Zvrátený

Velmi výrazný snímek Irréversible nenechá nikoho chladným. Obzvlášť zaujme kamera, jíž se chopili Benoít Debie a všestranný Gaspar Noé, kteří přicházejí se zcela netradičním snímáním kamery. A to s něčím doposud nevídaným… Trojité salto se šesti vruty (čímž si zajišťují účast na zimních olympijských hrách r. 2006). Ani ponor do gay klubu Rectum nebyl snadný; a aby jejich řiť ustála ten nápor 4% ptactva, byli nuceni zapařit až na šrot. Na řadu přichází i vyhledávaná centrifuga – atrakce určená jen pro stabilní zažívání. Naopak herečtí protagonisté nevybočují… jako vždy exceluje nespoutaný uragán Vincent Cassel, jen Monica Bellucci výjimečně nenastavuje tvářičku, ale prdelku. Moc by mě zajímalo, jak by si ten přihřátej chlívák poradil s obrněným pozadím Jennifer Lopez (sešrotování koulí by nejspíš byl ten nejméně podstatný problém). Zvrácený mě tedy až tak nešokoval, jen mi nepatrně rozbouřil žaludeční šťávy. Ale stejně je Gaspar Noé pořádnej kanec, a zaslouží řádně vyklepat nejtek. (19.11.2011)

Tohle vizuáně silné drama si zaslouží pět hvězdiček - už jen pro tu syrově krutou naturalistickou formu vyprávění, bez nějakých (zvráceně) pseudouměleckých berliček jak dosáhnout zamýšleného účinku - a za naprosto fascinující HEREČKU v roli oběti Monicu Bellucciovou. Roztěkanou (a postupně se uklidňující) kameru zpočátku (či vlastně z konce...) běhu děje a vlastně celý popis události lze pochopit jako obraz zpětně sledovaného gradujícího šílenství aktérů a ne tedy jen jako nějaké bezúčelné klišé. On ten film vůbec asi člověk musí vnímat jinak, než všechny ty >artiststní< kusy na podobné téma, na které je zvyklý běžný konzument současné filmové zábavy. Film je prostě jen neskrývavě tak krutý, jak je kruté TO, co se v něm odehrává. Protože ono se TO ve skutečnosti nejspíš tak doopravdy odehrává (a možná i hůř), o čemž by mohly nepochybně vyprávět reálné oběti takových situací. Na filmu je navíc třeba krom vizuální a zejména zvukové (pokud si na dvd ovšem nepustíte ubohý český dabing - zvlášť na trapném kníkání oběti ve scéně znásilnění je slyšet, jak zvrácené je filmy dabovat) a hudební složky ocenit skutečně mistrovské herectví VŠECH!!! postav. . . . Takže zkrátka - jak docela snadno lze poznat z některých zdejších komentářů - tohle není podívaná pro křehké slečny z filfak, pro kavárenské plkaly či pokrytecké inťáky - ale ani pro úchyly, kterým dělají dobře blbosti jako Komando nebo sračky se S. Segalem či hlupáky, smějící se násilí ve filmech typu Kill Bill. Nejde samozřejmě o žádný geniální umělecký počin, ale stejně tak ne o nějakou >postmoderní< slátaninu, kterých různí ti umělci i rutinéři (a nejen z Hollywoodu) točí stále pořád dokola... Nesdílím proto také názor některých komentářů, že jde jen o nějakou lacinou provokaci za účelem vydělání peněz. (Docela by mě zajímal komerční dopad pro autory filmu). Jde zkrátka o film pro zralé a poučené, jde o kontroverzní počin a dobře tak, že takové filmy s takovými tématy a právě na takovéto úrovni zpracování vznikají. Byť ten "ČAS VŠECHNO ZNIČÍ"... - - - P.S. Já si pár měsíců po prvním shlédnutí počkal a podíval se podruhé - právě proto, abych si troufl na nějaké vniřně ujasněné hodnocení. A pak mě v souvislosti s náhodným sledováním předávání Cen ELSA napadla opravdová zvrácenost. Představte si, že by ten film natočil kterýkoli(!) současný český rejžisejrský umělant s Geislerovou, Dejdarem a Hanákem (nebo Laurinovou, Matáskem, Duškem - či kterýmikoli jinými celebřiťkami české pupkoltůry...). To by byl nejspíš opravdu HNUS!... - - - P.P.S. Nemůžu si odpustit ještě jednu poznámku, související se zásadní úvodní scénou konečné "katarze": VÍTE JAKÝ JE ROZDÍL MEZI HOMOSEXUÁLEM A BUZERANTEM? (30.10.2005)

