Zvrátený

Hm, jaký to zajímavý vjem, skoro se mi během závěrečných sekvencí filmu dralo na mysl, že jsem byla proti svojí vůli vzdělána. Procházím teď jakýmsi obdobím života, kdy mám tendenci vymezovat se vůči své předchozí etapě, kdy jsem adorovala filmy zobrazující násilí (zejména) proto, že jsem si připadala jako veliký borec, že se na to vůbec vydržím upřeně dívat a neucukávám pohledem někam vedle. Přirozenou reakcí na to je, že teď mám zase tendenci jakýkoliv film, který dle mého "neopodstatněně" zobrazuje násilí, velmi brzy odsoudit. Během první poloviny sledování Irreversible jsem si zformovala názor, že film je zbytečný a nesnaží se nic říct, jenom šokovat "ty slušné" a tak dále a tak dále. Jenomže potom... ta zelená tráva! Ty květované šaty! Ta deka! Ta kniha! - V době psaní tohoto původního komentáře, v roce 2011, bylo hodnocení tři hvězdičky. Dnes, 2012, chápu, že čas vše zničí, a hodnocení zvyšuji na pět. ♥ (09.01.2011)

Hodne experimentálny film. Otázka je či správnym smerom. Proti zobrazovaniu násilia nemám žiadne výhrady a aj tu to IMHO bolo ešte v norme. Čo mi veľmi vadilo bola tá rozčuľujúca krútiaca sa kamera, bez ktorej by som možno šiel aj vyššie. Civilný prejav ústrednej trojice presne sadol do scén v ktorých boli ešte šťastní a rozzúreného Cassela by som teda nechcel stretnúť (aj keby to iba hral). A slovami jednej z postáv Monika Bellucci je "estetický zážitok", najmä v posledných momentoch filmu, keď leží na deke na zelenej tráve. Irreversible je dielko, ktoré olen tak z pamäti nevymažete, ale žiaden strach, čas predsa všetko zničí. 7/10 (28.11.2005)

Hrozně zvláštní film, který v žádném případě není zajímavý jen tím, že je vyprávěn od konce po začátek (podobně jako Memento, jen je mnohem zvrhlejší a odpudivější) , ale především tím, že je neskutečně naturalistický (a tím nemyslím tunu masturbujících a kopulujícíh chlapíků v homo-ero-baru) a je to přesně ten film, kde násilí na obrazovce je tak nepříjemné, že i mě se chtělo dívat jinam a v případě jedné dost zásadní scény jsem přeskočil několik desítek sekund, protože mi z ní bylo fyzicky špatně. A to všechno doprovází pevné výtvaré cítění, které koresponduje s tím, co divák ví o ději. Čímž myslím toto - divák na začátku neví nic, mnoho toho nechápe, takže kamera sebou hází jako na vlnách rozbořeného moře (žádné magořivé střihy, nebo třesení, jen plynulé, ale rychlé pohyby) za zvuku monotónní hudby a je velmi těžké se zorientovat a postupně se vytrácí jak magořivá kamera, tak hudba a na řadu přichází dlouhé statické záběry s nulovou zvukovou kulisou a to přesně v době, kdy divák dostane k dispozici všechny indicie a ví, co se stalo a proč... Je to silnej film, ale jakkoliv je dobrej, tak je i sakra nepříjemnej. PS: ignoruju první minuty filmu a taky nechápu oficiální text distributora, který jsem před sledováním naštěstí nečetl, protože by mi zkazil hrozně moc ze zážitku (20.01.2019)

Dopředu jsem věděl, o čem ten film asi tak zhruba bude a že příběh je vyprávěnej pozadu, takže mě nic zásadního nemohlo překvapit. Asi tak prvních 20 minut jsem se teda musel překonávat, abych to nevypnul, protože jsem měl pocit, že kameraman si snad dělá prdel. Oproti tomuhle by si i Záhada blair witch zasloužila Oskara za kameru. Pak se naštěstí kamera uklidnila, aby bylo vidět to mlácení hasicím přístrojem a když potom hlavní postava běhá po ulici a vyřvává "Kde najdu rektum? Jak se dostanu do rekta?", tak mě to začalo i celkem bavit. Zábava trvala ale jenom asi do půlky. To slavný znásilnění v podchodu totiž byla v podstatě poslední zajímavá scéna z celýho filmu. Potom už jsem se dost nudil, protože zbytek jsou jenom kecy o ničem. Nakonec teda ještě Monica Bellucci předvede svý kozy a taky neoholenou kundu. Na kozy jsem se podíval rád, bobra bych teda vidět nemusel. No celkově mě film bavil tak na 2 hvězdy, ale tohle kontroverzní dílo je svym způsobem zajímavý (nebo přímo zvrácený), takže podle mě stojí za vidění a dostane ode mě 3 hvězdy... 50% (22.04.2011)

Zvrácený mi útroby nezvrátil, dokonce jsem natolik zvrácený, že bych se k němu ještě vrátil. Proč? Protože je unikátní. Netvoří jej obvyklá sérii kauzálních jevů vedoucích k finálnímu rozuzlení, nýbrž je jedinou vzpomínkou (flashbackem), která nás nutí ji proti logice vnímat jako "odkrývání" budoucnosti. Začíná, resp. končí recepčně náročným blouděním "rectem" a později pokračuje pro předcházející i nadcházející děj (v inverzní podobě) zásadní, vpravdě šokující a naturalistickou scénou znásilnění (záměrně podaná staticky, aby si divák mohl znechucení a odpor z destilované zlovůle "vychutnat" až na dřeň), jeho kvintesencí je však křehká romantická story, jež je (ke smůle hrdinů) postavena na jednoduché, vyslovené tezi, že čas vše zničí, a protože je ono vše předurčeno a my jako obyčejní smrtelníci (vzdálení další evoluční proměny) do budoucnosti nevidíme (snad jen prostřednictvím znepokojivých snů), nemůžeme jeho působení, své fatum zvrátit. Je to však tak úplně pravda, když čas je veličinou relativní a ten filmový dvojnásob? Odpovědí poskytuje Noé hned několik. Když navíc vezmu v potaz, že střihově vychází z konceptu Hitchcockova Provazu, syžetem se obrací k progresivně zpátečnickému Mementu a Vincenta i Monicu herecky obnažil na holou kůži, nemůžu jít pod fajfku. I kdyby se mi Zvrácený protivil, svědla nás dohromady osudová determinace, takže by pomsta a násilí plozené násilím nepřipadalo v úvahu. Netradiční, drzé, burcující, přemýšlivé, krásně úchylné, něžně surové, poklidně agresivní, pro otrlé. A na to si potrpím. (14.06.2009)