Nenapravitelní

Přijde mi, že Claude Zidi udělal tímto filmem krok zpátky. V tomto období už měl za sebou několik komediíí s Pierrem Richardem, Louisem de Funés a Belmondem a vypadalo to, že pro něj typické jednoduché gagy začínají zapadat do jakéhosi příběhu. Avšak v Nenapravitelných se vrátila nespoutanost a nesoudržnost z jeho prvních filmů s Les Charlots. Místo čtyř hippies jsou však hlavními aktéry více či méně komických situací učitelé a studenti soukromé střední školy, jejichž typologie je sice různorodá, ale žánrově typická - dívka do větru, přísná ředitelka, udělaný tělocvikář s podprůměrným IQ, sympatický rošťák (v podání mladého Daniela Auteuila) nebo dokonce důchodce vzdělávající se i ve třetím věku. Hlavně se nenechte zmást jménem Michela Galabru na prvním místě, jeho role typická komisaře je opravdu vedlejší. V úvodu filmu se s ním setkáme na moment v jedné scéně, ale pak na dlouhý čas zmizí, takže to vypadá, že se už znovu neobjeví. Vrátí se až na finální část, skládání maturitních zkoušek, kdy film dostává největší spád. Tento herec dokázal vždy vzkřísit i pouze několik scén z těch nejhorších francouzských komedií. Tato patří sice spíše k těm průměrným, ovšem kdyby takhle vypadala každá současná studentská komedie, mohli bychom skákat radostí do stropu. (09.01.2010)

Docela příjemná komedie Clauda Zidiho, v níž vystupuje ještě velmi mladý Daniel Auteuil. Lyceum plné komických profesorů a studentů-figurek je dějištěm mnoha humorných situací, které jsou buď velmi povedené nebo mírně trapné. Michel Galabru jako komisař, jenž má se studenty flákači jen trápení, doslova září. (21.05.2009)

Komedie jako dělaná pro odpočinek po sobotním či nedělním obědu. Francouzskou produkci mám ráda - ať už novou zaměřující se spíše na romantická dramata (alespoň, co já sleduji), tak tu starší, která byla zamřená spíše na komedie (opět, co já sleduji). Například mám ze staršík kromě četníka ráda filmy s kapelou Les Charlots. Tato skupinka bláznů, kteří jsou naprosto neschopní nebo spíše než neschopní, tak odhodlaní se neučit, stojí rozhodně taky za podívanou. Jeden vtípek a nachytávka na jak studenty od učitelů, tak spíše naopak, za druhým, že těžko vybrat nejlepší. Každopádně samotná scéna s maturitou, lépe ji nazvat scéna s nepřebernými nápady na nové taháky, byla the best lépe řečeno le mieux. Umělý prst, gumové natahovací sako, čelenka, podrážky z učebnice atd. Menší ochutnávka zde. (09.11.2013)

Nenapravitelní se hrozně nepřirozeně snaží o jakousi nadsazenou stylizaci do komedie ve stylu animovaných grotesek, což ve výsledku působí 1) dost děsivě, protože některé ty psí kusy jsou životu nebezpečné; 2) dost hloupě, protože dělá z postav autorit/dospělých kreatury pitomců, jež se nechají napálit zcela banálními triky... Navíc je ten film hrozně amorální. Nejen že se ústřední parta studentů snaží za každou cenu krutě přechytračit svoje učitele, ale ještě navíc je v tom podporují jejich rodiče a někdy se dokonce snaží podvést mezi sebou navzájem. Přesto se všichni nakonec spolu rádi zasmějí. Já teda moc ne. 3/10. (23.08.2011)

Ztřeštěná komedie o třídě maturantů, nenapravitelných rošťáků a lajdáků, kteří mají v hlavách všechno možné, jen ne učení a školu, navíc v pravidelných intervalech pokoušejí trpělivost svých učitelů a zejména paní ředitelky. V rámci daného žánru, tj. oddechovka na téma studentský život, velmi dobré. (27.09.2020)