když film po humorem nadupané hodině na posledních 15 lehce zvážní, dokonce to ještě pro jistotu odlehčí závěrečným fórkem, aby nic nevyznělo pateticky. Přičemž je zde ukryta velký myšlenka a hlavně je to naprosto dokonale poskladaný film, který má vyšší úměleckou hodnotu než kdejaké drama. Přestože se téměr celý odehrává v jednom domě, má velmi svížné tempo a dokonalou načasovanost vtipů. Postav je sice málo ale každá do filmu něco přináši a je zábavná. Vrchol je vedle titulního Pignona rozhodně daňový kontrolor Cheval v geniálním podání Daniel Prévosta. Ano, Chéval se svými vtípky, ksichty....a nezdárnou dohrou  je kapitola sama pro sebe, ale já bych se v neposlední řade rád konečně dostal i k hlavnímu herci Jacquesovi Villeretovi. Tento roztomilý pán zahrál Pignona naprosto neuvěřitelným způsobem. Ba, on ten Pignon prostě JE a stačí mu jeden nevinný pohled svých dlouhých očí, aby si na svou stranu získal každého diváka.  Nedokážu si snad představit nikoho jiného, kdo by takhle dokázal vystihnout Pignonovu křehkost.  Geniální je i český dabing, opět hlavně v případě pana Pignona a Chévala.    Blbec k večeři je prostě po všech stránkách dokonalý film s hereckým koncertem v hlavní roli. u kterého se minimnálně několiikrát do roka, vždy rád od srdce zasměju a trvá mi to už několik let. Když jsem svůj smích a nekonečné citování hlášek  konečně dokázal přetavit i do smysluplného komentáře a objevit i další pozitiva, je asi načase si konečně tento skvost přidat do mé filmové Top 10.  A na oslavu by mohl zapět vůl volů. A teď musím končit, mám pozvání na večeři. A kdybych to uměl, přípravím dopředu omeletku a do vajíček bych přidal kapičku piva. Mám totiž takovej trik. A poučení na konec: kohout je venku, bacha na slípky. (09.10.2020) (menej) (viac)