Dědoušek se dal na odboj

Pocta LdF se nezdařila, pro mě osobně je "Děda" velkým zklamáním (znásobeným ještě dlouhým sháněním filmu). Moc přeplácané, děj hrne dopředu bez nádechu a vtipy chybí. Kromě velmi dobrého českého dabingu (Česká televize 1999, zejména Vladimír Dlouhý, Soběslav Sejk a Libuše Švormová - tedy převážně již zemřelí velikáni) není co pochválit. (19.11.2011)

Celou dobu se dívám na film, který mi přijde nepovedenný, zmatený a divný. A on skončil tím že se v televizním studiu sejdou hlavní postavy, tvrdí, že je film o nich nepovedenný a začnou se různe dohadovat. Hustý, co? Jako vůbec se mi to nelíbilo. Navíc Michela si tady moc neužijete (Funés by se v tak malé roli snad ani nemohl objevit.) Celkově tady chybí hlavní postava, hlavní zápletka, celý film je jeden velký bordel. Ale možná to byl záměr a za závěrečné překvápko přidávám jednu (možná i dvě) hvězdy navíc. (19.08.2019)

Film věnovaný Louis de Funesovi asi nezklame žádného milovníka francouzské komedie, ale nemyslím si, že by ho měl ani kdo ví jak nadchnout, obvzláště závěr není kdo ví jaký - nechci prozrazovat děj, snad jen, že samotný závěr nemá s filmem nic moc společného. Film je hodně podobný snímku Stepující stonožka. (28.09.2010)

Protože jsem dřív viděl čerstvější plody spolupráce dua Clavier-Poiré (např. Strážné anděly), radši jsem nic moc neočekával. No vidíte, a dočkal jsem se nejpovedenější francouzské válečné komedie od Velkého flámu. Humor za každou cenu, který pak se střídavými úspěchy uplatnili v Návštěvnících, v Dědovi nebyl zapotřebí, takže navzdory vší legraci nejsou třeba Němci jen neschopní hloupí šašouři, ale opravdu z nich jde strach a hrdinům tedy můžeme fandit a bát se o ně. A kromě toho je tahle komedie přímo památečním albem francouzské komediální elity. Kam oko dohlédne, spočine jen na samých známých tvářích. Schází ovšem čerstvě zesnulý Louis deFunés, kterému je film věnován. 80 % (22.02.2003)

"Kuchař cedí nudle. Opakuji: Kuchař cedí nudle." Přiznávám se, že v době, kdy jsem Dědu viděl poprvé, tak jsem nevěděl, kdo je Christian Clavier. Mě upoutalo spíš jméno Michela Galabruho, scénáristy Sedmé roty Jeana-Marie Poirého a to, že je film věnován Louisi de Funésovi. Když jsem však viděl v úvodních titulcích celou plejádu slavných či povědomých jmen a především mých oblíbenců (z opravdu plejády uvedu jména Jugnot, Carmet) mé srdce zaplesalo. Film samotný je ovšem opravdu bláznivý a je z něj už cítit ten typ humoru skupiny Le Splendid (ti tu jsou v plném počtu až na Bruno Moyota). Pro mě po Velkém flámu a Sedmé rotě asi nejlepší francouzská válečná komedie. Ještě doplňuji Louis měl ztvárnit titulní postavu, ale zemřel před začátkem natáčení a tak roli převzal jeho parťák Galabru. Škoda, mohlo to být zajímavé setkání třeba s takovým Christianem Clavierem... (26.04.2007)