Hannibal

Seriál Hannibal je stejný jako kulinářské umění hlavní postavy a gurmánský prožitek z delikates, které připravuje. To vše je divákovi servírováno na stříbrném podnose, jako v těch nejlepších podnicích, s prvotřídní obsluhou a se vším luxusem a zároveň decentností. Hannibal přináší jeden z vizuálně nejoriginálnějších počinů poslední doby. Vytříbený, vymazlený koncept celého seriálu je přiveden k dokonalosti díky temné, depresivní vizuální stránce a naprosto fenomenální a podmanivé hudbě, jejíž některé tóny zní natolik děsivě, že mě vždy mrazí. Scénář a dialogy jsou tak propracované a vyšperkované, že jsem si často říkala, že tak nikdo přece nemůže pořád mluvit:) Tak disciplinovaně, vzdělaně a slušně. Všechny postavy mají styl, jsou elegantní a kultivované. Kostýmní designéři jsou mistři, a ti, kteří se starají o Willův šatník, mají můj velký dík. Ty jeho košile, svetříky a bundy... Hughovi to zde strašně sluší a zvláště, když má vyhrnuté rukávy, nebo ruce v kapsách, to z něho tím spíš nemůžu odtrhnout oči. Ach jo:) Samotné vraždy jsou většinou natolik brutálně, bizarně a jedinečně provedeny a jsou propracovány tak, že mi to v jednu chvíli už trochu začínalo vadit. Přišlo mi nelogické a nepravděpodobné, aby téměř všechny vraždy byly jako umělecké kompozice. Dokonce i vrahové v tomto seriálu jsou na výši, mají svůj styl a svým dílům věnují spoustu času. No, očividně nikdo z nich nepracuje dvanáctky v továrně:) Obsazení je geniální. Pamatuji si, že když jsem viděla první epizodu a byl mi představen Will Graham, říkala jsem si, že v této roli by byl perfektní Benedict Cumberbatch. Nějaký Hugh Dancy, kdo to jako je? A nyní, po zhlédnutí všech tří sérií si v této roli nedokážu představit nikoho jiného. Charakter Willa Grahama patří mezi tu skupinu asociálních či sociopatických, introvertních či extrovertních géniů a s klidem dokáže konkurovat králům tohoto "klubu", jako třeba Dr. Houseovi či Sherlockovi. Jenže zrovna on se od těchto dvou podstatně liší. Pro mě se jedná o jeden z nejdokonaleji propracovaných charakterů hlavních postav v seriálu vůbec. Nikdo jako Will tu ještě nebyl. Jeho postava má hloubku a komplexnost, je složitá, sebedestruktivní a trpí tak moc, jako snad nikdo před ním. To, co dělá, ho zevnitř ničí, týrá, ale zároveň to potřebuje. Asi nikdy mi v seriálu nebylo žádné postavy tak líto, jako právě Willa. Someone please help Will Graham. Ty jeho děsivé vize, představy, halucinace a Stag Man, poor Will. Když jsem si dala rekap celého seriálu a začala znovu od 1. série, bylo mi ho líto už v prvním díle, člověk už ví, co ho všechno čeká. Na druhé straně je tu démonický Mads Mikkelsen, vždy elegantně oblečený, empatický, chladnokrevný manipulativní kanibal a labužník se zálibou v kultuře, umění a hudbě. Jeho život se rázem změní, když pozná Willa. Tento seriál se mi s každým dalším zhlédnutým dílem dostával pod kůži tak silně, jako se navzájem sobě pod kůži dostávali Will s Hannibalem. Jejich vztah je natolik mimořádný, destruktivní a zároveň křehký. Kořeny jich obou se mezi sebou začnou proplétat a větvit tak, až už je nemožné je od sebe oddělit. Až v 3. sérii jsem si teprve uvědomila, jak moc je jejich vztah zásadní a osudový. A velkolepé finále mi připomnělo Reichenbach Fall. "Reichenbach Feelings" again. A zcela mě to odrovnalo. Je to kruté a emocionálně devastující. Je v tom láska, bolest, zrada, strach a do toho všeho hraje song Love Crime. Když tam tak stáli, v objetí a Will to pak udělal, říkala jsem si: "No to snad..." A následoval vodopád emocí, do něhož se promítnuly všechny zážitky z 3. série. Pokud vydržíte zhruba prvních šest epizod, kde se vlastně ani nic moc neděje, druhá půlka Vám vše vynahradí. Říkala jsem si, jak všechna ta muka, kterými prošel za všechny série, to psychické i fyzické utrpení, mohl Will vydržet. Chtěla bych také vyzdvihnout výkon Richarda Armitage coby The Great Red Dragon, je úžasný. V té závěrečné scéně, kdy ho dostanou na kolena, mi ho bylo líto. V tu chvíli mi bylo hrozně líto vlastně všech zúčastněných. Když si vezmu 1. sérii a 3. sérii, připomíná mi to vizuálem Harryho Pottera a jeho postupný sestup do temnot s nadcházejícími díly. Pryč z jasu a do temnoty. It goes even darker. Hannibal není jen seriál, je to výjimečné umělecké dílo, které přináší špičkovou kvalitu, luxusní zpracování, všechny možné varianty temnoty, šílenství, strachu, zákoutí lidské duše a má neuvěřitelnou hloubku. A musím vlastně poděkovat Skylinku, že nám zhruba v polovině 3. série vyřadili AXN z nabídky. Zbytek epizod jsem si stáhla v originále a poznala tak kouzlo původního znění. A musím říct, že tak, jak se mi nelíbí, když Britští herci mluví s americkým přízvukem, zde jsem změnila svůj postoj. Hugh Dancy je patrně asi první Brit, jehož "american accent" mi přišel snad více sexy a uchvátil mě více, než jeho rodilý jazyk:) A na závěr ještě smekám před Markem Holým a tím, jak Willa nadaboval. Po celé dvě série jsem se vždycky těšila, až uslyším ten jeho hlas. "I’m alone in that darkness." - "You’re not alone, Will, I’m standing right beside you.", "I’ve never known myself as well as I know myself when I'm with him.", "I told him to leave because I wanted him to run. And because I wanted to run away with him.", "We're conjoined. I'm curious... whether either of us can survive separation.” (24.10.2015) (menej) (viac)