Najvyššia ponuka

U tak nezvykle smutného mainstreamově točeného filmu bych rozhodně nepoužíval označení "crowd pleaser", neboť se tu zřetelně jde proti radostné katarzi, která je tu skoro automaticky očekávaná. Snímek si pohrává s midcultovými prvky, protože pojednává o světě vysokého umění a rozehrává love story dvou pokřivených duší, které se díky sdíleným citům "naučí žít" (a stanou se "normalizovanými", podobně jako v jiném Rushově filmu, Králově řeči), ale to všechno se podvrací v nečekaně deziluzivním závěru. Je to vlastně příběh naivní nezkušené zamilovanosti, z níž se ovšem hrdina nepoučí, ale zabředá do ní ještě hlouběji. Jak jsem naznačoval v úvodu, smutnější film jsem dlouho neviděl. (21.02.2013)

Tragickej casting Sylvie Hoeks. Femme Fatale, která vám má učarovat přece nemůže vypadat jako zákeřná nesympatická chladná ženská (Polanski by měl Tornatoreho učit). Celkově mi tady ta chemie nesedla, necítil jsem tam to romantické okouzlení Rushe, sice o tom mluví, ale ve vzájemné interakci mi to přišlo falešný a bez "chemie". Pořád mi spíš připadal jako oplzlej dědek, co chce píchat mladý maso :) Vícekrát zmiňovaná kašírovanost je podle mě na místě. Tornatore se veze na setrvačnosti svého velkého jména, ale krále současného italského filmu v našich kinech hledejte na konci října... (17.09.2013)

G. Tornatore je skutočne pán režisér a o kvalite filmu som nepochyboval. Napriek tomu som bol ešte pred zhliadnutím presvedčený, že oscara za naj zahraničný film zhrabne dánsky Hon. Výsledok ma v oscarovú noc prekvapil, Veľkú nádheru som ešte nevidel, ale tento film by si ho rovnako zaslúžil. Silná konkurencia toho roku. Tornatore ma hlavne v záverečných minútach priklincoval do sedačky. G. Rush bol vynikajúci. Postava svojského starožitníka, ktorý celý život zbiera portréty žien, ale nikdy so žiadnou nebol je veľmi zaujímavá a G. Rush sa do nej náležite vložil. Atmosféra dokonalá, v niektorých momentoch doslova božská, na čom má veľkú zásluhu i nestarnúci maestro E. Morricone a jeho skvelá hudba.100%. (09.03.2014)

Raději nerozpitvátat tu složitou anabázi, která ve filmu vede ke kýženému cíli. Mimochodem nádherný závěr, až na ty prostřihy do zřejmě závěrečné fáze Virgilova života, abych tedy nic neprozradil - tak ty bych oželel. Hudba hraje prim, zvlášť scéna, kde prostřednictvím hudby k Virgilovi promlouvají jeho nasbírané obrazy, je výtečná. Celkově moc pěkný filmový zážitek. Obzvlášť, když jdete do kina pouze s touto informací: Virgil Oldman (Geoffrey Rush) je světově uznávaný znalec v oblasti výtvarného umění a starožitností. Ani žánr filmu mi nebyl znám. (16.09.2013)

Krása utajených obrazů visících na stěnách, zvyšující se napětí účastníků aukcí umění úměrné tomu, jak stoupá cena jejich vyhlédnutých pokladů k obohacení sbírek, tajemství artefaktů starých mechanismů a především tajemství, která lidé skrývají za přísně střeženou maskou svých tváří a pečlivě kontrolovaných emocí, za fasádou svého postavení a sociálních vztahů. Tornatore si hraje se svým hrdinou i se svými diváky. Odhalil jsem sice zhruba už v polovině, kam ta hra směřuje, kupodivu jsem ale nemusel nic ubrat na mimořádně vysokém výsledném dojmu. Nejvyšší nabídku stojí za to sledovat už kvůli špičkovému řemeslu, Tornatoreho perfekcionalismu, fascinujícímu výkonu hereckého veterána Geoffreye Rushe, atmosféře zanedbaného šlechtického paláce i kvůli procesu objevování toho, co se skrývá pod nánosem prachu, starých barev i slov. Nejvyšší nabídka je vlastně příběh o (sebe)lásce, pozdním prozření a pozdní lítosti. A v neposlední řadě i o naději, protože ta, jak známo, umírá poslední. Měl jsem možnost v jednom dni sledovat Vlka z Wall Street a tenhle snímek, přičemž pomalý Tornatore po emoční stránce nad Scorsesem zvítězil. Celkový dojem: 90 %. Hned bych se rozjel do Prahy přesvědčit se, jestli tam Virgil ještě čeká... (21.02.2014)