Film se dá označit za kontroverzní, avšak stejně tak (ne-li spíš) za nevyrovnaný. A to nejenom scénami násilí, ale i zpracováním jako takovým. Jsou hrátky s kamerou milým a originálním experimentálním oživením podtrhující atmosféru snímku, nebo jenom bezúčelnou exhibicí, ze které diváka akorát tak bolí hlava a není schopný rozeznat, co je zrovna v záběru? Mělo by být publikum emočně odrovnáváno první polovinou filmu a pak to v něm má vše postupně dozrávat (s pomocí mistra Beethovena), protože je to ve výsledku pro sledujícího vlastně dosti zdrcující pozorovat ty nic netušící postavy a vědět to, co oni ne, nebo je divák vycucnut zbytečně brzo a zbytek filmu je pak pouze nastavovanou kaší nejenom bez citového účinku, ale i jakéhokoliv jiného, tedy víceméně nudou? To už si každý musí zodpovědět sám. Zvrácený je ten ojedinělý případ filmu, kterému kdokoli může dát jakékoli hodnocení, a naprosto ho pochopím. U mě dojmy z filmu skončily tak na půlce cesty, proto hodnotím průměrem, ale na scénu z podchodu jen tak nezapomenu, za její zpracování rozhodně palec nahoru. (03.02.2014)

Hovno vyskočí ze záchodové mísy a nacpe se s palčivou bolestí do rekta. Chvilku srovnatelnou s věčností si tam pobude, načež se začne nepříjemně tlačit střevy směrem k žaludku a jeho leptajícím šťávám. A až přejde pocit na zvracení, namíří si to jícnem přímo do úst v podobě sladkého sousta, co po vyndání ještě rozverně svádí chutě svou lahodnou vůní.. Toť struktura Noého experimentální provokace, v níž kamera na střídačku bezcitně stojí, rotuje, nebo létá na oběžné dráze Kubrickova odkazu. Subjektivně zneklidňující, s dokonalým výběrem hudby a stovkami podnětů k zamyšlení se nad příčinou, důsledkem a časem, co všechno zničí. Všechno, bez výjimek.. Nejhorší na tom je, že to hovno ani nebylo tvoje, Roupe. Vyhrál jsi.. (04.03.2013)

"Od pointy k začátku, hloupě točit, pozpátku?" Sorry, ale mě to chladným nechalo. Cesta k mé empatii vede přes "dostat mě na plátno". Představit mi postavy, získat mě pro některou z nich, abych pak mohl zažívat nějaké ty emoce. A ne že hned na začátku režisér začne komusi za cosi sprostě nadávat, mlátit ho s gustem hasičákem do hlavy a chtít po mě, abych se nějak citově angažoval, když mi nedal šanci vytvořit si k jakékoli postavě jakýkoli vztah. Zdařilý a výstižný komentář (ostatně jako téměř vždy) má Gilmour93, až na to, že ta jeho pětihvězdičková vize obráceného zažívacího procesu, od záchodové mísy až po jícen a chuťové buňky na jazyku mě zneklidnila (zvedla mi kufr) víc, než celý Gaspar Noé a jeho antidivácký, imho jen na šokující efekt natočený revenge before rape experiment. (17.01.2013)