Andrej Rublev
Andrej Rubljov
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Réžia:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Vjačeslav OvčinnikovHrajú:
Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Bolot Bejšenalijev, Nikolaj Burljajev, Jurij Nikulin, Rolan Bykov, Dmitrij Orlovskij, Michail Kononov (viac)Obsahy(1)
Historická freska zachytáva niekoľko epizód zo života maliara ikon Andreja Rubľova. Prostredníctvom portrétu tohto génia podáva pôsobivý obraz ruskej spoločnosti v 15. storočí, v období poznačenom tatárskymi vpádmi, náboženským dogmatizmom a epidémiami. Mierny a citlivý Andrej Rubľov je svedkom búrlivých udalostí drancovania a napokon aj víťazstva nad tatárskou Zlatou Hordou. Sám však nedokáže vo svete poznačenom surovosťou a utrpením tvoriť a tak sa rozhodne pre sľub mlčania. Film je pôsobivou reflexiou o zmysle a význame umeleckej tvorby, o konfrontácii umelca a reality. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (252)
Vpád Tatarů byl i na mě moc. Tak brutální, tak syrové... A přitom tak velkolepé. Skvělá kamera, monumentální výprava, úžasní herci. Jeden z největších filmů, které jsem (zatím) shlédl. Říkám mu „ruská Markéta Lazarová“. Uvidím někdy ještě něco podobného? ()
asi jsem primitiv, ale fakt se mi to nelíbilo...ten film jsem musela vytrpět na gymplu povinně, dívat se dobrovolně, uteču po půl hodině - depresivní nuda od začátku do konce, mužici pachtící se v bahně, bída, další bahno...nekonečně dlouhá nuda, Kdyby v kině ty sedadla nebyly tak tvrdý, tak bych usnula, chtělo se mi nudou brečet....absolutně nechápu, co na tom kdo má, asi jak se řekne klasika světové kinematografie á la Markéta Lazarová, tak se automaticky hodnotí vysoko, aby člověk nevypadal jak debil :-) Klidně budu, mě to naprosto smrtelně nudí a NEBAVÍ - jedna hvězdička za to, že se s tim tak nadřeli, práci to dát muselo ()
Film, který ve mě bude znít celý život. Jednou o něm napíšu mnoho slov, ale prozatím budu raději mlčet. ()
Tarkovskij v 60. rokoch znamenal rovnakú revolúciu, akú predviedol Einzenštajn v 20. rokoch so svojou montážou. Pre tých, ktorý nepoznajú Tarkovského, sa radí medzi najlepší režisérov sveta, s vysokou výpovednou a vizuálnou hodnotu jeho filmy sa vyznačujú citlivosťou, atmosférou, filozofiou, náročnou. „Povedz mi ak sú ľudia arogantní alebo nie? Silne nabitá nábožensko-umelecká freska o maliarovi ikon. Jednoduchý a priamočiary dej sprevádzaný pomalým tempom, natočený rafinovaným a zložitým spôsobom, to by nebol Tarkovskij. Film rozdelený do malých kapitol, malá pekne sfilmovaná kniha. V scenári dávali dôraz na spiritualistickú stránku hlavného protagonistu. Historické dôkazy a časové zameranie, ktoré sú ako tak založené na reálne podložených faktoch (dvojici scenáristov zaslúžime veľkú vďaku, za preberaním sa nespočetných životopisných biografií). Nikdy, by nechcel priamo priblížiť krutosť danej dobe (ktorá doba nie je krutá), časové zadanie, bolo lepším sprostredkovateľom danej myšlienky, žeby ruská diktatúra bla hlavným zdrojom inšpirácie na vyloženie formy daného filmu. Reálne podložený scenár na postave, ktorá skutočne žila. Andrei Rublev bol ortodoxnej cirkvi rovnako veľký, ako Ján Pavol II. Hlavný predstaviteľ Anatoliy Solonitsyn, ktorý si zahral takmer vo všetkých sovietskych filmov, tu to zahral najlepšie (priznanie postave Danielovi, scéna v bielej kaplnke, zvonica), nie je to o tom, že mu tá postava sadla, Tarkovskij presne vedel , koho obsadzuje do takejto úlohy. Výborná práca s kamerou, veľké celky, detaily, veľké detaily. Špecificky vybrané miesta, premakané