Hobit: Bitka piatich armád

// Zero, nula, nada. Několik let jsem tuhle sérii bránil, hádal se, že ji nelze srovnávat s Pánem Prstenů, užíval si ten odlišný přístup k látce, dokonce i nadšeně popisoval audiovizuální stránku těch filmů, která Jacksonovi byla často vyčítána. Místo aby mě však Hobbit podržel a Bitva Pěti Armád konečně dorazila se vším, co jsem si přál a v co jsem doufal, dočkalo se mi tvrdé lekce. Jackson zlucasovatěl ve špatnou dobu, moc špatnou dobu. Tón filmu, který měl spojit jednu mladou, lehčí trilogii s tou starší, dospělejší byl naprosto ale totálně mimo a to je pro mě problém, přes který se ať se děje, co se děje, zkrátka nepřejdu. Že se v prvních dvou filmech všichni vyřádili a společně se nasmáli mi nevadilo, jenže teď měl přijít zlom, tohle byla ta chvíle, kdy jsem se měl dočkat toho, čeho jsem se dočkal v Pomstě Sithů. Místo toho ale Středozem zažívala jednu z nejdůležitějších chvílí a lidem to bylo k smíchu. Já z těch srandiček chtěl brečet, ostatní se smáli a to je zkrátka špatné, takové reakce by ten film vyvolávat neměl. O to větší škoda je to proto, že vizuálně to byla nejlepší část trilogie. A doteď mám v hlavě x momentů, které ve mě vyvolaly dojem toho, že to celé mohlo skončit hrozně, hrozně moc dobře. Jenže neskončilo, levné a tupé atrakce se valily jako lavina a film se v mých očích už jen potápěl hlouběji a hlouběji. To už se pak v samotném závěru těžko vzbuzují nějaké emoce, kromě mého rozčarování jsem totiž nic jiného necítil a to i přesto, že přede mnou umírali postavy, u kterých jsem něco cítit rozhodně měl. Jsem smutný a zklamaný a momentálně nevěřím, že to něco zachrání. Netuším, jestli se ještě někdy do Středozemě vydáme za novými příběhy, co ale vím jistě, že Jacksona už u toho nechci. And that's my last goodbye. EDIT:// druhé shlédnutí, bez crowdu, lepší, mnohem lepší. pořád x zbytečností a takovej... nijakej pocit po tom všem, kterej mě nutí zůstat na 3* ale jako film sám o sobě to stouplo :) (11.12.2014)

"Trpaslík, jehož jsem poznal na dně pytle, by nikdy neporušil slovo." Jenže hobit míní a kurz zlata na středozemní burze mění. Ta část s mamoněním mě osobně moc nebavila, ale jakmile se do sebe pustily armády, tak to bylo pěkné pokoukání. Jenže udržet pozornost při asi hodinové bitvě je vysoko nad mé schopnosti a když je celý ten adrenalin zakončen půlhodinovým mudrováním o pravdě pravdoucí, tak to u mě zase na víc než tři hvězdy nevyleze. Nicméně jsem při monitorování přírody dospěl k závěru, že by si Nový Zéland patrně zasloužil, abych ho navštívil, takže se oficiální pozvánce vlády, s V.I.P. pohoštěním a návštěvou rugbyového derby s Austrálií, bránit nebudu. (06.02.2017)

Jak jsem zde již kdysi dávno avizoval, tak při sledování druhého Hobita jsem prožíval stejné duševní orgasmy, jako Sámer Assa při pohledu na nový Avon katalog, a to i přesto, že mi jsou nějací liliputi celoživotně u rekta, neboť já si prožívám svoji vlastní cestu do Středozemě každý víkend a to prostřednictvím LSD a lysohlávek, ideálně v opakované kombinaci. Tenkrát jsem se bál toho, že mě třetí díl snad donutí uřezat předkožky židovským dětem, po vzoru Ládi Hrušky si je nabalit v trojobalu na svačinu a vydat se na bezkonkurenční dobrodružství do našeho kouzelného lesa za Kauflandem, kde prý sídlí bezdomovec co vypadá jak skřet, protože mu v mládí bouchla u oka petarda a to všechno jenom proto, abych si taky trošku přiblížil neopakovatelnou atmosféru světa páně Tolkiena. Žádný mozkový defekt se naštěstí nekonal a třetí díl v mých očích upadl přesně tam, kde podobné filmy mívám kontinuálně. Napětí v podobě hravého škádlení s drakem se totiž vyčerpalo už ve druhém díle a ve třetím se nám dostává pouze těžce klišoidní patetická sračka bez ladu a skladu. Tři hvězdy klasicky za vizuál, protože z toho by se jeden zkrátka posral a to i přesto, že k posrání je předurčen také meziplanetární akrobat Legoland směle ignorující zákony gravitace, gravidity, i gravioly. A protože bych si to nerad rozházel se všemi pětihvězdičkovými uživateli, tak jen jedním dechem dodávám, že kdo dal víc jak tři, tak je kokot a zaslouží si zemřít. (12.12.2014)

