Najvyššia ponuka

Tornatore je režisér zakletý v čase a prostoru, točí celý život jako sedmdesátník a ty nostalgické přeslazené obrazy umějí být otravné. Jenže na druhou stranu je v nich i cosi vtíravě účinného, za což je nedokážu odsuzovat. Platí to i pro Nejvyšší nabídku, které se mi chce vytknout hned několik věcí, ale nakonec dám prostě slabší čtyři hvězdy a uznám, že se a to koukalo dobře. (06.09.2013)

Co může být v lásce horšího, než když vaše nabídka, ač se to na první pohled nezdá, není nejvyšší.. Malíř Tornatore a řezbář rámu Zamarion stvořili dílo formou vskutku umělecké, ale o co více bylo milostné vzplanutí neposkvrněného znalce nepřirozené, o to méně byl konečný citový kolaps bolestnější. Virgil Oldman měl pravdu. Co je krásné, nemusí být autentické.. První film, který jsem viděl s G.Rushem a on v něm byl jen dobrý. (12.11.2014)

Můj velký obdiv k ženám, byl vždy doprovázen strachem z nich. Tohle motto by si mohl hlavní hrdina, v podání herecky perfektního Geoffrey Rushe určitě napsat na dveře. Sympatický šedesátník, který vlastní aukční síň, miluje staré umění, sám sbírá staré, originální obrazy, ale na milostném poli, tam je naprostý nováček. Jenže tohle se všechno změní. I přes své roky, profesionální zkušenost a hlavně rozum, který by měl mít, jedna schůzka, s podivnou tajemnou dívkou, změní od základů jeho poklidný, až fádní život., který začne pomalu, ale jistě dostávat velké trhliny. Aneb když láska zavelí, je rozum v prdeli, tohle se u nás taky občas říká a tenhle film je toho jen důkazem. Velmi originálně natočený, herecky (týká se jen Rushe) naprosto bezchybný, doprovázen velmi podmanivou hudbou a také s perfektním koncem. Přiznám se zcela dobrovolně, já všechno tohle sežral Giuseppemu kompletně, i s navijákem. (02.04.2015)

Je mi upřímně líto personálu zaplivané Pivnice U Milosrdných; úplně vidím jak jim tam turisté zvědavě nakukují a podivují se "kde je ten zajímavý stylový interiér z toho tak moc pěkného, ale tak tuze moc posmutnělého filmu". A doufám, že to uvidí (film nikoli interiér pivnice) i Polanski, aby se během úvodní půl hodiny poučil, jak měla vypadat adaptace Dumasova klubu. (06.07.2013)

Najvyššia ponuka nie je o tom, akými novými mindfuckingovými spôsobmi ohúriť diváka (pointa vám dôjde zhruba v polovici). Je o mnohých detailoch, skrytých v očiach "plochých" žien, civiacich z množstva obrazov, zavesených na Virgilových stenách. A nielen v nich, za zamyslenie stojí aj meno hlavnej postavy, prispôsobujúci sa vzhľad Virgila jeho emocionálnemu vývoju a viacero dialógov, ktoré postupom času nadobúdajú stále nové a nové významy, aby ste mohli ešte dlho po filme premýšlať, čo v ňom bolo skutočne fake. Na každej imitácii obrazu je niečo originálne a hodnotné, čo stojí zato. Toto je myslím nosná myšlienka filmu a vy budete váhať, či aj falošný obraz, ktorý stojí 90 tisíc euro má nejakú hodnotu, ak originál stojí 2 a pol milióna. Dajte si to do kontextu deja. Veľmi inteligentne podaný, na prvý pohľad tuctový príbeh s pointou, ktorý napríklad dokazuje, akým nesmiernym inšpiračným zdrojom je dodnes jeden veľmi slávny triler z 50tych rokov. P.S. a zároveň mierny spoiler: No a samozrejme, že to Rushovi stálo zato, aspoň Virgil neostal navždy aj virgin :). (06.10.2013)