Ivanovo detstvo

Vizuálně neskutečně podmanivý film, který se však rozpadá na nesouvislé a atmosfericky nevyrovnané celky, čímž rytmicky velmi stagnuje, navíc estetická vytříbřenost přehlušuje jakoukoliv emoci a osud chlapce na mě jednoduše neměl sílu zapůsobit, jakkoli je výkon hlavního herce působivý a subjektivní ponory sugestivní. Nakonec tedy stopa po raném Tarkovském byla daleko mělčí, než jsem předem očekával. (16.03.2011)

Tak mě zase dostal. Dějově jsem sice místy byla zmatená jak želva (což možná přisuzuji na projekce extrémně náročnému dni, navíc ale sám Tarkovskij prý odmítal analýzy svých filmů a chtěl, aby se každý film brál komplexně, proto po prvním zhlédnutím přehlížím pro mě zbytečné narativní skoky), ovšem působivost estetiky jednotlivých obrazů je - jako v každém jeho filmu - dechberoucí. Brodění se močálem, milostná zápletka v borovém lese, koně požírající na pláži rozsypaná jablka... Mrazení v zádech jenom kvůli té kráse na plátně. Z tohoto důvodu mi použití autentických dokumentárních záběrů po skončení války příjde poněkud rušivé (hlavně v necenzurované verzi filmu, kde se to mrtvými těly jen hemží), jakkoliv jsou záběry oprátek a gilotiny neobyčejně mrazivé a samy od sebe působivé. Nelze než dát absolutorium. (30.09.2010)

Tarkovského najpriamočiarejší a najmenej epický film, kde síce je prítomná symbolika a filozofia, ale zďaleka nie v takej miere ako v neskorších kúskoch. To AKO je tento film natočený (zvlášť z ohľadom na rok vzniku) je skrátka úžasné- kamera, hra svetiel, filtre a nadhľady, skrátka absolútna pastva pre oči (pravdu povediac- bolo to niekedy u tohto fenomenálneho rusa inak???). Hoci príbeh je značne zjednodušený a na Tarkovského nezvykle popisný, je zaujímavý a svojim spôsobom aj dojímavý. To decko čo hralo Ivana odviedlo nehorázne perfektný herecký výkon!!! Celkovo sa jedná o Tarkovského štandard - t.j. stále vynikajúci snímok. (02.04.2008)

Moje první setkání s panem režisérem (a jistě ne poslední). Film mě velmi zaujal. A díky určitému teoretickému základu jsem také trochu věděl do čeho jdu, za což můžu být zpětně jenom rád, poněvadž už jen ten název je dost zavádějící (o Ivanovi je to pouze z části, i když větší, ale vzhledem k tomu, co zažívá, se snad ani o dětství nelze bavit a děj se k němu dostává vlastně jen ve snech či vzpomínkách). A možná je i trošku škoda, že představitel Ivana nedostal více prostoru, protože na jedné straně podal opravdu bravurní herecký výkon a na druhé by to zas divákovi pomohlo se ještě více sžít s postavou (a je mi docela jedno, že/jestli to nebylo režisérovým záměrem). Co se týče samotného vyprávění, nejsilnější je v momentech, kdy divák vidí Ivanovy představy a pak také při průzkumných akcích (při těch sice hraje prim tma či alespoň pošmourno, ale o to více napětí se pak vytvoří). A konec dopadl dle mých očekávání…a úplně se mi vybavil jiný sovětský film s dětským hrdinou-Jdi a dívej se (1985) a právě hlavně v závěru si člověk může krásně porovnat, jak se 2 takové filmy s podobným ústředním tématem mohou lišit (i když přece jenom dávám přednost mladšímu z nich). Celkově silné 4*. (14.03.2014)

Pochmúrne ladený príbeh o chlapcovi, ktorý musel predčasne dospieť pokiaľ sa nechcel zo smútku zosypať. Obrnenie sa pred vonkajším vplyvom a stvrdnúť na kameň je tou najlepšou duševnou obranou keď už človek príde o všetko a ťažko ďalej pre niečo žiť, snáď len pre pomstu. Snímkom sa tak ťahá ťažký závoj šedivej, clivej, viacvýznamovej symboliky osobnej drámy malého chlapca, vo vizuálnej rovine plný smutných vŕb, spálených miest ale aj nádherných prírodných scenérií. Môj prvý Tarkovskij a hneď takáto pocitová lahôdka. 85/100 (26.10.2015)