Andrej Rubľov

Trochu jsem to čekal a bohužel se i dočkal, přestože je Andrej Rublev v mnoha ohledech hodně působivý, místy mě skoro až nudil, v určitých momentech úplně míjel (např. při duchovno-filozofických rozhovorech či při zobrazování ikon na konci filmu-nic jsem v tom neviděl, i když mi bylo jasné, že měl). První část mi přišla spíš průměrná, zobrazování doby bylo více než slušné, ale myšlenková potrava mi nesedla, nechutnala mně (a o tu šlo zpočátku především). Filmu jsem pořádně přišel na chuť až od části druhé, tedy při útoku na město, ten byl víc než parádní. Palec dolů za fakt, že je Andrej Rublev jedním z mála případů, kdy jsem byl rád, že hlavní hrdina není pořád na plátně, protože mě svojí vírou až iritoval. Celkově ještě slabší 4* a jen doufám, že v případě Tarkovského nedojde na moje pesimistické očekávání, tedy že zážitku z Ivanova dětství (prvního celovečeráku) se žádný z jeho dalších filmů už nepřiblíží. (14.03.2014)

Na rovinu říkám, že filmy s podobným tématem jsem nikdy nevyhledával, nevyhledávám a pravděpodobně ani vyhledávat nebudu. Lákadlem pro mě bylo hlavně jméno Andreje Tarkovského. Po první kapitole jsem jen nechápavě pozvedl obočí a po druhé kapitole jsem si říkal, že to asi opravdu nepůjde. Nenechal jsem se ale odradit, ikdyž určitý dluh Tarkovského vůči mě, jako divákovi, jsem cítil neustále. Vše se začalo lámat až od začátku druhé části, která byla (alespoň pro mě) daleko srozumitelnější a stravitelnější. Začal jsem vnímat atmosféru, různé souvislosti a myšlenkové pochody některých postav. Pochopil jsem, že Andrej Rublev je zde vylíčen jako pozorovatel a někdy i přímý účastník událostí, které zmítaly chladným a rozráceným Ruskem na počátku 15. století. První část jsem končil s pocitem nenaplněnosti, druhou s pocitem spokojenosti a částečné satisfakce a jsem opravdu upřímně rád za tuto další netradiční filmovou zkušenost a to i přesto, že podruhé bych to už vidět nemusel. (04.09.2008)

musím sa priznať, aj keď to možno bude svedčiť o mojej degradovanosti, že som mal možno aj vďaka tomu, že sa nevyznám v historickom pozadí filmu, problémy v pochopení, orientovaní a komplexnom vnímaní filmu, ktorý však vytváral veľmi presnú a silnú atmosféru, a naozaj pôsobivý ale náročný filmový zážitok (06.10.2005)

(2x) - Teprve druhý celovečerní snímek Tarkovského o životě ruského malíře ikon je rozdělen na několik kapitol z Rublevova života. Sám režisér shromaždoval materiály o jeho životě několik let, nechtěl jen nahromadit suchá fakta, ale přiblížit lidem myšlenky tohoto výjimečného muže. A tak vznikl černobílý historický film, který sám o sobě není pouhou rekonstrukcí, ale spíš pohyblivou ikonou, která vypráví svůj vlastní příběh. Už ten černobílý obraz bývá v některých scénách až příliš výtvarně ztmaven či zkontrastován, takže vypadá opotřebovanější/starší, než je. Některé tahle ponurost černo-šedé může zaktivizovat, jiné -zhýčkané barevnými filtry moderních filmů - spolehlivě uspat. Pokud jde o mne, zůstávám nestranným středem, protože to není jen obrazová stylizace, co dělá Rubleva ojedinělým. Příběh není pojat jen jako studie jedince, který překročil stín své doby, aby pak za to platil, ztratil iluze, sám sebe a nakonec se při fenomenálním gloria zase našel, byl uznán a umřel. Andrej není hlavním hybatelem děje. Vše, čím prochází se sice děje za jeho přítomnosti, ale zřídkakdy jím přímo ovlivněno. Jsou to právě jeho oči, kterými vnímáme svět. Zprvu vidíme idealistu, který chce sloužit lidem, aby se místo toho setkal s lidským nepochopením, nenávistí a dokonce vraždou. Je proto zbaven iluzí až naturalistickým způsobem (masakr v kostele). Pak se nám Rublev ztrácí ze zorného pole, odsunut do rozjímání a pokání. Poslední kapitola je zaměřena na jinou postavu, která zdánlivě nemá s Rublevem nic společného. Až později, kdy se ukáže její talent a nečekané schopnosti se navrací na plátno Rublev jako hlavní postava a je jasné, že oba jsou v podstatě stejní. Slovo závěrem - Tarkovskij vyhnal historický film na nové zelené pastviny (kde se pasou koně ze začátku i konce filmu), aby ukázal, že někteří nadčasoví průkopníci si nezaslouží rozplácnout na zemi (jako muž v úvodní kapitole). (26.07.2006)

Teraz budem za magora, ktorý nemá pochopenie pre vrcholy svetovej kinematografie. Ráčte ale registrovať, že jeden z Tarkovského filmov figuruje v mojej TOP 10, takže možno až taký magor nie som. Ak niekto nakrúti obrazy zo starej Rusi, film by sa mal volať "Obrazy zo starej Rusi" (alebo tak nejak) a nie "Andrej Rubľov". Ak niekto nakrúti film s Andrejom Rubľovom ako hlavnou postavou, očakávam väčšiu koncentráciu na tvorivú osobnosť maliara. Geniálny tvorca ikony starozákonnej Trojice je u Tarkovského postavou, ktorá konverzuje o všeličom možnom, len nie o umení, jeho charaktere a tajomstvách (asi to je na filme geniálne) a často sa dostáva do kontaktu s ľuďmi a udalosťami, u ktorých prakticky nemožno triezvo konštatovať, že relevantnou mierou ovplyvnili myslenie a tvorbu titulného umelca. Pohania, Tatári a zvonolejár určite ľahko vyprovokujú kresťanského umelca ku kresťanskému dielu, ale pre umelca Rubľovových kvalít to nestačí. Viem si predstaviť čo, ale ja sa na remake nechystám. (24.08.2016)