Bláznivý

Milujem filmy z psychiatrie. Kopa uveriteľných problémov a emócií a vždy tam dajú nejakú peknú mladú herečku - presne môj typ - Tricia, Winona, Zooey... a ja tam vždycky chcem dojsť a starať sa o ňu. V skutočnosti zmiešané oddelenia pre obe pohlavia asi moc nebývajú, ale pri tých filmoch, ma skorej mrzí že nejsom dosť magor .. (09.02.2014)

Hledání sama sebe není nikdy snadné, kor když si sebou člověk nese nějaké závaží z mládí. Občas pomůže přátelství, občas láska. Přesto se tím musí každý člověk prokousat úplně sám. Film mi svou tématikou, scénářem a atmosférou připomíná "Dobrého Willa Huntinga" i když néní stejný. Každopádně nelituji že jsem tuhle věc shlédl. Za mě 80% (13.10.2012)

Skvela drama z psychiatrickeho ustavu pre mladistvych. Velkym plusom su herecke vykony nielen hviezdneho osadenstva, ale aj totalne neznamych tvárí. Minusom je trochu protivna roztrasena kamera, ktora az prilis casto zabera hercov v detailoch. Reziser mal asi dojem, ze vdaka tomu bude film posobit civilnejsie a realistickejsie, ale na mna posobila rusivo. (16.01.2011)

Tak čo povedať? Mám z tohto dosť zmiešané pocity... Filmy ako tento prinútia človeka zamyslieť sa nad správaním niektorých ľudí. Liečebňa pre mladistvých s psychickými poruchami - dosť depresívne prostredie. Len ťažko sa však hľadá ten správny "liek", ktorý by dal dokopy ich rozsýpanú psychiku. Tento boj je oveľa ťažší ako by sa mohlo zdať na prvý pohľad a to hlavne pre nie práve priateľské vzťahy medzi pacientami. Ale každopádne to bol zaujímavý pohľad do prostredia, ktoré by najradšej väčšina ľudí zďaleka obišla a ignorovala. Ale ignorácia je príliš ľahké riešenie (teda skôr by som povedal, že to ani riešenie nie je), takže každý človek si zaslúži aspoň to, aby sa ho ostatní snažili pochopiť - lebo väčšinou všetko má svoj dôvod... Škoda, že kompozične to nebolo až tak kvalitné, to dosť ubralo na celkovom dojme. (24.02.2013)

Psychiatrická léčebna, jakpak asi vypadá? Nikdy jsem v ní nebyl jinak než filmově a tak se mohu jen dohadovat, že Bláznivý se jí přiblížil více než naprostá většina jiných filmů. Divácky vděčné poruchy "Já jsem Napoleon", "Nás je tady v tom těle třicetdva", "Bojím se prodavačů párků v rohlíku" a "Právě mi to dělá víla Amálka" tady nikdo nezavřel, spokojit se musíme s nezvladatelnými výbuchy vzteku, obyčejnou agorafobií, patologickou apatií či násilnictvím, jež nejsou barevnou křídou populárně vysvětleny poučkami o zneužívání v mládí, nedostatku lásky a zamykáním ve skříni. Snaha po realismu zřetelně vystupuje i ve formálním pojetí. Ruční kamera strčená snímaným hercům do ksichtu evokuje prostředí, v němž chtě nechtě musíte žít s existencemi, které nejsou vždycky snesitelné a jinam než na ně, do zdi či kus za plot čumět nemůžete. Bezprostřední herectví, oddramatizování, kontaktní zvuk, poskytnutí pocitu, že léčba je běh na zatraceně dlouhou trať, terapeut s nalomeným idealismem - nejsme v HW, ale u nezávislých. SPOILER. Divím, že přišel happy end., velice decentní ovšem. Hlavní hrdina (byť všem postavám je věnována s ohledem na stopáž značná pozornost) si uvědomil, že léčbu potřebuje. KONEC SPOILERU. Slabé ****. (05.11.2010)