Okupace

Opravdu zajímavý seriálový politický thriller zaštítěný jménem Joa Nesbøho. Když celý svět dobře zná fenomén ruské hybridní války, proč by nemohla nastat i ruská hybridní okupace? Geopolitická situace nastíněná v seriálu v kontextu norské historie odkazuje k postavě Vidkuna Quislinga, ministerského předsedy kolaborantské národní vlády, který pomohl Hitlerovi ovládnout Norsko a vyhlásit tam německý protektorát, český divák jistě najde podobnost s Mnichovskou dohodou a následným vývojem a spěním k protektorátu Böhmen und Mähren...a samozřejmě ještě víc připomene srpen 1968...sovětská okupace, ovšem v mnohem skrytější podobě a s mnohem sofistikovanějšími metodami, jaké Rusové vyvinuli téměř k dokonalosti při okupacích a anexi Krymu, východu Ukrajiny, Severní Osetie, Abcházie, Podněstří... Tvůrci navíc speciálně akcentují motiv kolaborace a její tenkou hranici s oportunistickým přístupem k světu. Rozdíl mezi kolaborantem a oportunistou může být leckdy minimální. Je Djupvik kolaborant a vlastizrádce, nebo hrdina? A premiér Jesper Berg svou naivní levicovou zeleně-rudou politikou zachraňoval mír, nebo pomohl Rusům k plíživé okupaci své země a navázal tak na výše zmíněného Vidkuna Quislinga? PS: Shodou okolností čtu právě román Michaela Žantovského Ochlazení a dalo by se v něm najít mnoho spojnic se seriálem Okkupert, ozvuky ruské agrese a anexe sousedních států je zřejmě velmi palčivá otázka...a díky ruské zahraniční politice ani není divu... Fritt Norge! Free Norway! (14.01.2017)

V poslední době jsem unešený severskou tvorbou, protože začíná válcovat skoro veškerou konkurenci na poli detektivek a kriminálek. I proto jsem se na Okupaci nesmírně těšil a ona mě tak trochu zklamala. Seriál začíná velmi dobře, seznámí vás s hlavními postavami a uvede vám na pravou míru zápletku. Ona samotná zápletka má něco do sebe, ale zajímavě vypadající zvraty kosí někdy několikaminutové chvíle, kdy jsem se fakt nudil. Film balancuje mezi politickou a detektivní složkou, což by nebylo tak špatné, ale ona ta politická je většinou pro diváka nezajímavá. Abych jen nekritizoval, tak pár momentů bylo perfektně zvládnutých, např. výbuch auta, který mě dost překvapil. Severské kulisy byly příjemnou změnou od již tak profláknutých amerických městeček. Nejlepší postavou byl asi norský premiér, neboť hlavní hrdina podle mě nedostával tolik prostoru, kolik by si doopravdy zasloužil. Určitě někdy dám seveřanům v televizní tvorbě šanci, ale musím si dát pauzu. Okupace mě tolik nepřesvědčila. Za mě dávám 64 % (26.03.2017)

"Chtěli jsme jít příkladem a doufali, že se další země připojí." Tak tato ekologická naivita Norsku nevyšla, ale mě donutila popřemýšlet o tom, co by se asi stalo, kdyby někdo napadl ČR. Vzhledem k tomu, co jsem viděl, tak to vypadá, že Rusové by převzali moc, Američané by začali těžit lithium na Cínovci, RB OSN by vydala ostrou rezoluci, EU by uvalila sankce sama na sebe a NATO by v rámci naší ochrany napadlo Írán. To všechno potěší, ale kdyby navíc unesli našeho premiéra, tak bych se moc nasmál a čekal bych na to, co s ním budou dělat. A je jedno, jestli by to byl Bohouš, Péťa nebo Mirek v doprovodu Miroslava. Já za všemi totiž pevně stojím a držím je tak, aby se nemohli bránit. A abych nezapomněl, tak Okupace byla skvělá a premiér Berg s velvyslankyní Sidorovovou mě svou politickou hrou přímo fascinovali. Jen mě trošku mrazilo při představě, že tohle všechno vůbec není nereálné. (30.04.2017)

Obsahuje nepřímé spoilery! Myslím, že nebudu až tolik přehánět, když Okkupert označím za norský, potažmo evropský Homeland. Ten vlastně začínal docela podobně. Na aktuální politické situaci vystavěl "co by, kdyby" fiktivní zápletku, která se sice vyčerpala, ale seriál jel dál a přinášel zápletky nové a nové, stále palčivé aktuální. A nejinak je na tom i Okkupert, který první dvě série staví na myšlence, co by se stalo, kdyby Spojené státy byly v rámci NATO mimo hru (a měly proto Evropu taktříkajíc na salámu), EU by byla energeticky úplně v hajzlu a kvůli tomu činila daleko prohnanější a pragmatičtější kroky, třeba dovolila Rusku okupovat Norsko. Upřímně, čekal jsem ve finále trochu něco jiného a celé to atraktivní téma okupace (které není až tak klasickou násilnou primitivní okupací, jakou rusák běžně předvádí) mi nepřišlo ani zdaleka vytěžené tak, jak by mohlo. Okkupert je především slow-burn politický thriller, ale velmi dobrý politický thriller, kde žádná z postav není ani zdaleka černobílá a po celou dobu není úplně jasné, komu vlastně fandit. Výtek bych měl jenom pár. Za prvé, tempo by občas potřebovalo trochu nakopnout - některé počáteční díly se dost vlečou a na zlomové momenty si musí divák docela dlouho a trpělivě počkat. A za druhé, zejména v první sérii, mají scénáristé rozjetých několik linek, které z dílu na díl najednou naprosto vyšumí do ztracena. Jako kdyby na ně scénáristé zapomněli. Působí to blbě. Největším překvapením je pro mě ale ne až tak dobře hodnocená třetí série. To, co zprvu spíše působilo jako trochu zbytečný dovětek, postupně vyústilo v parádní finále. Postavy stíhá jejich minulost, situace se jim vymyká z rukou a uvědomují si, že jsou jen pěšáky ve velké politické hře, ze které jen málokdy vede cesta ven. Tvůrci u toho navíc krásně nastíní velká témata, která vychází z velmi oprávněných a aktuálních obav - klimatické změny a s tím související tlak na zelenou energetickou politiku, zasahování do svobodných voleb, kyberútoky, aktivity kremelských trollích farem a nebezpečí fake news a obecně, čím dál tím více se zvyšující vliv Ruska na evropskou politiku a stupňující se tlaky na mínění veřejnosti. Ve finále mě fakt mrzí, že Okkupert, i třeba pod jiným vhodnějším názvem, nepokračuje podobně tak, jako pokračoval Homeland poté, co se linka s Brodym nadobro vyčerpala, a nerozvíjí tato témata dál. Protože seriál z atraktivního a neokoukaného prostředí současné evropské politiky je něco, co tu akutně chybí. Fritt Norge! (11.09.2022)

Zaujímavý, takmer provokatívny námet, nezaručil primeranú úroveň seriálu. Už v samotnom námete chýba logika, pretože Nóri a Rusi sú v produkcii ropy konkurenti a zníženie ťažby u jedného zlepšuje obchodné podmienky u druhého. V seriáli boli prítomné náznaky toho, akými rôznymi prostriedkami môže veľmoc vyvíjať tlak na malú krajinu, ktorej neostáva veľa možností na odolávanie. Keďže sa seriál nevyvíjal podľa mojich očakávaní a pri niektorých chybách som výrazne dvíhal obočie, považujem ho za pomerne premárnenú príležitosť. (05.02.2017)