Poprvé jsme si mysleli, že jde jen o drobné klopýtnutí, jen trochu pomalejší rozjezd. Podruhé už ale bylo jasné, že tahle trilogie je o třídu slabší než Pán Prstenů a to jak svou dramatičností a epičností, tak i režií. Trojka už je jenom rozumné zakončení, kde na první pohled sice všechno vypadá tak jak má, ale dotažené k dokonalosti není v podstatě nic. Za zmínku stojí snad jen vynikající proměna Thorina Pavézy a finální souboj na ledových krách. Zbytek je digitální bordel bez ladu a skladu, který se nedá srovnat svou dravostí a syrovostí se scénami např. v Morii ze Společenstva prstenu - což trestuhodně šokuje, bohužel v negativním slova smyslu. Charaktery a jejich motivy jsou načrtnuté tak akorát, aby se to líbilo a vizuál je patřičně načechraný, což se samozřejmě očekává jako standart. Pořád stejné výlety scénáristů do různých minipříběhů (děti ve městě atd.), pár mýtických postav se ukáže jenom tak aby řeč nestála a vše uzavírá nepřehledná, digitální, rádoby opulentní bitva. O deset let starší trilogie je po všech (!) stránkách lepší. 10 let rozdíl ve vizuálu jakoby vůbec nebyl - neuvěřitelné. (14.12.2014)

Chudák Peter Jackson. Přijít s tímhle před 10-13 lety, všichni by se rozplývali nad bezkonkurenčním zářezem do fantasy žánru, jenže dnešní diváctvo je již zmlsalé kinematografickými atrakcemi posledních let (a právem) a CGI triky, byť sebedokonalejší, už nikoho neohromí. Jenže já tam pořád toho hravého Petera cítím, toho kluka, co rozpohybovával ve 14 letech pookénkovým snímáním kyklopa, po kterém fotomontáží házel dřevěný oštěp. Pořád tam vidím to přerostlé dítě, co se rádo předvádí, jako ve svých filmových počátcích. A takové hračičky já rád. Navíc podobně jako u prstenové trilogie, i tady měli pod palcem vizuální stránku dvorní Tolkienovi ilustrátoři John Howe a Alan Lee, takže ani v tomhle ohledu si nemám na co stěžovat. Sice se Hobbit po emocionální stránce nevyrovná předchozí trilogii, ale to přeci u zpracování knižní předlohy, která je veskrze pohodovou nic neřešící pohádkou, ani nikdo čekat nemohl. Tím více oceňuji, že se Jacksonovi nějaké ty osudové emoce přeci jenom do Hobbita vecpat podařilo. Přesto na rozdíl od předchozích dvou částí nedávám 5*. Zatímco hobití štreka díky častému měnění prostředí a střetávání s bytostmi druhu všelijakého bavila a poutala, tady se v podstatě nehneme z místa, prázdné slámy se tu plácá více, než je zdrávo a navíc je znát, jak je to vyprávění brutálně prostříháno. A tahle politika studií (do kina nasadíme kratší kinosestřih a na blu-ray o půlhodiny delší, ať na tom vyrejžujeme ještě víc) mě opravdu rozčiluje. Když to ovšem sesumíruju a spočtu pro a proti, tak s klidem mohu říci, že ač se ´hobití´ trilogie v mých očích nevyrovná té ´prstenové´, před zbylou fantasy konkurencí má pořád náskok několika tisíců Šmakových ocasů. (05.01.2015)