kostými (hlavne prvý traja predstavitelia), historické dogma, atmosféra z toho chrlí, ako sa len dá. Škoda, že toto bol posledný čiernobiely film Tarkovského, pretože toto bolo iné dobrodružstvo. Nie je to o tom, že niekomu nesedia historické filmy, tu to nebolo zámerom autora. Tu sa začína Tarkovskij pohrávať s kompozíciami postáv, ktoré vykvitli do krásnych ruží v neskorších filmov. Je dobré, že Tarkovskij obsadil svoju ženu Irma Rauch, ktorá si aj napriek absencii dialógov a miesta vo filme vyslúžila prestížne miesto, za ktoré bola v roku 1970 ocenená najlepší zahraničný ženský výkon. Krásny monológ o ľudskej duši a viere vo 1 hod. a 25. minúte /scéna, kde sa ťahá muž na kríži, následné ukrižovanie ponúka režisérsky, kamerový a strižný malý majstrovský kúsok). Z vlastnej skúsenosti viem môžem divákovi potvrdiť, že sa tu potvrdilo, režisér nie je len od toho, aby buzeroval štáb a hercov, skôr aby ich podporoval a viedol. Zvláštná paradigmitická, a súdobé chorály len dotvárajú danú atmosféru. Odporúčam si pozrieť director´s cut, pretože to skutočné stojí za to. Osobne neľutujem kúpu DVD. Historikov, filmofilov a rusofilov. Filmová klasika a odysea. /100 %/ ()
Velmi rozmáchlé dílo, vyobrazující život ve středověkém Rusku. Celkovým vyzněním mi film hodně připomínal Marketu Lazarovou, i když je trochu o něčem jiném. Nezapomenutelné se pro mě stanou scény s nájezdem Tatarů a pak taky, pro mě nejlepší, odlévání zvonu. Přesto Stalker je BEST of BEST :) ()
Skvělý film, klasika pro filmové kluby v ČSSR v 60. - 80. letech. Ale přesto, tříhodinová minutáž byla tak na hranici. Nedovedu si představit Director´s Cut ještě o půl hodiny delší ... ()
Stroj času do 15. století v Rusku. Takhle nějak bych popsal tento film, protože Andrej Tarkovskij tuto dobu vystihl tak neuvěřitelně dobře, že jsem při sledování zapomínál že se vůbec koukám na film, jako bych se ocitl v minulosti, se vší hrůzou a děsem , bylo to surové, drsné a věrohodné. Film, ale není pro každého, celý je totiž dost náročný na sledování, film pokládá spoustu filozofických otázek a celý je pojat velmi poeticky, navíc je dost pomalý a má velkou uměleckou váhu. Když jsem film viděl poprvé vůbec jsem nechápal, ale nyní jsem si film plně vychutnal. ()
Film sledující život jedince na pozadí syrového středověku. Obraz intelektuálnosti tu kontrastuje s vyobrazením krutosti a nepoddajnosti tehdejší doby. Klaním se Tarkovskému s jakým citem dokázal vyobrazit část života slavného malíře ikon. Neuvěřitelná podívaná plná nádherných ale i smutných obrazů které se vám zařežou do mysli jako vrtačka do dřeva. A jen tak je ven nedostanete. Tarkovskeho filmová řeč je opravdu vyjímečná, plná odkazů, symbolů a alegorií (stejně jako u Stalkera či Solarisu). ()
Dilko velice tezke k ohodnoceni. Profesor, ktery nam tento film promitl, rekl celkem vystiznou vetu (parafraze): nekteri pochopi Rubleva po tydnu, nekteri po letech a nekteri ho nepochopi vubec. Film na me komplexne nepusobil tak, jak jsem si predstavoval, nicmene bych se neklonil ani k odpurcum tohoto snimku. Jeden z filmu, ktery potrebuje vicero zhlednuti, aby se o nem mohlo mluvit, aby se dal nejakym zpusobem uchopit... ()
rublev je skvělým filmem po všech stránkách. obsahuje ústřední příběhovou linku, na kterou se dívá z několika úhlů pohledu, prostřednictvím různých událostí. oplývá krásnou kamerou a hudbou. a zprostředkovává jak velkolepé bojové scény, tak nejniternější pocity ústředních postav. ()
