Nostalgia

Poslední týdny jsem přímo zabořená v literatuře českých exulantů a jejich niterných pocitech zoufalství z toho, že jsou všude jinde, jen ne doma. Někteří svou bolest na stránkách přímo vyřvou, jiní se stáhnou do sebe. Tarkovský toto téma zpracovává po svém. Snové pasáže se střídají s reálnými a nekonečné obrazy se vlečou stále dopředu (až je to k nevíře, že se ten obraz hýbe...dokonce se tam i mluví...). (12.07.2005)

Tenhle film jsem viděl kdysi dávno, označil ho za nepochopitelné umění a zapomenul. Co se změnilo po letech? Vlastně málo. Opět jsem sledoval postavy, kterým jsem nerozuměl, vedoucí dialogy, které mi nedávaly smysl. Čistě z estetického hlediska se dá kochat pečlivě inscenovanými záběry, díky kterým jsou některé scény až fascinující. Ale vzadu v hlavě pořád hlodá pocit, že tím autor možná chtěl něco říci. Tarkovskij byl prostě duchovně někde úplně jinde než já, a tak se na jeho filmy zřejmě nikdy nenaladím. (09.11.2016)

"Co je to za svět, kde na vás blázen křičí, že se nemusíte stydět sami za sebe ??" Filmový svět sebejistého génia a ruského hypnotizéra Andreje Tarkovského.. Svět, který mě nepřestává fascinovat.. Nostalgie silně asociuje, odkazujíc se na něj, Zrcadlo, a byť jeho kvalit nedosahuje, skýtá diváku další formálně precizní mnohovrstevnatý filmový zážitek.. (28.08.2016)

S Tarkovského filmami týmto končím. Nerozumiem mu a nevidím najmenší dôvod, aby som sa snobsky skláňal pred jeho filmovým géniom. Je to podobný pocit, aký mám pri niektorých Felliniho filmoch. Sú to režiséri, ktorí sú príliš sebastrední na to, aby si uvedomili, že je tu aj nejaký divák, ktorému má byť ich výtvor určený. Nevidím to na odpad, pretože viacero obrazov, práca so svetlom a kamerou je pozoruhodných. Ale naladiť sa na problémy a duševný svet hrdinov sa mi nepodarilo. Dokonca som pri mnohých scénach mal pocit, ako keby si režisér povedal, že tento obraz bude vyzerať intelektuálne, umelecky, to tam nechám. Dojem samoúčelnosti a snahy o efekt mi prebíjal všetky ostatné dojmy. Takže Tarkovského prenechám divákom, ktorí mu rozumejú. (15.11.2016)

Co dodat? Ještě pomalejší a nejasnější Tarkovský - ano, opravdu to šlo. Zatímco v Zrcadle šlo zejména o vzpomínání na Tarkovského matku, Nostalgie je jí věnována a týká se směsice Tarkovského pocitů: vztahu k otci (jenž byl básníkem), vztahu k domovu (Rusku), k Itálii, k ženám, k životu... Důstojné "zpomalení" a "zamyšlení se" nad tím vším jako celkem = důstojné zakončení Tarkovského filmografie. Někoho tento film může úplně minout, o mě se otřel (kabátem), v dohledné době si budu muset udělat další dvě hodiny a zkusit to znovu. PS: může mi někdo poradit - pořád musím přemýšlet o tom, proč Tarkovský tak často využívá jako symbol vodu, Nostalgie stejně jako Stalker se v ní doslova "utápí". PPS: beru zpět to o tom zakončení, Tarkovský ukončil svou filmografii až v roce 86 filmem Oběť ... PS: 8.6.2006 i bez dalšího promítání zvyšuju hodnocení na 9/10 (23.07.2006)