Zvrátený

Brutálne, realistické a s jasným cieľom šokovať diváka, čo sa aj podarilo. Nemám na mysli len tie dve kruté a drsné scény (hasiaci prístroj v hlave a scéna surového znásilnenia bez jediného strihu) ako skôr film ako celok. Tým, že štruktúra filmu je príbehovo koncipovaná z konca na začiatok (v tomto prípade originálny nápad ako pointu filmu zdôrazniť na maximum), sa vo výsledku dosiahol šokujúci efekt o "zvrátenej" predstave konca všetkých nádejí na šťastný život. Vizuálna stránka, hlavne na začiatku a na konci filmu, je tiež nepríjemná, dokonca možno až bolestivá, prísne účelové a presne zapadajúce do celkovej koncepcie snímku. Ďalej sa o filme nemá zmysel rozpisovať, film si každý musí zažiť na vlastne koži, aj keď by som ho vo všeobecnosti moc neodporúčal, nesadne každému. Snáď len radím pozorne odsledovať scénu v metre - naoko možno bezstarostná chvíľa a plná humorne-ironických dialógov, ale podľa mňa to bol na pochopenie jeden z kľúčových momentov. 85/100 (09.05.2015)

"Od pointy k začátku, hloupě točit, pozpátku?" Sorry, ale mě to chladným nechalo. Cesta k mé empatii vede přes "dostat mě na plátno". Představit mi postavy, získat mě pro některou z nich, abych pak mohl zažívat nějaké ty emoce. A ne že hned na začátku režisér začne komusi za cosi sprostě nadávat, mlátit ho s gustem hasičákem do hlavy a chtít po mě, abych se nějak citově angažoval, když mi nedal šanci vytvořit si k jakékoli postavě jakýkoli vztah. Zdařilý a výstižný komentář (ostatně jako téměř vždy) má Gilmour93, až na to, že ta jeho pětihvězdičková vize obráceného zažívacího procesu, od záchodové mísy až po jícen a chuťové buňky na jazyku mě zneklidnila (zvedla mi kufr) víc, než celý Gaspar Noé a jeho antidivácký, imho jen na šokující efekt natočený revenge before rape experiment. (17.01.2013)

Film v násilnosti, zvrácenosti může působit jako moralita, která získává přesvědčivost právě tím neobyčejným použitím prvků násilí. A jako zrcadlo nastavené podobným způsobem, jak to kdysi provedl Stanley Kubrick (jehož mistrovství Noé obdivuje) ve filmu: Mechanický pomeranč. Asi to není náhoda, že jméno hlavních postav obou filmů je Alex a že v nich zní jako kontrast povznášející Beethovenova hudba. I když nikdo nezpochybnil jeho mimořádnou působivost, jde podle jedněch o nechutné dílo těžící atraktivitu ze šokujících scén, zatímco podle druhých film vlastně odhaluje násilí jako temný stín lidské povahy i jako produkt odcizení. Sofistikovaná scéna (znásilnění) v tunelu bez jediného střihu je ukázkovou formou násilí a Noéovou režijní zručností - při téhle scéně se maximálně dvakrát nadechnete. (29.06.2012)

Prý jeden z těch filmů, který bude korzovat na hranici snesitelnosti ve světové kinematografii. Oceňuji u něj především hudební stránku, se kterou si Thomas Bengalter z Daft Punk opět vysloveně vyhrál. Oceňuji nápad přijít s takovým příběhem od konce. Zbytek je ale čiré umění a já nevím, proč by se mi to mělo líbit. (19.01.2016)

Francouzský provokatér Gaspar Noé dělá ve ZVRÁCENÉM psí kusy, aby nějak, respektive jakkoli ozvláštnil jednoduchý příběh a zaujal diváky, ať už ulítlou (doslova) kamerou a la zpomalený pohled letící mouchy, veledlouhými depalmovskými záběry, obrácenou chronologií scén jako Nolan v MEMENTU či otevřenými scénami sexu a násilí. Jenže z neposedné kamery brzy začnou bolet oči a člověka přestane bavit luštit, co je zrovna v obraze, maximálně retardovaný děj v druhé půli nudí a scény zabití minimaxem a znásilnění Monicy Bellucci mají díky vyprávění příběhu od konce jen omezený emocionální účinek, protože o aktérech těchto scén při nich ještě nic nevíme. Noého vizuální exhibování a experimentování s formou navíc kazí zážitek z realistické podívané. (14.08.2006)