Obeť

Tento film má v sebe také krásne myšlienky a napriek tomu sa nedokázal pre mňa predať tak, aby som ho hodnotil vyššie čo je pre mňa až zarážajúco škandalózne. Chyba podľa mňa je v tom, že ten film proste nie je dostatočne zlepený a tak to čo vidíme na začiatku tie poučné frázy, ktoré by mláďatá naučili lietať (doslovne) - teda vidíme scény, v ktorých sú také poučné vety, ako v máloktorom filme. Nestačí to lebo film nepôsobí ako celok, ale skôr ako hromada poučných scén a ten koniec, no takémuto filmu sa hodí WTF koniec (koniec čo pochopí každý inak, alebo nikto), ale tento koniec ma teda vôbec nezaujal aj keď je deštrukčne inšpirujúci a možno je v ňom aj niečo viac. Musím povedať, že chybou je aj to, že film si minie celý pušný prach hneď na začiatku a teda druhá polovica filmu je teda rozhodne slabšia. Napriek všetkému o 1:45 je povedané naozaj niečo krásne a inšpirujúce a teda určite pol bod si film zaslúži. Och som smutný ja by som najradšej dal 4 hviezdy. Čo sa tam nachádza v tom čase si môžete prečítať tu : SPOILER chaos je niekedy krajší ako poriadok KONIEC SPOILERU (Hodnotenie 3,5) (05.06.2016)

92% - Krásný film, který pojednává o otázkách smyslu života, o strachu o své bližní, a především o oběťi, jakou je člověk ochoten přinést vyšší instanci, jen aby je ochránil před nevyhnutelným. Celý se pohybuje na pomezí mezi realitou a jakýmsi viděním, přičemž ani na vteřinu se divákovo oko nenudí. Spolupráce Tarkovského s Nykvistem zde podle mě trhá rekordy v kategorii "co všechno se vejde do jediného záběru". Na začátku a na konci zazní slavná, nádherná Bachova arie "Erbarme Dich, mein Gott". Na začátku jsem nevěděl proč zrovna tato hudba, na konci jsem to věděl zatraceně dobře. Velký zážitek. (20.04.2006)

Tenhle komentář stojí za hovno, nečtěte ho! Záměrně jsem si nechal Oběť až na konec celé Tarkovského tvorby a ukázalo se to jako dobrý tah, jelikož divák je už předem připraven na to, co ho čeká. Když si vzpomenu na Stalkera před třemi lety, jakožto mé první setkání s panem Tarkovským, můj dojem byl celkem rozpačitý, ale nakonec jsem si užil každý jeho film jakožto vrcholné umění (snad až na nekonečného Rubleva, ale dám mu ještě šanci). Při jeho filmech mám pocit, že mám co do činění s něčím velkým, že tohle opravdu je umění, protože TO tam je. Mám rád například i Bergmana nebo Tarra, ale žádný jiný režisér mi nedokáže nabídnout takovou transcendentální podívanou s filozofickým přesahem. Což se ve výsledku jeví jako největší problém celého Tarkovského díla, protože mám pocit, že je prostě přeinterpretováno, lidé kteří jeho filmy hodnotí a hledají v něm významové prvky již četli různé interpretace, tudíž se z jejich úsudku stává už interpretace interpretace a ztrácejí tak potřebný přímý kontakt s filmem. A přitom právě zde je největší síla Tarkovského tvorby, v její interpretační otevřenosti. Někde jsem četl zajímavý názor, že určitá režisérská klika v ČR vzhlíží k Hřebejkovi jakožto svému vzoru, Hřebejk vzhlíží k Allenovi, Allen k Bergmanovi, Bergman k Tarkovskému a Tarkovskij? Ten už nemá ke komu vzhlížet a tak vzhlíží k bohu. Oběť je dramaturgicky, filozoficky a hlavně režisérsky nejvyzrálejší dílo, ve kterém by každý jeho prvek (kompozice, mizanscéna, střihová skladba a filmový jazyk všeobecně) vydal na disertační práci studenta filmové vědy a přesto funguje především jako celek. Závěrečná katarze se u mě co do síly a emocionálního dopadu na diváka vyrovnává Hanekeho Sedmému kontinentu. A právě ta vyšší strukturální soudržnost dělá z Tarkovského tvorby vysoké umění, se kterým když přijde konzervativní midcultový divák do styku, cítí se pobouřen, protože midcult si na ono vysoké umění pouze hraje/předstírá ho, přičemž nevybočuje z mantinelů všeobecně akceptovaného vkusu a na diváka promlouvá běžnou filmovou řečí. Konzervativní divák je v tom ovšem nevinně, protože má zažité jisté kognitivně-formální struktury vnímání filmového jazyka a při setkání s vysokým uměním není připraven přijmout nové paradigma. Zůstává však otázkou, jestli Tarkovskij opravdu předkládá nové paradigma nebo jen nabourává filmový jazyk toho klasického, přičemž záleží primárně na interpretaci díla, které lze vnímat jako postmodernu, ale nelze tento spor jednoznačně vyřešit, protože se obě strany rozcházejí již v metodologii (stejně jako např. naratologové/ludologové, formalisté/neoformalisté nebo Huntington/Fukuyama). Zůstává už tedy jen otázka, zda je Tarkovského tvorba oním „vysokým uměním“ a já říkám proč ne? Celej tenhle komentář je skoro víc artistní než samotnej film, sorry. :/ (02.12.2011)

myslím si, že Tarkovský už věděl, že je to jeho poslední film, možná proto je vlastně nejobecnější, co se týče zaměření, možná proto jej věnoval svému synovi, možná proto je hlavní postavou bilancující starší muž, který se "to všechno" snaží nejdříve shrnout a posléze zachránit... první půlka filmu je nezvykle temná (vizuálně) - nic pro šeroslepé osoby tedy :) pořádně jsem si obličeje všech postav prohlédl až po půlce, kdy se konečně rozední - je to schválně, nebo jsem vážně tak slepý? co dodat dál? vizuálně je to prostě Tarkovský, hudby je málo a je skvěle vybraná, o herectví se dozvíte zajímavé věci přímo ve filmu, obsah je širokopásmý (zajímavé slovo, nevím jakým jiným bych to měl vyjádřit...) - - - celkově účinek o něco slabší než třeba Stalker, přesto skvělý a poctivý Tarkovský, jak ho mám rád - 9/10 (22.01.2007)

Od Oběti jsem čekal hodně, ale nadšení se jaksi nedostavilo. Ten film má určitě některé kvality jako opět kamera. Že máme co dočinění s Tarkovským je patrné hned z úplně prvního 10 minutového záběru bez střihu. Ale scénář je hodně plytký a na stopáž filmu nestačí a tak se dostává v určitých okamžicích pocit znudění. Mít to o 40 minut míň by tomu neškodilo. Navíc film se téměř celý odehrává v jednom domě a okolí, takže člověka nepřekvapí ani žádná nová lokace, kterou by mohl zkoumat. I Tarkovsky se drží trochu zkrátka (žádné detailní záběry na vodu - možná jeden). (16.08.2009)