Andrej Rubľov

Zajímalo by mě, jak vypadal Bergman, když tohle veledílo uviděl poprvé, protože Sedmá pečeť je oproti Rublevovi jenom takový odlesk. Asi i proto shledal Rubleva za nejlepší film vůbec. Což je zároveň příznačná cesta inspirace a obdivu – určitá klika režisérů vzhlíží k Hřebejkovi, Hřebejk vzhlíží k Woody Allenovi, Allen vzhlíží k Bergmanovi a Bergman vzhlížel k Tarkovskému. A Tarkovskij... ten už neměl ke komu vzhlížet. Proto vzhlížel k Bohu. Andrej Rublev je rázná facka všem kostýmním dramatům v čele se zpátečnickým Spartakem od Kubricka a ještě o zlomek nevalnějším Lawrencem z Arábie. Přes nesamozřejmost a mimovolnost filmu (roztřesená forma a alegoričnost) je celý Rublev pečlivě naplánovaný a za každým záběrem stojí jasný záměr s možností jasného výkladu. Takrovskij kupříkladu nechal zorat celé pole v první epizodě, aby dosáhl tmavšího pozadí ve scéně, nebo přikázal vyměnit stovky osikových polen za březová. Jak vidno, i vizionářství se neobejde bez systematického perfekcionismu. Tarkovskij - génius a filmový básník - má nad svou freskou neuvěřitelnou kontrolu a může si tak dělat, co se mu zamane – to je druhá věc, kterou si člověk uvědomí hned po té první: jak zacházet s tímto monstrem? Určitě na něj nelze napasovat tradiční kritéria. Takhle silnou rezonanci po skončení filmu zažije člověk jen párkrát za život (viděl jsem 205 minutový DC), a tato rezonance se přirozeně neslučuje s prvoplánovou zábavou. Závěrečná pasáž se zvonem patří oprávněně mezi to nejlepší, co filmové plátno nabídlo, a nejenže v ní Tarkovskij zaktivizoval dynamiku filmu, čili jako by se omlouval za předchozí zádumčivost, tato pasáž v sobě nese i výchozí rozpor – Rublevův nevyužívaný malířský „dar" od Boha versus iniciativa zvonaře Boriska. Zatímco Rublev je pouhý pozorovatel (viz návaznost na mnohoznačnou perspektivu filmu a podstatu ikon), který ve své latenci dojde až k rezignaci a mlčení, Borisko je jeho opakem. Sám (-spoiler-) zorganizuje riskantní úkol a odlije nový zvon pro knížete, a to i přes to, že tajemství „dar" odlévání nezná. Uvedený výchozí rozpor tedy prochází v závěru syntézou a je onou „předzvěstí probuzení Ruska". Rublev nalézá v činu Boriska ztracenou víru a oba po „zkoušce života" odcházejí konat, co umí nejlépe. (20.11.2007)

Jsou "historické" a historické filmy, jedny točí Ridley Scott a jeho paběrkovatelé, druhé Vláčil, Tarkovskij a jim podobní. Ty první představují scifi a jsou oblíbené. Ty druhé miluju já. Rublev je náročný film, který mě téměř absolutně uchvátil. Tarkovskij dokazuje, že film není jen o ději (protože tady se toho moc neděje), film. tricích, ale že se dá zfilmovat i slovo, resp. slova. Nebo jinak - tenhle film je zfilmovaná modlitba, jedna dlouhá modlitba Tarkovského k Bohu. Výsostné herecké obsazení vykresluje skutečné charaktery, ponuré Rusko vytváří tu pravou středověkou atmosféru. A závěrečná velmi dlouhá scéna odlévání zvonu, hmmm >> nepotřebuje komentář, to se zkrátka musí vidět. Elitní snímek světové třídy, zážitek par excelence. (05.10.2008)

Tenhle film je jako mnohostěn s mnoha ploškami a mozaikami, pokud se díváme zblízka, ale pořád jde o jedno těleso, pokud poodstoupíme. Tarkovský zpracovává mnohovrstevnou duši nejen Rubleva, ale celé Rusi, vše, čím si v té době procházela, s přesahy do jeho aktuální doby, s mnoha úvahami na téma dobra a zla, aniž by soudil a diváka nutil zaujmout nějaké stanovisko (to dnes taky málokdo dokáže) - a když nám nabídne všechny podle něho potřebné střípky, poodstoupí a ukáže výsledek - ikony. A mne až zamrazí. Navíc je tím přidán další kontrast k doposud černobílému zobrazení. Mimochodem, scény s odléváním zvonu jsou fantastické, a když se u nás na vesnici zavěšoval nový zvon do věže kostela, díval jsem se na něj zcela jinak, než jako na obyčejný kus kovu. --- Historicko-filozofická freska Andreje Tarkovského o jednom z nejzajímavějších mnichů a potažmo malířů ikon ruské historie. Umělecký a vizuálně nabitý, tříhodinový film. DVD: Pokud jde o bonusy, tak na 1. disku najdeme položky Marina Tarkovská o Andreji Tarkovském (2:01), filmografie tří tvůrců a čtyř herců a fotogalerii, na 2. disku pak Z natáčení (5:17), rozhovor s Jurijem Nazarovem (4:27), filmografie sedmi herců a scenáristy a rovněž fotogalerii. Plus nějaké skryté trailery, o nichž příště. Jinak všechny dokumenty mají titulky. (13.07.2019)

Tarkovskij je Umelec a tak špecifický, že nemáte problém jeho diela identifikovať. Mám jeho filmy fest rád (hoci musíte mať na ne náladu, nedajú sa pozarať "vždy") a tri a pol hodinový director´s cut Andreja Rubleva sa k nim bez problémov zaradí. Scenár z dielne Majstra a jeho spolužiaka, vtedy ešte "hollywoodom neskazeného", Andreia Konchalovskeho nás v ôsmych kapitolách prevedie životom ruského maliara ikon Rubleva. Hoci je tento film najepickejší Tarkovskij, typické snové pasáže, dlhé zábery spolu s nápaditou kamerou ostali zachované spolu s filozofickou rovinou a geniálnymi myšlienkami. Komentár píšem tri dni po produkcii a Rublev vo mne rezonuje doteraz (to vlastne platí o všetkých Tarkovského dielach čo som vzhliadol:).Andrei Rublev je skrátka ďalší kvalitný umelecký zážitok, krutá mozaika života v Rusku v 15-tom storočí, sfilmovaná lyricko-epická báseň. A ten záverečný prechod do farby a ukážka skutočných Rublevových diel bol skvelý nápad.... "Boh ti odpustí vždy, ale je podstatné či si odpustíš ty sám".... (05.09.2006)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Jeden ze 100 nejlepších životopisných filmů - 100 Greatest Biography Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. (08.11.2009)