Hobit: Bitka piatich armád

Zklamání na celé čáře... Samostatně naprosto nefunkční film, který, namísto aby zaplácl zbytečnost a nataženost druhého dílu, z něj vlastně dělá majstrštyk, když sám přebírá tuto úlohu. Ignoruje jakoukoliv dramaturgickou výstavbu filmového díla a je jen nezkoordinovaným sledem na sebe nenavazujících scén. Jackson pořád zvládá psychedelii a dokáže udělat zajímavé situace, nicméně jednotlivé scény u sebe drží jen silou dobré vůle a v důležitých momentech se zabývá naprosto bezpředmětnými situacemi, které nemají nic společného s předlohou a v horších případech ani s emocemi, nebo nedej bože nějakými charaktery. Katarzi nečekejte... Sorry... Bitva pěti armád není dobrý film... (11.12.2014)

(Komentář může obsahovat spoilery) Film začal okamžitě akčním šmasakrem, kde proběhla jedna z nejpovedenějších scén celého filmu. Debata mezi drakem a Bardem. Už jen kvůli skvělému vizuálnímu a hlasovému zpracování Šmaka na ten film musím ještě jednou. Načež mě hned rozesmál jeho komický smrtelný výraz, když se řítil s oštěpem v podpaží k hladině. Do toho se stihla Galadriel nádherně rozčílit a zaláskovaný Thorin se v podzemních síních Hory mazlil se svým zlatem. Od filmu jsem čekala zásah do srdce. Přece jen ... je to na dlouhou dobu poslední návrat do filmové Středozemě, ne-li vůbec ten nejposlednější. Popravdě mi to přišlo trochu jako komedie a to díky Martinu Freemanovi. Člověk nemohl ani naplno prožívat smutné chvilky, protože jakmile byl záběr na Bilba, tak se mi smíchy roztřásla ramena. A nebyla jsem sama! Doslova celé kino se kupříkladu rozesmálo při pohledu na levitujícího Legolase, popírajícího všechny přírodní zákony. Jinak bitva proběhla přesně tak jak měla. Velmi dobře propracované šiky elfů, sympatická útočná strategie Dáinových trpaslíků a v úvodu byl zajímavým způsobem rozvinut boj se Sauronem a jeho Devítkou. (13.12.2014)

Zřejmě nejnadsazenější, místy až absurdně komický díl série, který funguje velmi dobře jako zábava i jako "serializovaný" blockbuster. Rozvíjení a propojování paralelních dějových linií a linií akce tu není tak opojné jako v prostředním filmu (který pořád považuju za špičku tolkienovských adaptací), ale pořád je zvládnuté s jistotou a v některých scénách (gradace bitvy, resp. její postupné zeštíhlování směrem k závěrečnému souboji) přímo výborné. Líbí se mi, jak film bez vysvětlivek začíná in medias res a že Šmaka zužitkuje jen jako prachobyčejný cliffhanger a akční startér v prologu. Líbí se mi, jak film obecně naprosto kálí na požadavky skalních fanoušků, kteří pravděpodobně skřípou zubama, když se na scéně objeví píseční červi z Duny (!) nebo kdykoli Legolas udělá nějakou fyzikálně nemožnou skopičinu. Nehledě na to, jak se tady okázale jde proti řadě klasických konvencí, jako je utvoření heterosexuálního páru (v případě Bilba a Thorina by teoreticky šlo o bromanci) apod. - primární je serialita. Samozřejmě, je otázka, do jaké míry je film sebeparodický záměrně, ale v závěru jsem se kolikrát až zalykal smíchem (tady se dost ukazuje, jaký je rozdíl mezi sucharskými novinářskými projekcemi a projekcemi v zalidněných kinosálech, kde publikum reaguje úplně jinak - údajně poetická scéna s čištěním fajfky je např. podle mě jednou z nejvtipnějších wtf scén filmu). Stručně a jednoduše, čím míň ten film budete brát vážně, tím víc si ho užijete. (12.12.2014)

Poprvé jsme si mysleli, že jde jen o drobné klopýtnutí, jen trochu pomalejší rozjezd. Podruhé už ale bylo jasné, že tahle trilogie je o třídu slabší než Pán Prstenů a to jak svou dramatičností a epičností, tak i režií. Trojka už je jenom rozumné zakončení, kde na první pohled sice všechno vypadá tak jak má, ale dotažené k dokonalosti není v podstatě nic. Za zmínku stojí snad jen vynikající proměna Thorina Pavézy a finální souboj na ledových krách. Zbytek je digitální bordel bez ladu a skladu, který se nedá srovnat svou dravostí a syrovostí se scénami např. v Morii ze Společenstva prstenu - což trestuhodně šokuje, bohužel v negativním slova smyslu. Charaktery a jejich motivy jsou načrtnuté tak akorát, aby se to líbilo a vizuál je patřičně načechraný, což se samozřejmě očekává jako standart. Pořád stejné výlety scénáristů do různých minipříběhů (děti ve městě atd.), pár mýtických postav se ukáže jenom tak aby řeč nestála a vše uzavírá nepřehledná, digitální, rádoby opulentní bitva. O deset let starší trilogie je po všech (!) stránkách lepší. 10 let rozdíl ve vizuálu jakoby vůbec nebyl - neuvěřitelné. (14.12.2014)