Ivanovo detstvo

Tenhle, festivalovými cenami ověnčený válečný snímek je pro mně tak trochu záhadou. V jednu chvíli to vypadá, že Tarkovskij chce vyprávět příběh chlapce, jehož dětství je silně poznamenáno válkou a nejednou přijde náhle kapitola, která děj někam neposouvá, s předchozími minutami vůbec nesouvisí a v něm Tarkovskij rozehrává milostnou partii mezi mladým oficírem a zdravotnicí. Pohromadě to příliš nedrží, ale na druhou stranu nutno uznat, že jde o diametrálně odlišný úhel pohledu na Velkou vlasteneckou válku, o níž se v té době točily hurá-filmy plné vzouvajících se hrudí na boj nadržených sovětských vojáků. Tarkovského odvahu nutno ocenit a taktéž jeho cit pro obraz, který prokázal i v tomto díle. (01.08.2004)

Pochmúrne ladený príbeh o chlapcovi, ktorý musel predčasne dospieť pokiaľ sa nechcel zo smútku zosypať. Obrnenie sa pred vonkajším vplyvom a stvrdnúť na kameň je tou najlepšou duševnou obranou keď už človek príde o všetko a ťažko ďalej pre niečo žiť, snáď len pre pomstu. Snímkom sa tak ťahá ťažký závoj šedivej, clivej, viacvýznamovej symboliky osobnej drámy malého chlapca, vo vizuálnej rovine plný smutných vŕb, spálených miest ale aj nádherných prírodných scenérií. Môj prvý Tarkovskij a hneď takáto pocitová lahôdka. 85/100 (26.10.2015)

Slnkom presvetlený brezový hájik, kopa detských tajomstiev v ňom a blízkosť milovanej mamušky sú už len chlapcovou spomienkou. Prítomnosť tvoria obhorené pahýle stromov, neexistujúca rodina a neustály dym vojnového spáleniska prekrývajúci slnko a modrú oblohu. Dieťa zlomené časom v čiernobielej, snovo lyrickými výjavmi prekladanej smutnej vojnovej balade. Úvodné vtiahnutie do deja cez sen, následný tajomný prechod bažinami a odovzdanie posolstva je postupne prebíjané odbočkami z vojenského flirtovania, či čakania v zákopoch na hrane diváckej znesiteľnosti. Skvelé snové sekvencie a jednotlivé obrazy zaryjúce sa do pamäti ponorenie do priemeru ale v žiadnom prípade neumožnia. (11.10.2005)

I keď som doposiaľ videl od Tarkovského iba Andreja Rubľova, zdá sa, že jeho filmy nie sú zrovna šálkom kávy pre nenáročného diváka. Tarkovskij servíruje dozaista zaujímavý a pôsobivý príbeh - skrz postavu malého chlapca spoznáme tie najhoršie hrôzy vojny. Avšak i napriek sympatickej 90 minútovej stopáži som sa miestami neubránil pocitom nudy a to v rôznych momentoch, pretože ako už bolo povedané film je mierne epizódický a občas naozaj veľmi neplynie vpred - alebo to aspoň tak vyzerá. I cez toto všetko je Tarkovského réžia úchvatná (predovšetkým scéna so starcom v jeho rozpadnutej chatrči dosahuje absolútneho réžijného vrcholu) a postava Ivana taktiež veľmi dobre zahraná. Absolútnej dokonalosti vo filme dosahuje jeho technické spracovanie, predovšetkým excelentná kamera Vadima Yusova dodáva filmu neopakovateľné vyznenie. (04.12.2008)

První Tarkovského celovečerní film patří v jeho tvorbě ktomu nejnormálnějšímu, co natočil. To ovšem není pochvala, protože to znamená, že patří k tomu nejprůměrnějšímu. Ale přestože některé pasáže se nevymykají z průměrných sovětských snímků o válce, nemohu souhlasit s nízkým hodnocením Limy. Tu a tam se ve filmu zjevují v Ivanovi a jeho představách takové hloubky, jejichž dno by člověk nezbadal. Ivanovy sny nám neukáží, co přesně mu nepřátelé provedli. Muselo to být však strašlivé, protože je za to nenávidí k smrti, do poslední kapky dechu, víc než dokáže vyslovit, víc než dokáže snést. Obraz pochmurné krajiny se snoubí s pochmurným obsahem tohoto filmu. (03.08.2004)