Aneb ruský sandálový film, bez děje, beze slunce, bez živých osob, jen plný mátoh, které pro vlivem hypnotizéra papouškují věty a slova vložená jim do úst. Co si o tom myslet? Že podstata Ruské duše je viděná člověkem, který nakonec skončil v emigraci? To mám vnímat tak, že Tarkovskij byl hlava pomazaná jen z tohoto důvodu, že měl západní filozofii, skrze kterou nahlížel na Rusko a na ruského člověka? To je poněkud odporná představa a připomíná mi to jeden rukopis, který měl napsat francouzský šlechtic na útěku před Francouzskou revolucí pobývající v Rusku, kde má pohled na Rusko a na Rusy hodně podobně nevlídný a v jádru kritický jako Tarkovskij, který možná od něj opisoval... Dávám hvězdu za režii komparsu a práci kameramana a jeho teamu - to musel být chvílemi slušný organizační masakr. ()
Nádherný film, jehož pointa mě zcela uzemnila. Ano, je to nesmírně dlouhé a náročné čekání, ale opravdu se vyplatí. Mozaika se složí a navždy poznamená. ()
Silna filmova vypoved o duchobnej sile a o pramenoch nezničitelnej tvorivej energie .Majstrovske dielo. ()
Není to tak hrozné... Dlouhá stopáž sice ubíhá pomalu, ale určitý rámcový příběh to trochu má, psychologie postav se rozehrává docela dobře (včetně tak zničující závisti) a vše uzavírá důstojný závěr. Předností je i značná syrovost, čemuž pomáhá i vhodně natočené záběry. Film má bezpochyby svůj hlubší smysl, který je však obtížný k pochopení, což je i jeho nevýhoda. ()
Bohuzel jsem tomuhle dilu nedorostl. Navic je tam na me tech Rusaku prilis. A jsou moc rusky.... ()
Zatím úplně nedoceňuji-vrátím se později ()
Velmi zajímavý historický film. Opravdu historický, realistický, místy možná až naturalistický. Tak si myslím, že by to mělo vypadat. Překvapivě, vzhledem ke stopáži a tématu jsem si nevšiml nějakých hluchých nebo vyloženě nudných míst. Tarkovskij mě opět nezklamal. ()
Jsou filmy,které člověk objevuje při každém novém shlédnutí.Scéna KONĚ v Tarkovského Andreji R.se stejně jako sjíždějící,kodrcající kočárek v Potěmkinovi uči na akademiích. Tarkovského filmy pomáhají pochopit a osvojit si základy humanistické kultury bez ideologických obsahů. ()
Není to jednoznačné, ale Andrej Rublev asi je nejlepším filmem jaký jsem zhlédl (z dlouhodobějšího hlediska, jinak mě Apokalypsa Redux či Amadeus učarovávali a bavili více). Hlavním konfliktem (tématem) filmu jest víra. Úchvatná historická freska, tradiční slavjanofilské vidění Ruska, scény překypující realismem a opravdovostí (zejména celé kapitoly Nájezd a Šašek), tím vším se může Andrej Rublev chlubit. Hlavní problém vidím v dialozích, jejichž kvalita sic převyšuje běžnou filmovou produkci (ba dokonce ční vysoko nad ní, jsou zřejmě nejlepší z těch, které jsem vyslechl), ale to zdaleka nestačí -četl jsem Bratry Karamazovovi-. Vrcholné scény Andrejova hledání (rozhovory s Feofanem Grekem resp. s jeho duchem ve třetí a šesté části) jsou tak pouhou nickou ve srovnání s takovým Velkým inkvizitorem a Vzpourou (pozn. názvy kapitol v Karamazovových). I tak působí poměrně hloubkově, navíc Tarkovskij na mnoha místech nabízí vpravdě jedinečné obrazy (např. přirovnání pádu s obratem koně nebo skvělý tatarský nájezd), film se tak snad nemůže nelíbit. Přesvědčený nejsem ani koncem, na jednu stranu je krásný a dojemný, avšak je též poměrně velkým překvapením, což u filmu takto uměleckého působí dosti neorganicky. Možná jsem jen prostě moc náročný, je to stále pouze film, o kolik dále působí nejen Dostojevského arcidílo, ale napadá mě i Tolstého báseň soucitu -Vzkříšení. Co rozhodně strhne je závěrečná přehlídka ikon mocně podbarvená hudbou. Těžko si dokáži představit lepší film, nicméně současně znovu říkám, že ve světě literatury je možno najít mnohem...... ()