Hobit: Bitka piatich armád

Mně osobně se finále trilogie líbilo ze všech dílů nejvíc. Příběhové oblouky do sebe konečně zapadly (a fungují docela slušně i z hlediska samostatného filmu), spektakulární akční scény konečně začaly sloužit vyprávění (přestože to s jejich počtem a délkou Jackson opět přepískl), prakticky všichni herci ze svých postav vyždímali maximum. Líbí se mi jak je dusivá atmosféra přicházející bitvy vyvažována komickými vložkami; epické střety pěknými intimními scénami. Vůbec největší radost jsem měl z vývoje postav Bilba a Thorina, jejichž vztah byl tím nejdůležitějším motivem knihy, a kterému se zde konečně dostalo zasloužené pozornosti. Nejpěknější atrakcí pak asi bude nájezd Bílé rady na Dol Guldur, která mi suplovala jiný vizuální pamlsek, na který jsem se těšil, a který se ze scénáristických důvodů nakonec nekonal (Medděd). No a návrat Bilba domů a propojení trilogií... vyšlo taky pěkně. Kdybych si z filmu mohl odstříhat půl hodiny počítačové vaty (dívám se na tebe, Legolasi) a nahradit ji některými perlami, která nás určitě čekají v DVD bonusech, rozhodně si dokážu představit absolutní hodnocení. Bitva pěti armád za vidění určitě stojí. 80% (17.12.2014)

"Trpaslík, jehož jsem poznal na dně pytle, by nikdy neporušil slovo." Jenže hobit míní a kurz zlata na středozemní burze mění. Ta část s mamoněním mě osobně moc nebavila, ale jakmile se do sebe pustily armády, tak to bylo pěkné pokoukání. Jenže udržet pozornost při asi hodinové bitvě je vysoko nad mé schopnosti a když je celý ten adrenalin zakončen půlhodinovým mudrováním o pravdě pravdoucí, tak to u mě zase na víc než tři hvězdy nevyleze. Nicméně jsem při monitorování přírody dospěl k závěru, že by si Nový Zéland patrně zasloužil, abych ho navštívil, takže se oficiální pozvánce vlády, s V.I.P. pohoštěním a návštěvou rugbyového derby s Austrálií, bránit nebudu. (06.02.2017)

Nevím jestli za to mohlo debilní 3D, ale já se u toho vařil. Slepenec bitek, které by vypadaly hezky jako in-game intro v nějaké mlátičce, mě prostě už nebavil. Krátka akční sekvence monumentální bitky z prvního Hobita je mnohem lepší, než celej tenhle film. Emocionálně fakt úplně prázdné, bylo mi u prdele, co se tam děje. Jedinej opravdu skvělej moment bylo Thorinovo vyražení z bran Ereboru na skřety. Navíc mě štvalo, že všichni skřeti maj nabušený brnění, ale dostanou v podstatě facku od nějakejch špatně vyzbrojenejch sedláků a chcípnou. Absence krve je taky hroznej fail, vypadá to nepřirozeně. Prostě Jackson už nevěděl kdy přestat. Hezky to ilustruje např. scéna finální bitky Thorina s Azogem, kdy na něj Thorin udělá fintu s ledem. Jak tam pak plave ta mrtvola pod ledem, tak je to naprosto epickej, komorní moment a já v duchu prosil ať to nezkurví tim, že se ten skřet probere. No samozřejmě, že na něj vybafne a stojí to za hovno... (14.12.2014)

(Komentář může obsahovat spoilery) Film začal okamžitě akčním šmasakrem, kde proběhla jedna z nejpovedenějších scén celého filmu. Debata mezi drakem a Bardem. Už jen kvůli skvělému vizuálnímu a hlasovému zpracování Šmaka na ten film musím ještě jednou. Načež mě hned rozesmál jeho komický smrtelný výraz, když se řítil s oštěpem v podpaží k hladině. Do toho se stihla Galadriel nádherně rozčílit a zaláskovaný Thorin se v podzemních síních Hory mazlil se svým zlatem. Od filmu jsem čekala zásah do srdce. Přece jen ... je to na dlouhou dobu poslední návrat do filmové Středozemě, ne-li vůbec ten nejposlednější. Popravdě mi to přišlo trochu jako komedie a to díky Martinu Freemanovi. Člověk nemohl ani naplno prožívat smutné chvilky, protože jakmile byl záběr na Bilba, tak se mi smíchy roztřásla ramena. A nebyla jsem sama! Doslova celé kino se kupříkladu rozesmálo při pohledu na levitujícího Legolase, popírajícího všechny přírodní zákony. Jinak bitva proběhla přesně tak jak měla. Velmi dobře propracované šiky elfů, sympatická útočná strategie Dáinových trpaslíků a v úvodu byl zajímavým způsobem rozvinut boj se Sauronem a jeho Devítkou. (13.12.2014)